Jako jed

Řek bych "takovej typickej Svěrák", ale to by bylo moc obecný shrnutí... a zas tolik humoru tam nebylo. Co tam bylo, tak to, že na pozadí děje se odehrávala klasická komunistická šlamastyka s nějakým socialistickým podnikem, plným náměstků, schůzí, starejch závistivejch sekretářek, uvědomělým ředitelem a podobnejma zhovadilostma. Na štěstí se tam najdou momenty, kdy Svěrák protlačil své typické fórky, a další výhra je krátká stopáž. Milostné dobrodružství tak získává docela spád a tím pádem se mi u toho nechtělo spát. Jednou pobavilo a myslim, že stačilo. (28.03.2016)

Pro film byly složeny dvě písně. "Vlak poslední odjíždí", kterou zpívá Schelingrovským chraplákem Petr Flyn, hudbu zkomponoval Jiří Stivín a text složil Pavel Kopta. A "Ve snách ťa vidím" zpívá Ivona Krajčovičová a  Zdeněk Svěrák , hudbu zkomponoval Jiří Stivín, text složil Jaroslav Kaiser. Zvláštní název knihy a později i filmu vychází z vyprávění dědečka autora předlohy Karla Zídka, který byl lékárníkem. V dobách kdy byl cukr velmi vzácný  byl považován za lék a prodáván pouze v lékárnách. A protože jeho vlastnosti nebyly prozkoumány a lékárníci  byli obezřetní, byl na dózách v kterých byl uchován nápis: "Tamquam venenum"tedy česky "Jako jed". A jak to souvisí s příběhem ? Tak, že když je sladkého příliš, stává se jedem... Libuše Švormová která hraje manželku Inženýra  Hnyka (Z.Svěráka) zavzpomínala že mnoho dialogů a vtipných replik vymyslel pan Svěrák přímo na place. Legendární  je hláška, když Hnyk loudí v posteli na své manželce sex a odpovídá "nech toho já mám zítra stání", on odpovídá "když já mám stání teď"... (11.01.2013)

Tak jsem si taky konečně našel špatný film, ve kterém se objeví Zdeněk Svěrák. V Jako jed totiž hraje postavu, co se bezhlavě zamiluje do milenky (ještě ne dvakrát hezký, nechápu proč měla tu paruku) a na všechno ostatní sere. Mám ale pocit, že to sraní na práci by mu tenkrát mohli odpustit fakt jenom komunisti. Dneska by přišel o všechno, hned. (08.08.2014)

Nejen ženy, ale i muži mají své dny, tvrdí jedna z reklam na značku tuzemského alkoholu. Druhá míza nemusí být být druhou mízou, i když všechny vnější znaky našeho příběhu na to ukazují, dodal by spoluscénárista tohoto filmu Jiří Just. Podrobnější pohled do rutinního manželství, které se změnilo v stále rezivější chod viditelně opotřebovaného vztahu, v němž něžný muž nejenže nenosí kalhoty, ale je navíc tísněn spíše mužskou než ženskou rázností své až přespříliš energické ženy, nejen naznačuje, ale přímo vynucuje mužův odchod jako v podstatě sebezáchovné gesto. Podobenství vztahu se stává obrazem konzumisticky se materializující společnosti a vykořeňovaného křehkého romantismu. Energická žena Krajčovičové, která jako svěží vánek nahodile vtrhne do mužova života, v sobě v mužových očích soustřeďuje to, co od ženy svých snů očekává (energičnost), i to, co by rád postrádal (bezohlednost a technokratičnost jako princip života). Schopnost podstoupit pro tento ideál úplnou proměnu svého životního stylu, dospělost, převtělená do plného vanutí stříbrného větru, alternativa, která může a chce být práva skutečnosti. Oč je to neskutečnější, o to je to reálnější. Tu záruku reality dotvářejí další klíčoví oředstavitelé hlavních rolí: Svěrák a jako vždy skvělá Švormová. I ekologistická snivost může být tmelem života. Dokonce i v naší době. Poselství druhé mízy se mění v poselství lásky a naděje, Těch nikdy není dost. (23.09.2007)

Ak by som mal hádať tvorcu podľa štylizácie filmu, tipoval by som Chytilovú. Pohyblivá, nekľudná, často subjektívna kamera pripomína jej Faunovo velmi pozdní odpoledne. A samozrejme aj témou. Pavel síce nie je všade zvádzajúci typ, ako Faun, naňho to proste iba tak prirodzene prišlo a dokáže v divákovi vzbudiť ako súcit, tak sympatie. Nenechajte sa príliš zlákať označením komédia, aj rozprávanie tých klasických opĺzlych staromládeneckých kecov nesie v sebe dávku trpkosti. Ale tipujem, že vtip o slonovi si nenecháte pre seba. Mimochodom táto úloha je Svěrákovi ako ušitá na mieru. (31.12.2014)