Ještě větší blbec, než jsme doufali

No, je to sice blbost, ale ne zas taková, jak se prezentuje. Viděl jsem hodně horších filmů. Příběh (jestli se tomu tak dá říkat) je sice ujetej až na půdu a řada scén si pohrává s trapností (erotická scéna mezi Přeučilem a Kostohryzovou je přímo pekelec), ovšem několik fórů se povedlo (třeba scéna z pivovaru s Ivanem Mládkem), Luděk Sobota mi nikdy nevadil (i když hraje skoro všude blba, tady se mi nezdá zas až moc ad absurdum) a Roman Skamene jako boss Pinďour nemá chybu. Podprůměrný film, nikoli však dno. 30%. (30.12.2010)

Naprosto geniální pomník 90. letům, kdy tvůrci zkoušeli, kam až je možné v totálním amatérismu a snaze v rychlosti stvořit nějakou restituční komedii zajít. Jenže co čert nechtěl, ač je tento film přehlídkou snad všeho, co se tehdy dalo udělat špatně a co tehdy všichni opravdu špatně dělali (bordely, zlý podnikatel s fárem, ždímání potenciálu komika z minulých dekád, předstírání honosnosti v ošoupaných exteriérech i interiérech), výsledkem je naprosto fascinující dadaistické dílo, u něhož se tlemím od začátku do konce (dobrým vtipům, ale ještě víc těm špatným) a jemuž nasazuje korunu naprosto geniální erotická scéna s Janem Přeučilem. (11.12.2014)

Na tomto filmu je pozoruhodná jediná věc - jak moc špatně tady hraje celá plejáda jinak výborných herců. Takhle zprasit film, to je vlastně svým způsobem taky umění. Paradoxní je, že kdyby byl film o trochu lepší, tak by se na něj vůbec nedalo dívat, protože jediné, co je na něm trošku zajímavé, je právě jeho tragické provedení. (11.06.2011)

Narozdíl od Limy si nemyslím, že tohle je první Olmerův krok do uměleckého bahna - tím bylo až Playgirls. Za osmdesát minut jsem se v dobrém smyslu zasmál pětkrát, ovšem zbytek situací jsou většinou trapnosti a laciné nemravnosti (Olmer si v nich, neptejte se mě proč, podezřele často libuje). Škoda, že si Luděk Sobota přes třicet let myslí, že když bude osobitě šaškovat, vždy mu to vynese úspěch - žel, fungovalo to jenom pákrát, naposledy v Lipského Srdečném pozdravu. Kdyby se někdy pokusil třeba o nějakou charakternější roli, nebyl by rozhodně tak nepopulární... Takhle ovšem trumbera v jeho podání vyznívá okoukaně a nepřesvědčivě, myslím si, že hrát hlavní postavu někdo jiný, některé situace by se účinkem neminuly. Zajímavá je účast Gena Deitche, který stál u zrodu několika epizod Toma a Jerryho vyrobených v Praze a českého dabingu Kačeřích příběhů. Chtěl jsem za těch pár dobrých vtípků a pár solidních výkonů (Přeučil, Potměšil) dát slabší dvě hvězdy, ovšem zmíněné sprostosti to shazují o deset procent dolů. (29.09.2009)

Nepochybně byly v devadesátých letech točeny převážně špatné filmy. Mnoho herců bralo skoro všechno, protože nikdo nevěděl, jak to teď vlastně bude. Zda se uživí divadlem, filmem. Jediným pozitivem je, že na nešvary devadesátek tvůrci pomocí filmů upozorňovali. Tohle není jiný případ. Ruská mafie se v Česku pohybovala s větší jistotou než Havel na hradě. A podnikatelé stát pomalu, ale jistě rozebírali kousek po kousku. Ovšem tento film bych úplně nezatracoval. Nejspíš v roce devadesát čtyři nebyl skutečně natočen horší film, ale celkově mezi devadesátkami jistě nepatří a nemůže patřit k šestnácti procentům. Například výběr herců není špatný. První třetina je dokonce koukatelná a překvapivě vtipná. Bohužel pak už film ztrácí nejen vtip, ale i chvilkama logiku či tempo. Samozřejmostí u prvních filmů po revoluci jsou nahotinky. Vít Olmer byl na nahotu specialista - dával ji do každého filmu, zaplať pán bůh ne do pohádky. Akorát by mě zajímalo, z čeho živ byl ten člověk. Já nevím, kdy on natočil něco, za co by se nemusel národ stydět. Vlastně ano - Strašidlo cantervillské se mi líbilo. (17.04.2020)