Samotáři

// To je tak, když jdete po dlouhé době do kina na český film od jednoho z mála tvůrců, který podle vás za něco stojí a sejme vás to tak, že pak nechcete koukat na nic jiného. Naštěstí v případě Samotářů to je i fakt, že vidět je jednou, kouskovitě, před bůhvíkolika lety, vzhledem k mému zájmu také není zrovna sláva... ne, jinak. Je to kurva ostuda. A co že jsem si z toho dnes odnesl? Tak třeba to, že takový film můžu bez nadsázky označit jako zlomový. Je to český milník, velká generační výpověď, příběh sedmi lidí, který dokáže napsat jenom člověk, který je v prvé řadě inteligentní, zkušený a osobitý a v té druhé (protože bez ní by to nešlo) zatraceně talentovaný. A tím vším Petr Zelenka očividně je, protože tohle je jednoduše testament, který se ve své době trefil absolutně do černého. Ale víte, co je na tom úplně nejlepší? Píše se rok 2015, přichází nová generace, tentokrát už jí jsem součástí, a je pomalu na čase, abychom si udělali výpověď novou. Vlastní. A dost možná ještě smutnější. Pravdou totiž je, že jsme se za těch patnáct let *vůbec* nic nenaučili a pořád málo hulíme. (a protože jsem ten komentář měl utnout už někdy kolem trefy do černého, nebude snad nikomu vadit, když ještě v závorce pochválím režiséra Davida Ondříčka a kameru Richarda Řeřichy - jehož jméno si odteď zapamatuji, bez nichž by to taková pecka taky určitě nebyla. Díky!) 10/10 (21.10.2015)

Další film, u kterého mi chybí koment, to je divný...? Každopádně jde o jeden z těch zlomových, i když po Knoflíkářích už ne překvapivých, filmů, které zasáhly celou republiku. Nás, myslím pamětníky, tím, jak otevřel téma hulení, vztahová promiskuita, magoření a směšnost pravidelné práce, ty předtím tím, jak jim ukázal, jak a čím žije minimálně část jejich budoucnosti, a smrádky, co v době premiéry ješte kadili do pampersu tím, jak jim dnes ukazuje, že i fotr balil špeky:-)))) (14.01.2011)

Sedm lidí, láska, lži, tráva, kult i objevení zoufalce Ivana Trojana. Druhý (trpký) film Davida Ondříčka se motá mezi několika mladými lidmi, kteří nevědí, co chtějí, a když už na to přijdou, tak cíle dosahují krapet krkolomně. Scénář Petra Zelenky je odpozorovaný životem a mezilidskými vztahy, zdobí ho příjemný nadhled a ironie. Několik hlášek hned zlidovělo, pár situacemi se inspirovali jiní. Možná je škoda, že divák se v poslední třetině už příliš nebavil, co hůř, neměl moc podnětů k zamyšlení a k onomu pomyslnému uznalému pokyvování. Za mě jsou Samotáři prostě jen (moc) fajn, do stropu ale nějak neskáču. (10.08.2024)

„Hele Hanko, já ti musím něco říct. Já sem myslel, že teď spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…že už jako jednu holku mám.“ Potřeboval jsem nemálo let odstupu, abych si film dokázal plně vychutnat, ale vyšlo to. A to ať už tu ujetou a pohlcující atmosféru (spolu s výbornou hudbou), trhlé postavy a kreace jejich představitelů (Trojan, Macháček, Maciuchová či neokoukaná Mitevska), spoustu absurdních situací (některé z nich jsou navíc opravdu skvěle vypointované a pár takových se podařilo vygradovat až na hranici toho nejčernějšího humoru…třeba takové zapálení) a těžce „intelektuální“ rozhovory plné „vejšplechtů“, z nichž mě několik opravdu dostalo do kolen (nejsouvislejší „hláskovací“ pasáž je asi ta v taxíku). U pozdějšího Ondříčkova počinu Jedna ruka netleská jsem se sice smál častěji (navzdory velkému rozdílu ve zdejším hodnocení obou snímků), což bylo nejspíš dáno i tím, že tady bylo rozpracovaných až zbytečně moc dějových linek (i když propletených) a také se chvílemi hrálo více na vážno, ale i tak se Samotářům podařilo mě pořádně pobavit a těch slabších 5* nakonec přece jenom dám. „…a máš nás rád.“ – „Myslíš, že vás mám rád?“ – „Samozřejmě, že nás máš rád.“ – „Aha…“ (13.11.2008)

U většiny českých filmů z poslední doby se buď nudíte a nebo se vám z té trapnosti chce zvracet. Samotáři ovšem mezi tyto filmy nepatří. Copak se ale stalo v roce 2000? Ondříček se vynořil ze zabředlých českých kinematografických vod a v ruce nám přinesl vtipnou, inteligentní, netrapnou a hlavně JINOU komedii, na jakou už čeští diváci dlouho čekali!!! Film je dělaný hlavně pro mladé, díky čemuž působí až nečekaně svěžím dojmem a navíc si taky za velmi krátkou dobu získal kultovní status. Nebudeme si nic nalhávat - může za to především životní role Jiřího Macháčka, z jejíhož stínu už nikdy navystoupil a v každém přicházejícím filmu už jen paroduje sám sebe. No a nesmím zapomenout také na úžasnou Muchowovu hudbu. ***Věděli jste, že: Jiří Macháček si ve filmu celkem 37x potáhne marihuany.*** (24.03.2007)