Šeptej

Ke způsobu života partičky ve filmu jsem nikdy nepřičuchnul a postavy mi chvílema lezou na nervy, přesto Šeptej považuji za jeden z těch lepších až hodně dobrých českých porevolučních filmů (asi taky proto, že ho neprzní Macháčkova držka). Takhle to tehdy v Radosti a podobných podivných klubech, o kterých jsem četl nebo slyšel, asi opravdu chodilo. Po Šeptej to šlo s Ondříčkem filmově z kopce. Soundtrack hodnotím jako vynikající, a to preferuji spíš ostřejší muziku. (04.02.2016)

U tohodle filmu naprosto chápu jak hodnocení pěti hvězdiček, tak odpad. Šeptej je totiž hodně zvláštní film, chybí mu nějaká hlavní nosná dramtická stavba (a to i na Ondříčka) a jeho celkově vyznění tak může být poměrně nijaké. Na druhou stranu, tady je jasně cíleno na atmosféru, jednotlivé obrazy, věty, dojmy. Asi jsem měl "štěstí", ale u mě to scvaklo a vytvořilo hodně silnou stopu. Šeptej tak můžu v podstatě kdykoliv a považuju jej jako jeden z TOP filmů českých 90 let. A přitom je to "jen" taková "indie básnička". P.S. jasně, J.P.Muchow je vynikající a to jak před kamerou tak za synťákem. Vesmír je Vesmír (23.02.2011)

Každý nějak začínal. I autor kultovních Samotářů, vizuálně lákavé detektivky Ve stínu či televizní minisérie o veliké tragédii v dole Dukla. Syn světoznámého kameramana Miroslava debutoval příběhem naivní venkovské holky, která přichází do velkého města. A poznává vše, co se o Praze ve škole neučili. David Ondříček vsadil na spoustu začínajících herců i tvůrců, řeší podivná citová zmatení a předkládá zdánlivé banality ze života několika „přátel“ z jednoho sídlištního bejváku. Místy je to milé, jindy neobratné, mnohdy utahané, často docela o ničem. Ale své diváky si to našlo/najde. Kazeťák, kapučíno a magicky zvláštní atmosféra. Jeden z původně zamýšlených herců měl po přečtení scénáře Ondříčkovi v noci zavolat s tím, že „větší blbost v životě nečetl!“ (07.03.2022)

Šeptej začíná velmi nadějně. Klasicky ondříčkovská divná atmosféra a ještě více švihnuté postavy. Vše graduje až k parádní scéně na diskotéce a pak se vše jakoby rozsype. Budování postav a příběhu jde do kopru a nakonec se mi zdá, že film nic neuzavírá a fakt nemá konec. Prostě závěr je zničehonic. Ale za 3/4 filmu, která mě dostávala, dávám aspoň ten průměr. (21.04.2020)

Od Davida Ondříčka jsem viděl pouhopouze zřejmě jeho nejlepší, nejprosazovanější a nejznámější film Samotáři. K Šeptej se ale také váže dlouholetá tradice kvalitního a hlavně kontroverzního filmu tehdejší doby a něco na tom pravdy rozhodně bude. Je tu pro mě ale jedna jediná scéna, která se z mysli diváka nevymaže nikdy. Jan P. Muchow prostě vybral skladbu, která pohotově hraje do not jak příběhu, tak atmosféře takové tak dokonale, že se na ní nedá zapomenout. Kdykoliv jí uslyším, vzpomenu si na tento film. Jasný je, že mluvím o Wubble U a jejich skladbě, jediné skladbě, která je dokázala tak proslavit. Minimálně u nás se nadobro slavná stala a není chvíle, kdy bych v rádiu neslyšel o její zažádání. Každopádně filmu toto rozhodně pomohlo, protože jinak mě nijak zázračně neoslovil. Post kontroverznosti v něm rozhodně je, ale to v Samotářích taky. Každopádně já jsem vše přečkal v klidu a s radostí, že jsem takový film mohl vidět. (19.04.2008)