Machři a šprti

Seriál je mírně nostalgický, mírně to lakuje na růžovo, ale přesto poměrně věrně odráží vztahy mezi skupinami vyvrženců (freaks a geeks) a těmi, kdo jsou královnami a králi střední školy (roztleskávačky, sportovci). Jistě – nevyhne se klišé. ______ Hlavní hrdinka je vzorná studentka na scestí žijící v dokonalé rodině. Ale, jak se ukazuje, Lindsayini rodiče jsou nejenom nejlepší rodiče, co kdy žili na Zemi, ale také plnohodnotně napsané postavy, které stereotyp sice naplňují, ale dokáží z něj vystoupit. Stejně tak Lindsay se dokáže zachovat hodně překvapivě. A tak je to i s ostatními postavami: hezounek-darebák, školní mrcha, tupý tělocvikář, nejlepší školní poradce ever, vysmátý hulič, brejlatý alergik - co se často chová a téměř vždy vypadá jako retard (ale není – Bill se postupně stal mojí nejoblíbenější postavou). _____ Zároveň děj nenápadně ironicky i nostalgicky ukazuje první praskliny v dokonalém světě americké rodiny. Manželka už pokukuje po mikrovlnce, která mnohonásobně urychlí její každodenní přípravu večeře. To ale automaticky povede k jídlům z fastfoodu a konci rodinného stolování. Otcův krámek evidentně zanedlouho nahradí supermarket. Děti postupně přestávají ctít tradiční hodnoty (Millie). Poslušnost vystřídá prosazování vlastního názoru (Lindsay). Atari je výhonkem budoucnosti, kde samotu už nebudou rozptylovat kamarádi z party, ale umocní ji čučení do počítače. Ne nadarmo je hudební podkres úvodu každého dílu: "Kašlu na reputaci, tohle je nová generace! ______Zatímco to prapůvodně vypadá, že půjde o banální romanci ve stylu princezna a žebrák (Lindsay a Daniel), postupně se děj začíná více točit kolem jiných hrdinů a jiných párů. A ukáže se, že hlavním tématem seriálu je přátelství, nikoliv láska. Přátelství, které může být nečekané, občas zraňující, ale má neuvěřitelnou schopnost vytáhnout tě z trablů nebo aspoň z ulity, což je hlavně na střední (ale nejen tam) neocenitelný. SHRNUTÍ: Sakra, že toho nenatočili víc! Chtěla jsem se Samem dojít až k matuře. (30.08.2018)

Já vím, jdu s křížkem po funuse. Ale já o téhle show dosud neměl ani tušení. Stačilo však okoštovat pár epizod a bylo to tam. Cílovou diváckou skupinou jsou údajně mládežníci… mně je něco málo přes třicet a s čistým svědomím tuhle pecku řadím mezi pětku nejlepších televizních seriálů všech dob. Paul Feig je génius. Závidím školákům tenhle scenáristicky vybroušený klenot, my tenkrát měli jen tu partu loserů z Beverly Hills. (27.07.2016)

Málokdy se člověku poštěstí nostalgicky vzpomínat na léta, která nezažil, na prostředí, ve kterém jaktěživ nebyl, na prazvláštní individua, která ve své vesnické nebo maloměstské škole nepotká, co je život teenagera dlouhej (teda aspoň mě se tohle netýká) a na hudbu, která se tu snad nikdy pořádně/legálně nehrála, alespoň když "na západě" byla v módě. Jo jo, to byly časy todleto. (12.05.2011)

Jedná se o velmi povedený projekt a troufám si tvrdit, že je to jeden z příkladů chybně pozastavených seriálů. Jedna série je málo a i konec avizoval pokračování v určitých dějových liniích. Prostředí americké střední školy kolem roku 1980 velmi dobře doplňuje soundtrack a scénáristům se perfektně povedlo dát mladým nadějným hercům tu pravou teenagerskou tvář. (27.05.2012)

Neheroizovaná 80. léta s melancho-realistickým výstupem. Způsob, jakým jsou jednotlivé díly sliňovány v homogenní celek na mě působí mnohem příjemněji a výpovědněji než striktně formované díly běžných sitcomů. Nehledě na fakt, že skutečně žádný díl není násilně řízen za účelem crowd-pleasingu. Škoda a hanba, že to dozajista mělo za následek konec seriálu. Zároveň se u mě jedná o prvního Apatowa, proti kterému nemám výhrad. (30.06.2013)