Volání divočiny

Tehdy bych mu dal pět hvězdiček. Ale dnes? 1)  Lvici Elsu si pamatuji někdy z šedesátých nebo sedmdesátých let. Bylo to fantastické. Černobílá Československá televize nás odnesla do tajemných exotických krajů, prý nějaká Keňa, v životě jsem o ní neslyšel, kde každý záběr kamery představoval neskutečné dobrodružství. Mít doma lvíčata - jaká to báječná představa pro pubertálního kluka, byť ti lvi byli pro nás jen, jak bychom dnes řekli, virtuální._____ 2)  Ve skutečnosti se asi čtyřdenní Elsy a jejích dvou sourozenců ujal George Adamson poté, co zastřelil její matku. Stalo se to v únoru 1956. Lvice žila pět let. Opavská rodačka Joy Adamsonová pak celý příběh sepsala ve třech knížkách v létech 1960 - 1962. A brzy poté následovalo i filmové zpracování._____ 3)  Knihy jsem nečetl. Film jsem viděl jenom tento z roku 1965. Opětovné zhlédnutí mě zklamalo. Kouzlo je pryč. Možná je to tím, že pro mě exotické krajiny již příliš exotické nejsou, možná proto, že jsem filmů s podobným námětem už viděl více. Ale nejspíš je to proto, že ten film sám o sobě není nic světoborného. Ale jeho význam pro popularizaci a osvětu ochrany přírody je obrovský. To ovšem není, co mě jako diváka primárně zajímá. Inu, tak to dopadne, když člověk konfrontuje sny svého dětství či mládí s realitou dneška. (18.02.2023)

Na filmy o zvířatech se moc nemůžu koukat. Buď jsou příšerně kýčovité, trapné a přeslazené, anebo mě bezvýhradně dojmou a vyhrocené scény ve mně dokážou vyvolat pocit absolutního zoufalství (a chodit po zbytek dne s opuchlýma očima není nic moc). Volání divočiny je překrásný film, který zasáhnul moje srdce. Neukazuje jen jednu stranu mince - buď roztomilou lvici, kterou by každý uňuňal, nebo naopak jen divokou přírodu - ale předkládá to celé tak, jak tomu ve skutečnosti je, s respektem k divoké přírodě i k lidem, kteří tuhle přírodu tolik milovali. Svět se zase na chvilku zastavil. (09.08.2017)

Pravdou je, že lvici Elsu zná mnoho lidí a je z ní tak nejznámnější lvice a jedno z nejznámnějších zvířat všech dob. Měli jsme doma i knihu, ale přiznám se, že jsem se do ní nepustil. Přesto dojemný příběh o spojení člověka a zvířete, který byl už mnohokrát sepsán a natočen v různých podobách, nepřestane bavit. Je to film, který je natočený citlivým způsobem. Lvici si milovník zvířat prostě nemůže nezamilovat. A se skvělou hudbou v zádech pak nezůstává jedno oko suché. (14.12.2020)

Tohle je i po svých desetiletích tak krásný film, že snad neexistuje nikdo, kdo by skoro nebečel u scéy, kdy se Elsa "začleňovala" do smečky. No, a když už skoro nebrečel u téhle rvačky, tak pak už rozhodně brečel na konci při bornfree. Krásný a úžasný příběh a český dabing se mi taky moc líbil. Vlastně ten film u mě lásku k těmto velkým šelmám jen prohloubil. A dlouho jsem chtěla mít takovou Elsu doma, i když jsem věděla, že patří do přírody :D (30.01.2015)

Volanie divočiny bolo pred polstoročím legendou a pri vtedajšej konkurencii v našich kinách sa tomu nemožno čudovať. Ale aj bez toho nekonkurenčného prostredia to bol dobre nakrútený film, ktorý ani na okamih nezabúdal na cieľového diváka. Čo tam po tom, že v záujme hladkého prijatia divákmi boli prírodné reality vhodne upravené. Podstatné je, že u väčšiny divákov film vyvolal ilúziu o bezproblémovom súžití šeliem s ľuďmi a rovnako bezproblémovom návrate domestikovaných šeliem do prírody. A filmu je vyvolávanie ilúzií odjakživa blízke. (25.10.2021)