Takže ahoj

Někdo by mohl říci, že Vít Olmer přichází s křížkem po funuse (bohužel doslova), a naopak někdo, kdo třeba zná jen jeho polistopadové tragedie (s občasnými výjimkami) a považuje se za znalce nové vlny, musí toto ocenit. Osobitost Veroniky je Schorm jak vyšitej a i fakt, že nám režisér nabízí pohled na rozvlněné herce, kteří by si bez něj ani neškrtli, je také velmi milý. I když Pepa Dvořáků nevychází ze své tajtrlické polohy, něco se zaznamenat dá, Synková je absolutně k nepoznání a Schmitzer si něco podobného střihnul ještě ve druhém filmovém dozvuku nové vlny. V Schormově Lítosti. Budoucí představitel straníka Satoranský zde také docela překvapí. Ovšem celý tento film je o Valerii Chmelové, tedy o Veronice. Její pohled na život je sociálně nadčasový a to, že režisér natočil další celovečerní film až za 10 let, může mít kořeny v tomto snímku. Toto pustit mládeži v 70. letech, by bylo skutečně proti normalizační jednání. Film, který dostává obsah až v posledních několika desítkách minut. Tak dlouhé je její hledání. Zmatená ve své době i ve svých pocitech, které si ovšem umí nádherně rozložit. Miluje jen když chce...zatím. Někomu jde o krásné pocity z aktu muže a ženy, někomu jen o fotky. Životní rozhodování promiskuitní studentky filozofie by mohlo být obohaceno i o nějaký pořádný undergroundový, hudební doprovod. V jednu chvíli se tak dokonce i stane, ale chtělo to víc. Vít Olmer v těch normálních filmech rád nastavoval zrcadlo doby. Kšefty a podrazy později. Teď zobrazuje osamocenost svobodomyslných lidí. Jsou to ti, kteří jdou v dešti bez deštníku a hledají jeden druhého i proti šedivému sociálnímu proudu, který se blížil. (12.08.2013)

Film ve stylu Formanových raných děl, v hlavních rolích neherci, ve vedlejších začínající herci ve velmi civilních rolích (Dvořák, Augusta, Satoranský ad.), dialogy psané přímo hercům "do huby" (ale přece jen ne tak přirozené jako třeba u Černého Petra), dějová linka zanedbatelná. Není to úplný majstrštyk, ale rozhodně nadprůměrný film. (18.07.2009)

Určitá část filmových fanoušků vnímá Víta Olmera jako býk červenou barvu. Nemám s ním zásadní problém, ale musím jen souhlasit s těmi, kdo poukazují na to, že Vít Olmer nepatřil k velkým talentům své doby. V jeho režijních začátcích sice nikdo nemohl předpokládat, jak v 90. letech skončí u komerčních sraček té nejhorší úrovně, ale už tehdy bylo patrné, že nedosahuje té kreativity jako slavní režiséři české vlny 60. let a navíc že se ve svých režijních pokusech snaží spíš napodobovat než sám hledat. Na podobě jeho celovečerní prvotiny se podepsala právě snaha natočit podobný kousek s podobnou filmovou řečí jako Forman či Chytilová, ale výsledek je zřetelně slabší. Abychom nebyli nespravedliví, k rozpačitému výsledku přispěla i doba dokončení filmu. V 70. roce už svobodomyslná tvorba skomírala a plíživě nastupovala normalizace. Takže film utrpěl i určitými cenzorskými zásahy. Nelíbily se například erotické scény. Ve filmu se tak spíš hodně mluví a jen málo řeší. Celkový dojem: 40 %. (09.08.2009)

Oslovilo mě to, i když ne úplně bezprostředně. Z filmu není cítit, co vlastně hlavní hrdinku k jejím milencům tolik táhlo. Erotické scény jsou suché, respektive spíše žádné. To možná způsobily tehdejší cenzurní zásahy. Hlavně mi ale mužské postavy připadaly dokonale nepřitažlivé a nudné. A tak jsem daleko víc ocenila, co film nabízí v druhém plánu. Ono toho není málo. Zaujaly mě dobové reálie, jako třeba Plzákova televizní poradna, kde zrovna vysvětloval, jak si zinscenovat "malé domácí psychodrama". No, a facky, to je moje... (01.09.2012)

Obrovské překvapení. Jsem velkým milovníkem Nové vlny, ale přesto jsem tomuto snímku nevěnoval příliš velkou pozornost(přece jenom už se podle data jedná pouze o dozvuk, říkal jsem si). Vít Olmer nebyl velkým lákadlem, a tak jsem zhlédnutí tohoto snímku dlouho odkládal. Snímek je skvělou sociální sondou do života mladých lidí. Mladých lidí, kteří nudou neví coby a tak si vymýšlí hry, kterých později litují. Zjišťují totiž, že hrát si nedá donekonečna. Nezní to téma tak nějak aktuálně? Ano, je tomu tak. Tento snímek bych si dovedl představit v dnešní době v novém kabátě a přesto by dokonale vystihoval pocity dnešní mládeže. Po celou dobu se mi zdálo, že hlavní hrdinka ví moc dobře, k čemu směřuje. Je si vědoma toho, že její vztah nemůže dojít naplnění. Nahlas si říká o své potrestání, tak říká slogan v popisku. Díky dokumentární věrohodnosti jsou nám hrdinové blíž, dovedeme chápat jejich počínání, dovedeme se do nich vcítit. Je jisté, že Olmer těžil hlavně ze snímků, které vznikly o pár let předtím. Přesto bych ho nezatracoval, tento snímek mi nepřijde v ničem horší. Místy jsem byl nadšený jako při sledování Křiku Jaromila Jireše. Je mi trochu smutno z toho, co se později Olmer rozhodl točit. Takže ahoj ukazuje, že býval kdysi talentovaným filmařem... (24.04.2006)