Volání divočiny

Ačkoliv by šel komentář k tomuto skvostu vystihnout jedním, dvěma superlativními slovy, nemohu nevzpomenout na dětské dojetí, když jsem Volání divočiny jako malý kluk viděl poprvé. Polykal jsem slzy tenkrát, pak ještě mnohokrát a dojetí se neubráním ani dnes.. Film je po všech stránkách dokonalý, nemá jediné slabé místo - od překrásných záběrů africké krajiny, přes neskutečně silný příběh, úžasnou kameru střih, režii i herecké výkony představitelů manželů Adamsonových. (asi každý neví, že Joy A. pocházela z Opavy) Hudba Johna Barryho - strhující Born Free dává filmu další rozměr a definitivně ho posílá mezi klenoty světové kinematografie. . I já jsem polidštil jednu Elsu, která mi právě leží u nohou. Jmenuje se Fatima a má svoji postel. :-) Téma návratu do přírody je hluboké a choulostivé.. O to křečovitěji a trapněji působí snaha lidstva o návrat a přiblížení k přírodě. Nakupují houfně outdoorové oblečení, pokud možno od Bushmana, směšné klobouky od Vietnamců, půjčují si kánoe, nasedají do naleštěných bouráků a jsou "šťastni a spokojeni" Absence sprchy a postele je však záhy zažene zpět do svých přepychově a sterilně vybavených bytů. Já jsem naopak šťastný, že jsem se přírodě nikdy nevzdálil, umím v ní žít a i když v ní nejsem denně, nikdy jsem z ní vlastně neodešel.. (05.07.2011)

"A je svoboda tak důležitá?" Jako malá jsem ten film milovala, teď ho viděla s odstupem tak 10 let a funguje pořád stejně silně. Akorát jsem u něj tentokrát víc brečela. Příběh manželů Adamsových a lvice Elsy, která se svobodná narodila a jako svobodná také žila, má prostě sílu splašeného stáda slonů. A nemalý podíl na tom má také skvělá hudba, která celou atmosféru ještě umocňuje. Po shlédnutí jsem zpětně hledala rok výroby filmu a překvapilo mě, že spadá až do 60.let, ale jen to podtvrzuje nestárnoucí nadčasovost a kvalitu snímku. Scény se zvířaty jsou perfektní, jak toho filmaři docílili ať zůstane tajemstvím africké divočiny...born free as free as the wind blows... (01.04.2011)

Tak tu skutočne dôležitú úlohu hrá nostalgia. A to nielen spomienky na vlastné pozretie spred niekoľko desiatok rokov, ale aj preto, že išlo o najobľúbenejší film mojej mamy. Príbeh je patrične rozprávkový, ale zároveň aj uveriteľný, i keď sa vyhýbame drsným záberom krutej africkej fauny ako to len ide. Až na pár výnimiek. Záver ale musí dojať snáď každého, kto má rád kinematografiu a zároveň má aj nejaké tie city, čo je umocnené ešte odvysielaním filmu deň pred Štedrým dňom. Obávam sa však, že pre nasledujúce generácie pôjde dosť možno o film o prehistorických stvoreniach, ktoré kedysi, pred pár desiatkami rokov, žili na našej planéte... (23.12.2019)

To vysoké hodnocení ostatních je nadnesené. Jako dítě jsem knihu o lvici Else zbožňoval a pořád dokola jsem si ji půjčoval v knihovně. Jaké však bylo pro mne zklámání z filmové podoby, v níž stojí za to dívat se zvěr, ale o to bolavější je dívat se na prkené výkony herců, jejichž bizarní herecký styl podtrhuje otřesný překlad s počeštěnými jmény. Pro mne velké zklamání. (03.04.2010)

Legendárna levica a legendárny príbeh, ktorý nie je natočený až tak celkom podľa skutočných udalostí. Sladký záver bol ale nutný pre prijatie širokou verejnosťou a tiež aby oko nezostalo suché. Prácu so šelmami treba u filmárov obdivovať, a príbeh písal z väčšej časti život, tak ten nemožno kritizovať. –––– Prožívali jsme muka rodičů, jejichž dcera jde poprvé venku sama. (24.12.2013)