Richard III.

Ze začátku jsem k filmu přistupoval s nedůvěrou, obávaje se nudy (přestože si libuji v monumentálních historických velkofilmech). Ovšem všechno bylo zbytečné. Laurence Olivier, ať před kamerou či za kamerou, mě nedonutil nudit se ani na chvilku a já se jen kochal strhujícími hereckými výkony v pestrobarevných kostýmech a kulisách. Možná jde o nejlepší převedení Shakespearova díla na plátno, to nemohu posoudit. Ovšem mohu říci, že vy všichni, kteří se bojíte divadelní nudy, bojíte se neoprávněně. "Richard III." je strhující historický velkofilm se skvělou výpravou (i když ne zas tak drahou), který by žádného milovníka historických filmů neměl zklamat. P.S.: Richard v podání Laurence Oliviera je jeden z nejcharismatičtějších záporáků, kteří se kdy objevili na filmovém plátně. (21.03.2008)

Nemám nic proti Laurenci Olivierovi, nemám nic proti filmům staršího data a dokonce musím přiznat, že Shakespeara miluju. Tak proč mě tahle verze i přes řadu kladných hodnocení nijak zvlášť neoslovila? Asi proto, že jsem možná až přehnaně posedlá vizualitou a tou přece jen tenhle film moc neoplývá. Možná proto, že jsem řadu částí této hry viděla už v jiných zpracováních předtím a když si srovnám Al Pacina a Laurence vedle sebe... Vyjde mi z toho Pacino vždy jako ten démoničtější a zajímavější. A to i přesto, že narozdíl od Olivierova Richarda III. byl Pacinův kousek Looking for Richard (není zajímavé, že oba představitelé hlavní role svůj film i režírovali?) více dokumentem než filmem. Asi mě komunita CSFD umlátí, ale při srovnání dobývání Lady Anne, u mě Pacino zasadil Olivierovi hned v prvním kole silný knockout. (29.03.2008)

Nejen nejlepší zpracování Richarda III., ale především nejlepší Shakespeare na filmovém plátně. Herecky jde pravděpodobně o jeden z vůbec nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl. Nejde pouze o Oliviera, ale naprosto všichni berou dech. A že se jich tu objevuje habaděj. Třeba ovšem vyzdvihnout Buckinghama Ralpha Richardsona a samozřejmě právě Laurence Oliviera. Co ti dva předvádějí to se slovy popsat snad ani nedá. Sáhodlouhé monology do kamery na jeden záběr jsou jednoduše nezapomenutelné. Žádná laciná divadelní přehrávání však ani náhodou nečekejte. To je problém spíše u Zeffirelliho adaptací. Skvostně se vydařila i hudební složka. A že je to výpravou chudé (až na kostýmy), papundeklové s malovanými scenériemi, v závěrečné bitvě poněkud naivní (dokonce s projíždějícími auty na pozadí) a dav supluje sotva pár statistů? Pravda; všechno pravda. A co má jako být? PS: České titulky Jiřího Joska pro Českou televizi jsou bez přehánění fantastické. (21.03.2008)

„Koně! Dám království za koně!“ Obdivuji promyšlenou práci s kamerou, která činí každý dialog mimořádně „akčním“. Obdivuji velkorysost výpravy, nejznatelnější během závěrečného střetu (k němž fakticky vzato nakonec nedojde). Obdivuji i po letech strhující převedení Shakespearovy hry, jež zůstává Shakespearovi ve většině ohledu věrné. Ale ze všeho nejvíc obdivuji herecký výkon Laurence Oliviera. Ten sám sebe obsadil do role pazgřivého skřeta, jehož lži mají mimořádně obratné nohy, a jakkoli velká byla má nenávist vůči podlé Richardově osobě, kdykoliv promluvil (natožpak, promluvil-li přímo do kamery), visel jsem mu na rtech. S takovým charismatem by si jeden mohl podmanit svět. 80% Zajímavé komentáře: mortak, Andronikos (28.02.2011)

Je fascinující sledovat Oliviera, jak divákovi s neskrývanou radostí odkrývá v monolozích záměry a výsledky svých intrik a lží, jak se hadím hlasem vemlouvá do přízně žen, dětí, bratrů, aby pak jako král sedící na trůnu uprostřed sálu pokračoval šeptem a ve skrytu v intrikách na místě, kde předchozí králové hrdě a silným hlasem pronášeli svá rozhodnutí. Ovšem ač je Richard hlavní postava, je tu velký prostor i pro ty ostatní, takže divák díky Olivierově režii přesně v každém okamžiku ví, kdo je s kým a proti komu, kdo je čí bratr, kdo patří ke královně... Snad je Olivier producent nedokázal sehnat více komparsu pro závěrečnou bitvu a herecky ho proškolit, takže těch pár postávajících statistů vypadá nedomrle, ale to je jen smítko na jinak skvělé filmové adaptaci. Zatímco v Romeovi a Julii stmelila dva rody tragická láska, Yorky a Lancastery musela spojit nenávist ke krvavému tyranovi. (02.11.2009)