Samotáři

Pre mňa tento film obchádza prívlastok kultový pomerne dosť veľkým oblúkom. Veľmi dobrá reakcia na podobné komédie zahraničného typu, ktoré ukazujú skazenú spoločnosť, plnú nemravných ľudí, skazených chorobami a závislosťami novodobej civilizácie. Skôr ako komédia mi to prišlo ako občas veľmi súcitný a tragický film, ktorý ma okrem niektorých naozaj skvelo nabrúsených hlášok nedokázal rozosmiať, skôr zamyslieť sa nad touto vyobrazenou problematikou. Réžia a hudba bola naozaj veľmi trefne novátorská a aj neokukaní herci z tohto príbehu spravili to, čo asi tvorcovia očakávali. 80%. (23.11.2008)

Tři a půl hvězdičky, leč pár těch povedených hlášek na víc nestačí. S těžkým srdcem zaokrouhluji lehce dolů, byť je tenhle filmek v naší současné produkci vpravdě osamocen jednooký mezi slepými... - - - - - P.S. (15.3.2011) Po těch letech jsem si při repete uvědomil, jak to kouzlo kamsi sklouzlo a časem vyšumělo... Z umělců mladých a neklidných se stali úmělci zasloužilí, od tehdejší >stajlované< vyhulenosti etablovaní ve všech možných kulturních sračkách co doba dala... I ty hlášky se dnes už povětšinou jeví spíše jako tlachání... Navíc ryze filmovou řečí tenhle film taky zůstal kdesi v mezích >sabotérských< , že... Docela i místy nuda... . . . Ale tak byla to naštěstí >jen< komedie. Mohl by Ondříček vyčudlit dvojku, jako retro drama, bukuju si kopyvřiť na název: "Pidlikáři". "Pytlikáři" by bylo moc laciný, takový zpytlikovaný... :-/ . . . Sakryš, nejraději bych jednu tu hvězdu ubral, ale stejně - zaokrouhlovat se musí... Tak nic. Škoda. (22.02.2006)

Pfú, tak neviem či to bude tými 18. rokmi oneskorenia, ale skôr asi nie. Vidím to ako komicko-absurdnú mozaiku životov zopár ľudí, ktorá sa pohybuje v kruhu. Za mňa asi tak všetko. Ten kult som tam nenašla, hlášky už som počula aj lepšie. Samotná prítomnosť huliča, ktorý je permanentne mimo, už dnes nikoho nedojme k slzám smiechu ani k obdivu. Alebo áno? Nuž, možno nie som cieľovka. Najviac na celom filme ma bavilo počúvať Vesninu lámanú češtinu. (18.06.2018)

Nelíbí se mi, že většina lidí je ze Samotářů odvařená kvůli Macháčkovi. Jakub je sice úleťák a jeho hlášky zkultovněli, ale já osobně dávám přednost postavě a hereckému výkonu Ivana Trojana. Za nejlepší zcénu pak považuju dramaticko-komediální hádku v rodině Černých při japonské návštěvě. David Ondříček občas vykouzlí zajímavé obrázky, ale film, který vás zahřeje na duši, nebo při kterém vám zamrazí v zádech, to rozhodně není. (01.11.2003)

„Hele Hanko, já ti musím něco říct. Já sem myslel, že teď spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…že už jako jednu holku mám.“ Potřeboval jsem nemálo let odstupu, abych si film dokázal plně vychutnat, ale vyšlo to. A to ať už tu ujetou a pohlcující atmosféru (spolu s výbornou hudbou), trhlé postavy a kreace jejich představitelů (Trojan, Macháček, Maciuchová či neokoukaná Mitevska), spoustu absurdních situací (některé z nich jsou navíc opravdu skvěle vypointované a pár takových se podařilo vygradovat až na hranici toho nejčernějšího humoru…třeba takové zapálení) a těžce „intelektuální“ rozhovory plné „vejšplechtů“, z nichž mě několik opravdu dostalo do kolen (nejsouvislejší „hláskovací“ pasáž je asi ta v taxíku). U pozdějšího Ondříčkova počinu Jedna ruka netleská jsem se sice smál častěji (navzdory velkému rozdílu ve zdejším hodnocení obou snímků), což bylo nejspíš dáno i tím, že tady bylo rozpracovaných až zbytečně moc dějových linek (i když propletených) a také se chvílemi hrálo více na vážno, ale i tak se Samotářům podařilo mě pořádně pobavit a těch slabších 5* nakonec přece jenom dám. „…a máš nás rád.“ – „Myslíš, že vás mám rád?“ – „Samozřejmě, že nás máš rád.“ – „Aha…“ (13.11.2008)