Věčný svit neposkvrněné mysli

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)

Nač se sáhodlouze dohadovat, jestli u (chválihodně originálního) scénáře převažuje obyčejnost milostného vztahu, nebo rafinovanost vyprávění, když se vše co se trochu týká děje v počátku filmu ztrácí v totálním bordelu unvitř Joelovy hlavy? Nutně potřebuji další projekci, abych mohl vznášet nějaké soudy, berte proto prosím mé hodnocení jako prozatimní....Raději to, než žádné, co kdby mi někdo potom z hlavy vymazal vzpomínku na tento film? (26.11.2007)

Scenáristicky brilantní, ale emočně chladný. Když se mělo vše timingově uzavřít začínají závěrečné titulky, jenže Eternal Sunshine není láska na první pohled, a jestli o tomhle režisér Michel Gondry věděl a záblesk bílé opony na konci příběhu byla jen vstupní brána pro druhé zhlédnutí, tak tenhle promyšlený tah je na 5*, ale co když se na to nepodíváme podruhé? (05.01.2014)

Nejneobvyklejší romantický film co jsem zatím viděl. Chytrý, inteligentně natočený, ale chvílemi dost matoucí a ne úplně sympatický (v rámci romantických kolejí). Od romantické komedie přece jen očekávám trochu více osobního přístupu a možnosti proniknout celku pod kůži, což se tady díky zběsilému tempu a zamotanosti scénáře nestalo. Film je to poměrně chladný, odtažitý a svým způsobem i dost nesympatický (ve vztahu k divákovi). Nicméně pointa a celá konstrukce příběhu je pojata velice originálně. Pro fanoušky klasicky laděných, konzervativních romanťáků to rozhodně plný počet a film roku nebude ani náhodou. (12.09.2008)

Všichni tady chválí (oprávněně) Kaufmana, ale stejně brilantní, jako jeho scenář, je i Gondryho režie, plná vizuálních nápadů a technických fines. Především je to Gondryho zásluha, že se celá dějová skládačka nerozsypala jako dům z karet a že ten typicky "kaufmanovský" zdánlivý chaos (může se tak zdát při prvním shlédnutí, s další reprízou už to dává perfektní smysl) lze v klidu vstřebat hned napoprvé. Zkrátka režisérská práce par excellence, což není nijak překvapivé. Člověk, který natočil tak úžasné klipy pro Bjork, totiž nemůže být žádné béčko :o) S každým dalším shlédnutím mám tenhle film raději, pokaždé se dá v něm najít něco nového a vždycky dokáže krásně pohladit po duši. Pro mě jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů posledních let. (29.01.2005)