Co je vám, doktore?

Vít Olmer patřil k vlně režisérů, která stárnoucí muže ve svých filmech viděla jako jedince chytající druhou mízu. Nabízela se možnost konfrontovat takového muže s autentickým prostředím a situacemi a vybrat hlavně někoho, kdo ústřední postavu stomatologa nebude až tak hrát, ale autenticky se s ní sžije. A to se právě překvapivě povedlo nalézt u scenáristy snímku Zdenka Svěráka, který svoji postavu obdařil kouzlem osobnosti. I když přece jen vypadal ještě nejméně o deset let starší, než měl být věk lékaře, kterého hrál, tak náročný úkol rozložení nejednoznačného charakteru postavy díky jeho osobitému hereckému projevu, ustál. Není nic neobvyklého na milostném vztahu generačně rozdílného páru. Chtělo to však, tak nějak ten trochu obyčejně vyznívající film, něčím ozvláštnit. Olmer v jeho nejlepším filmu "Bony a klid" právě takového ozvláštnění docílil obsazením brilantního Romana Skamene. Tady se scény střídaly někdy až téměř hekticky a trochu neukotveně až roztříštěně, což mělo za následek, že film jako celek nevyzněl do něčeho silného a celistvého. Občas v některých scénách byla cítit naléhavost, která se podle všeho do scénáře až tak pevně nevešla. Olmer byl svého času vynikající režisér, kterému hořké komedie šly pěkně od ruky. Výsledkem je film příznačný pro jeho dobu vzniku, s výborným hereckým obsazením a s nepříliš tvárným scénářem, ze kterého režisér vytěžil tak akorát, ale ne maximum. Ne však vlastní vinou. Scénář více neumožnil. Navíc tento film bývá často zaměněn za obdobně laděný snímek "Jako jed", jehož režii měl Olmer rovněž na starost. Mé hodnocení: 60% (29.11.2013)

Pokud jsem před pětadvaceti lety tenhle film považoval za mrazivě aktuální, tak dnes to platí dvojnásob. Možná je to dobou, možná tím, že jsem starší. Každopádně mě hořce úsměvný příběh frustrovaného chlápka, který má všeho plné zuby a marně se pokouší uniknout, nejen baví, ale současně také silně oslovuje a dokonce dojímá. Může za to výborný scénář a ještě lepší Zdeněk Svěrák, díky němuž se dokážu vctít do každého pocitu, každé myšlenky, jeho Bohouše. A jako bonus několik výborných hlášek, skvělých scén a především neskutečně působivá atmosféra, která prostupuje každým okamžikem. (02.08.2011)

Zdeněk Svěrák jako milovník starých tradic a zvyků nedokáže žít v přetechnizovaném světě plném maloměšťáckého pachtění a touží po návratu k přírodě. Nerozumí si se svojí ženou, která je veskrze moderní, toužící po kariéře. A k tomu všemu se zamiluje do jedné mladé dívky, která ho zaujme svojí nevinností a upřímností. Je zajímavé sledovat Zdeňka Svěráka, jak se snaží plout proti proudu času, i když tento boj nemůže vyhrát. Tento film se mi líbil, Zdeněk Svěrák je zkrátka zárukou kvality. (30.06.2009)

V angličtině by název určitě zněl "What the fuck, doc?". Ale vůbec by to k filmu nesedělo. Při některých scénkách jde vidět, že Svěrák spolupracoval na scénáři (v hospodě, s kamarádem psychologem na zubařské sesli, no prostě všechno to vtipný). Jinak komunistické pojetí industriálního světa fabrik sice pěkně vystihuje dobu, ale ve spojení s nepříjemnou doktorovou ženou je to víc než deprimující. Téma rozpadajícího se manželství bylo tenkrát asi trošku tabu na to, aby se o tom točily filmy. Proto jsem se na to rád koukl, bavilo mě to, ale když to už neuvidím, tak si kvůli tomu patu sekat nebudu... (08.08.2008)

Je nás zřejmě hodně, co už jsme zažili, že nám všechno přerůstá přes hlavu a ve chvilce ticha, nebo ve vaně při poslechu Jarka Nohavici / jako třeba já:) / si člověk říká " a dost seru na všechno, už mě to takhle nebaví, uteču někam do přírody a budu mít klid, jenže pak si člověk dává jedna a jedna dohromady a nakonec jde vysypat odpadky, zkontrolovat baterku v mobilu, vyřešit poslední pracovní mejly, políbit partnerku nebo partnera / pokud není vztah zrovna v krizi / a unavený jde spát, aby byl připraven na další den v moderním světě. Tenhle film je o člověku, který své odhodlání /"....seru na to" /, dotáhnul do konce. Ve filmu jsou klíčové dvě ženy, první Svěrákova manželka - přesně ten typ ženský, který bytostně nesnáším a Svěrákova přitelkyně - přesně ten typ ženský, který se moc a moc líbí, ale bohužel se už moc "nevyrábí". To jen kdyby někoho zajímalo jaký typy ženský mám rád a jaký ne, jako že je Vám to úplně u prdele, co ? :) Doktor, kterýmu vlastně nic není je mě moc sympatický. (10.10.2007)