Aquaman a ztracené království

První díl byl daleko lepší. Dvojka nenabízí kromě tuny CGI akce nic zajímavého. Děj filmu je extrémně předvídatelný až do té míry, že jsem přesně uhodl, co se postupně stane, protože je to úplně kompletně, jako podle nějaké šablony. Dokonce mi bylo ve finále hned jasné, že hlavní hrdina oživeného ultra padoucha hned v další scéně sejme svým hozeným trojzubcem. Jo přesně tak. Úplně jsem si říkal, že to se určitě stane. A taky, že ano. A to je jeden z důvodů proč diváky v poslední době už podobné komiksové adaptace nebaví. Nenabízí nic nečekaného nebo zajímavého. Jen se dokola opakují a to je prostě nuda. (11.02.2024)

Čekala jsem komiksový průšvih a ejhle, ono to šlo. Film měl rozhodně spád, slušný vizuál a muziku. Pravda, děj byl místy trochu zkratkovitý, finále mohlo být monstróznější, ale co, nemůžete chtít všechno. Špionážní agentka chobotnice byla skvělá, Momoa si to všechno užíval a je to krásnej chlap a Patrickovi to seklo. Na jeden nenáročný večer dobrá volba. (05.02.2024)

Když bylo během úvodních dvou minut Aquamanovi dvakrát načůráno do ksichtu (přičemž jednou se u toho smála Amber Heard, což vyvolalo vzhledem k její osobě zajímavé souvislosti), bylo mi jasné, že minimálně po stránce humoru nebude dvojka asi úplně můj šálek kávy. A následující minuty to bohužel jen potvrzovaly. Když se totiž tvůrci snažili o rodinný „marvelácký“ humor, moc zábava to většinou nebyla. Scénář zde tlačí hlavního hrdinu až příliš do polohy buranského idiota, bromance chemie mezi Momoou a Wilsonem kvůli tomu moc nefunguje a jisté dialogové výměny poměrně bolí. Stejně tak je na výsledku cítit, že se v postprodukci hodně stříhalo a předělávalo za pochodu, takže několik důležitých scén je najednou necitlivě useknuto, vedlejší postavy se náhodně zjevují a celkově působí roztříštěný výsledek dojmem, že tady se zasahovalo do původního materiálu opravdu hodně. Naštěstí od většiny letošních tupých komiksovek, s nimiž má Aquaman spoustu společných neduhů, zde se může DC aspoň částečně spolehnout na Jamese Wana. Ano, i ten si sice tentokrát vybral svou slabší chvilku, i přesto jeho poctivé řemeslo či hrátky s atmosférou v několika scénách jasně probleskují, stejně jako snaha o epické podvodní Star Wars, na něž se docela hezky kouká. Tempo je solidní, akce obstojná a podvodní univerzum přeci jen nabídne zajímavější svět než třeba hnusný Ant-Man. Ano, na povedenou komiksárnu je to pořád trochu málo, po příběhové stránce se tu jede hloupější liga než posledně a jistá tvůrčí rozhodnutí či plochost postav jsou poměrně k smíchu. Vzhledem ke všem zvěstem o přetáčkách a děsivých reakcí z prvních projekcí je však druhý Aquaman ještě docela neškodný. (24.12.2023)

Dobrodružný příběh v comicsových barvách - je to přece podle comicsů, ne - a střet dobra a zla. Čekat něco více by bylo bláhové. Skoro lituji, že jsem vynechal kino, páč moře je skvělé, jako vždy... Nejsympatičtější postavou pro mě je kupodivu Orm, tou nejméně pak Aquaman. Jeho nafoukanost je tak odporná, že jsem mu až přál, aby zůstal pod balvanem, a nedivil se závěrečnému gestu Black Manty. Mimochodem rasismus, kdy hlavní padouch je černej a jeho pravá ruka Asiatka, jak vidno, nikdo neřeší...a černý trojzubec, černé království, tak OK, černá je fajn. Takový hezký mix Star Wars, Pána prstenů, Jurského parku a dobrodružných filmů z džungle posledních let. Velmi zábavné byly zmutované kobylky a obří květy. Škoda, že džungle neskrývala ještě více překvapení. A samozřejmě jistá vizuální i akční recyklace předchozího dílu. Bavilo mě to a rychle uteklo, byť si za krátko moc pamatovat nebudu. Ale tohle je hlavně spotřební zboží na oddech, což já občas rád. (10.02.2024)

Na prvním dobrodružství z podmořského světa Atlantidy a dalších říší jsem si v kině bez přehánění ujel. Čerpal jsem z něj dobrou náladu celé dny, vzpomínal jsem na všechny hlášky a kombinaci s nápaditou akcí považoval za překvapení celé sezóny. Tenhle svět si proto zasloužil těžit okamžitě a čekat na neustále odkládané pokračování bylo trochu smutné, ale ještě víc zlověstné. Zprávy o problémovém natáčení a přepisování scénáře se nakonec projevily, protože tohle pravá dvojka není, tohle je jen opatrně dopovězený původní koncept. Vzhledem k tomu, že film hodně často připomíná akční videohru (myšleno nejen ve zlém, ale rozhodně i v dobrém), hodí se příměr k očekávání plnokrevné dvojky a místo toho v rukách veřejnosti přistane horkou jehlou šitý datadisk. Protože ve Ztraceném království se ztratil ten původní poctivě dobrodružný duch vyprávění, který, ať se zrovna vrtnul kam chtěl, dokázal nalákat do všech lokací a ke všem postavám. Dnes se jen dokončují linky z prvního dílu a žádné překvapení tu nečeká. Zčásti to není špatná volba, protože vztah Arthura s Ormem pro mě vždy tvořil hlavní (melo)dramatickou linku, ve které se sice okatě kopíruje předobraz Thora s Lokim od konkurence z Marvelu, ale proč spravovat něco, co funguje. Bohužel záporákem do party je Manta, prototyp charakteru, který je zlý, protože je zlý, křižuje sedmero moří těžkotonážní ponorkou a občas terorizuje svoji posádku. Nálada bezhlavého, téměř osmdesátkově vibrujícího vyprávění tak v tomto případě nenávratně mizí. Mrzí mě, že se Momoa s postavou, která se mu chvályhodně upravila na míru, loučí takhle polovičatě, ale díky Poseidonovi za to, že má smutně krácená série alespoň nějaký smysluplný a relativně uspokojivý konec. (02.04.2024)