Bony a klid

Doba, kterou jsem nezažil. Příběh o nekonečné naivitě a o tom, kterak se nevyplácí věřit vexlákům. Musím se přiznat, že mě nikterak neoslovil. Navíc to byla jedna nesympatická postava vedle druhé. Taktéž moje ouška dlouho nemusela trpět takhle příšerný soundtrack. Celou dobu jsem nervózně pokukoval po hodinách a příšerně se nudil. Snímek dnes ocení zřejmě jen pamětníci. (20.12.2016)

Frankie Goes to Hollywood. Netřeba nic dodávat. Snad jen: HUA !!! ... ...taky se vám to rozduní v hlavě pokaždé, když třesoucí se rukou vytrhnete paní účetní z rukou svou výplatnici ? A nebo když nabízíte nějaké bodově dosud nevydojené (pardon) uživatelce/uživateli tady na ČSFD zahrát si na Body a klid ? :-D A taky se vám občas v supermarketu, narvaným až po strop šuntem všeho druhu, zasteskne po omamně tajemné vůni exotických dálek, námi tenkrát dychtivě nasávané z tuzexového zboží ? (21.01.2013)

Kultovní "vekslácký" film. Z dnešní dobou koresponduje alespoň tím, že potrestané zůstanou jen ty menší ryby. Takhle to dřív ale okolo Tuzexů chodilo a pro moji generaci je to prostě realita. U filmu jsem se i pobavil, třeba když si "Biny" Roman Skamene nechá přivést ten sníh. Skvělá je hudba Frankie Goes To Hollywood, ale nesmíme zapomínat na významný díl který vložil Ondřej Soukup. (07.01.2011)

„Tohle je Praha, ne nějaká zasraná Boleslav!“ Omílání stejné hudby pořád dokola je sice pravdou, ale raději stokrát Frankieho, co jde do Hollywoodu než český syntetizátorový aušus Steps of Frankie J. a přiznejme si, že bez hudby by byl Olmerův film poloviční. Takže Let´s go veksl, pan domácí s mlékem starců, Don´t Touch Me Skamene, čtveřice argentinských reprezentantů běhající po polích a Harry Hanák, dopadající z výšin na pevné střechy komunistických vozů, aniž by je promáčkl. Z pohledu toho, co potřebuje současný útok fotbalové Sparty v zakončení, je název snímku opravdu nadčasový.. (13.09.2010)

Keď tu niekto spomína teror v podobe piesne Relax a jej porovnanie s Bethovenom v Mechanickom pomaranči, tak ja som si spomenul na jeden špionážny triler s Benom Kinsleym, kde jeho agent musel jesť niekoľko týždňov ovsené vločky, aby sa mu sprotivili. Takže relax a ani Power of love už nikdy v živote....Je to škoda, asi chceli byť John s Olmerom veľmi cool, pretože ostatné zložky sú úplne v poriadku, predovšetkým ma potešila vynaliezavá kamera a nemal som žiaden problém ani s príbehom. Samozrejme, že nemuselo byť všetko narafičené, záverečný zvrat, respektíve odhalenie si mohli tvorcovia odpustiť, ale na svoju dobu sa jedná o veľmi vydarený podvodnícky triler, ktorý je pozerateľný aj dnes a v porovnaní s tým, čo Olmer začal točiť po páde režimu, je to vlastne malý zázrak. (15.04.2013)