Bony a klid

Film jsem si od posledního shlédnutí vcelku dobře pamatoval, potěšilo mě, že na mě pořád ještě funguje a že si zachoval svoji atmosféru. Znovu jsem se tedy dobře bavil a jednu hvězdičku jsem sundal jen kvůli hudbě. Tvůrci si skladbu Relax zjevně vybrali ke scénám s veksláky a evidentně jim nedošlo, že se veksláci vyskytují skoro v každé scéně. Jako výplach mozku to bylo ovšem dokonalé, pochopil jsem, jak drsné musí být mučení spánkovou deprivací za pomoci hlasité hudby. Pokud Ondřej Soukup hudbu i stříhal, pak mu gratuluji... (28.04.2020)

Film jsem viděl už několikrát (v jeho době jsem byl vyháněn od televize), hodnocení a komentář ale k poslednímu zhlédnutí a včera mi to prostě fakt sedlo. Obě ve filmu opakované skladby se mi líbí, takže mi nijak nevadí a postupem času je ten film prostě úsměvný. Baví mě to. A hlavně to vědomí, že "Cementáři nezklamou!" je uklidňující a potěšující. (20.12.2023)

Tohle je vážně film? Tipoval bych to spíš na podprůměrný devadesátiminutový videoklip, dělající (medvědí) službu Frankie Goes To Hollywood. Horší hudební dramaturgii (pouštět jeden song pořád dokola po celou stopáž!) si snad ani nejde představit. Ale chápu, že ve své době to muselo zdejším lidem připadat asi dost cool. 40 - 50 % (28.12.2014)

"Lesby nebo s negrama?" "Milé děti, protože jste všichni zlobily, tak jděte do prdele." "Taky to s tebou dělala jenom v tričku?" Výsledná 1 * je rozhodně jen za poměrně zábavné šablony zahrané Pepou Nedorostem (vycházející hvězdy konce 80. let, jehož první tři filmy jsou absurdní kombinací Pěstí ve tmě, Anděl svádí ďábla a Bonů) a Tomášem Hanákem (kerý si podobně efektivně zahrál hned příští rok v Kopytem sem, kopytem tam). Veškeré ostatní mínusy jsou za celovečerní podkres z tehdy už poměrně staré desky Welcome to the Pleasuredome (1984) skupiny Frankie Goes To Hollywood, jejíž hlavní hity Relax a The Power of Love už doufám nikdy neuslyším. Takové nadužívání nebylo šťastným řešením. Konečně aktuální album Liverpool (1986) by asi jen tak za kačku nepustili, a to ani do filmu ze socialistického bloku. (03.10.2009)

Nehorázné (ještě) Československé klišé, jež je jakýmsi hodinovým hudebním videoklipem písničky Relax, kterou zjevně po zhlédnutí tohoto nezáživného, nedějového braku vyřadím se seznamu oblíbených skladeb nadobro. Typický příklad toho, jak je pro film důležitý i hudební podklad. Tady se to bohužel ukázalo v nejhorším slova smyslu. Co scéna to "Relax, don't do it..." a furt a furt dokola jedna a ta samá skladba. Tohle se panu Soukupovi absolutně nepovedlo. Kdyby nebylo této písničky, mohl bych snad vnímat i nějaký děj, který byl ovšem po scenáristické stránce také výstřelem do prázdna. (14.10.2014)