Věčný svit neposkvrněné mysli

Parádně "divná" story s parádně "divnými" hereckými výkony v nejoriginálnější scénáristické omáčce za hooodně dlouho dobu. Skoro tak "mind-blowing" jako v Kůži Johna Malkoviche a o třídu lépe natočené než Slez ze stromu. Kaufmanovi se nedá upřít, že má dnešní Hollywood těžce na háku. Sice jeho filmy zhola nic nevydělávají, ale náročný divák-fajnšmekr si spokojeně pomlaskává ;). Dodatek: VŘELE doporučuji dát si týden oraz a vyrazit znovu. Při druhém zhlédnutí se budete cítit jako na nekonečném tobogánu, všechno získá mnohem větší smysl, emoce budou silnější, myšlenky výraznější a celkový zážitek znásobený přesně 1.5x. Jděte do toho. (24.06.2004)

Päť hviezdičiek, ale skôr 95%. Vizuálne výborné, isto. Herecky takisto. Zaujímavý námet a scenár na aký sme u Kaufmana zvyknutí. Celé je to ale veľmi chladné ( i keď to asi tak má pôsobiť) preto ten film nemá to "niečo" čo oddeľuje 100 % filmy od tých päťhviezdičkových. Jednoznačne ale vrelo doporučujem aj preto, že je to film pri ktorom musíte ponamáhať šedú kôru mozgovú a to nie je v období Osád a Kráľov Artušov málo....... (11.10.2004)

Jedna prostá sci-fi myšlenka (člověku lze vymazat paměť) a hodinová pouť napříč její realizací - přesto se Věčnému svitu podařilo takto úzké téma rozvinout do impozantního fikčního světa, který dokáže popřemýšlet o vztazích, decentně přednést emoce, okořenit je humorem a hlavně působit lidsky - přeměnit obyčejné lidi na zajímavé a najít v jejich všedních situacích jiskru i nepostradatelnost pro život. Věčný svit snad ani není sci-fi, on prostřednictvím nereálného tematizuje reálné a ukazuje, jak pěkné může být... To vše rozvedené ve výborném scénáři s excelentními herci a není co řešit... 9/10 (26.08.2010)

„It’s gonna be gone soon.“ Vyprávěcí strukturou nesmírně ambiciózní rozchodové drama, které stejně jako všechny ostatní filmy podle Kaufmanových scénářů dokáže intelektuálně oslovit, ale nikolik emocionálně zasáhnout. V jádru jde o ten nejtradičnější příběh rozpadu jednoho vztahu. Ona již zapomněla. On by rád zapomněl také, ale při konfrontaci se šťastnými vzpomínkami si uvědomuje, že definitivní konec ještě nechce. Alespoň ve vlastní hlavě tak provádí revizi vztahu a snaží se poučit z dřívějších chyb. Jenomže tento vnitřní proces zapomínání a rozpomínání je s neskutečnou tvůrčí invencí a s takovým množstvím vizuálních vtípků, že se napoprvé nedají pobrat, externalizován. Joelovi jeho vzpomínky doslova mizí před očima. Ve snaze uniknout před zapomněním chaoticky bloudí bludištěm vlastní mysli a společně s myšlenkovým konstruktem své přítelkyně se snaží najít útočiště (neustálým sebereflexivním upozorňováním na skutečnost, že Clementine je dívkou snů, která svou nepolevující energií mění životy druhých, je zčásti relativizován stereotyp „manic pixie dream girl“). Zní to šíleně, ale přestože film začíná koncem a je vyprávěn v několika rovinách reality paralelně (jedna běží lineárně, druhá pozpátku), nemáte problém se v něm zorientovat právě díky tomu, že se po celou dobu zakládá na známých myšlenkových vzorcích a emocionálních stavech. Věčný svit neposkvrněné mysli vypráví velmi sofistikovaně o velmi jednoduchých věcech, čímž sice maskuje jednorozměrnost postav a banalitu nesených pravd, ale stejně tak je těžké nenechat se svést příjemným myšlenkovým cvičením, k němuž nás vyzývá. 90% Zajímavé komentáře: Melies, oli.G, RAiken, cross, LarryW, derryl, Fill16 (08.04.2006)

Ste milí, ale aj úzkostliví a zdá sa vám, že nežijete naplno a že je to chyba? Nemáte odvahu prihovoriť sa človeku, ktorého vidíte prvý raz? Máte pocit, že vás niekoľkokrát v živote potrestali za to, že ste boli úprimní? Chcete konečne zasa pri filme cítiť, že má zmysel? A chcete vidieť, ako Kirsten Dunstová v nohavičkách tancuje na posteli? (17.03.2005)