Šeptej

Mnohem uprimnejsi a hlubsi jak Samotari s dokonce i lepsi hudbou. Nemam co vytknout. Vilhelmova je absolutne senzacni jak uz byva zvykem, ale tady se tak da hodnotit i celkovy dojem z filmu a kdybych mel jmenovat sceny co jsou skutecne nej tak jich bude opravdu rada, ale nejvic asi hopsajici Vilhelmova s Cechtickym v Roxy. Cesi umi dela dobre filmy, jen skoda ze jich je tak pet. (07.04.2008)

A půl. První polovina filmu je poněkud rozvláčná, rozjížďková, seznamujeme se s hlavními postavami. Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že mně film ničím nepřekvapí a že bude tímto tempem pokračovat až do konce, se objasnily některé skutečnosti, charaktery postav dostaly mnohem větší prostor, dost a zajímavě se toho začalo dít mnohem více, než v první polovině filmu. K hereckému obsazení nemám výtek a zvolená hudba celý film příjemně podkresluje. (05.03.2009)

Filmová alternativa poprvé. David Ondříček vypráví o Praze. O jiné planetě - což v polovině devadesátých let pro každého východňára Praha nepochybně byla. Podzimní nádech s krásnou hudbou od Color Factory a dvou mystických osob, jejichž hudbu oddaně poslouchám již dlouhá léta - EOST. Také obraz začátku klubové scény. Jednoduchý, ale velmi milý Ondříčkův film pro a s jeho kamarády...velmi mě baví. (17.09.2011)

Už první záběr diváka odradí. Zubící se debil řídí 2-taktního wartburga a zpívá si. V kolika amerických debilitách jsem tuhle ubohost viděl? No a pak následovalo útrpných 21 minut s Wilhelmovou, jenž jako slepice vypadá, hraje slepici a ještě k tomu tu slepici hraje mizerně a ještě k tomu je to slepice armádní. Pak jsem měl tu čest se seznámit s několika teplouši, co mají díru do konečníku větší než náš nový vysavač... a ještě melou blbosti a pak jsem to vypnul. Přátelé, život lidský je velice krátký. Zítra budeme v popelu nebo hlíně. Kurva, copak na to má člověk čas, sledovat blbosti? Ondříčku vyser se na to! Já jsem měl bejt původně elektroinženýr, nechápal jsem však co to je napětí. Tak jsem se na to vysral a dělám práci, které rozumím. Udělej to po mě! (09.01.2012)

Cože? Nakonec se stačí podívat na jméno režiséra a je mi jasno. Ondříček z mého pohledu natočil příběhy ufonů, nikoli lidí. Ondříček z mého pohledu natočil psychologickou studii, ve které má nejhlubší psychologii pes. Prý generační výpoveď... Nevím, snad v počátku snad tenhle film měl něco říct, ale v té svojí "totální" otevřenosti je tak zoufale povrchní... Všechna ta zásadní témata jsou semleta s takovou okázalostí, až se jejich zásadnost vytrácí v křiklavě barevném vesmírku hlavních postav. Nemám rád Ondříčkův žoviální styl, jeho placaté postavy a jeho pohled na současnost. Je mi bytostně cizí. Nemám rád hudbu Colorfactory. Je tak vlezlá a prvoplánová. A navíc – nemám rád Muchowa... Takže proto hodnotím, jak hodnotím. (06.03.2004)