Jako jed

Už úvodní scéna snímaná subjektivní kamerou naznačuje, že tvůrci mají zjevnou tendenci podat nějaké hlubší svědectví o době reálného socialismu, době oprýskaných omítek, rozbitých měst i rozbitých mezilidských vztahů. Dysfunkčnost manželského svazku je hlubší problém, na nějž Vít Olmer nahlíží s mírnou nadsázkou, kterou umocňuje stěžejní téma tzv. druhé mízy v životě hlavního mužského hrdiny. Spolu s dalším Olmerovým snímkem Co je vám, doktore velmi přesvědčivý filmový důkaz, že Zdeněk Svěrák coby charakterní (ne)herec obstojí i mimo své autorské projekty. (25.07.2011)

Když starej vůl zblbne, je to tragédie i komedie. K tomu Stivínova úžasná bluesová hudba z celého filmu dojí ony pocity melancholie a zmaru, které na člověka přijdou, když začne být nespokojen s tím, čeho (ne)dosáhl, když vidí, že jeho sny se změnily v denní stereotyp a manželskou knutu. O to horší je pak další pád, když nově probuzené sny jsou opět zašlapány. (29.06.2013)

Řek bych "takovej typickej Svěrák", ale to by bylo moc obecný shrnutí... a zas tolik humoru tam nebylo. Co tam bylo, tak to, že na pozadí děje se odehrávala klasická komunistická šlamastyka s nějakým socialistickým podnikem, plným náměstků, schůzí, starejch závistivejch sekretářek, uvědomělým ředitelem a podobnejma zhovadilostma. Na štěstí se tam najdou momenty, kdy Svěrák protlačil své typické fórky, a další výhra je krátká stopáž. Milostné dobrodružství tak získává docela spád a tím pádem se mi u toho nechtělo spát. Jednou pobavilo a myslim, že stačilo. (28.03.2016)

„Výborná věc je to, tenhleten hasák!“ No tenhle snímek mi přijde výborný neméně. :) Už Co je vám, doktore? mě nedávno opakovaně přesvědčilo, že Vít Olmer byl minimálně někdy v půlce 80. let velmi schopným režisérem a Zdeněk Svěrák mnohem zajímavějším hercem, než se na první pohled může zdát. Jako jed jsem si užil snad ještě o něco víc, než jejich předchozí spolupráci. Celý film doprovází velmi sugestivní dynamická kamera, která mě svými nejrůznějšími nájezdy či záběry snímanými často i z pohledu hlavní postavy okamžitě vtáhla do dění a vytvářela ve mě od počátku jistý neklid, který se pocitově dokázal přiblížit neklidu prožívaného Svěrákovou postavou uprostřed dvojité krizy vlastního života a v pozadí pomalu upadajícího socialismu. Ani nechci vědět, jak na mě bude tenhle film působit, až za nějaký ten čas trochu zestárnu, když už teď mě uměl zasáhnout tak, že jsem celý den ještě po zhlédnutí na něj pravidelně zpětně musel myslet. Nadčasový příběh ze života zoufalého padesátníka, který podlehne vášnivému vztahu k mladé dívce s velkým temperamentem, má sice víc úsměvných momentů či vtipných proslovů hlavní postavy, ale vnímal jsem ho daleko více jako silné (skoro až psychologické) drama, než vyloženě komedii. Mnohem víc, než smích a případný vtip, ke mě doléhal smutek, jenž slova titulní písně o posledním odjíždějícím vlaku silně podtrhují, a depresivní obraz šedivé každodenní rutiny a marasmu plného podlézajících pracovníků. Přesto mi ta deprese nepřipadá nijak přehnaná, také jí dokážou občas vyvážit i pocitově pozitivní momenty a to jiskrění mezi Svěrákem a Krajčovičovou je milé. Mimo to mě hodně potěšily i dobové záběry na nadráží v mých studijních Košicích. K mé spokojenosti jde o film skvěle napsaný, zahraný, s působivým vyzněním, navíc natočený (i sestříhaný) s výraznou dávkou invence a bez hluchých míst. [90%] (25.11.2021)

Jeden z mých velmi oblíbených filmů- pěkně dávkovaný vkusný humor (Lucas Cranach: Zamilovaný stařec), hořkosladký pocit ze zakázaného vztahu (kdo z nás nezná?) a navíc několik pentliček: písnička s vynkajícím textem, který jde až pod kůži (vlak poslední odjíždí...., tam kde je ráj, tam je had, je jako jed a umí lhát...) umocněný přiléhavým podáním. Dále zatím v komentářích opomíjená postava Laďky Kozderkové- odložená milenka, dobře zahraná, hlavně reálná- postupně úděl každé ženy- i Julky- za dvacet let bude v této pozici ona. A zajímavá koalice manželka- odložená milenka. Doplněno Osudovou. Co ještě chybí v tomto filmovém koktejlu? Mně chutná tak, jak je a vypiju ho tak často, jak můžu... (22.06.2010)