Adresát neznámý

Na můj vkus, je to taky příliš absurdní a brutální. Od prvního snímku – ručně vyrobená zbraň v rukou dítěte, z které střílí na plechovku, která je na hlavě jeho sestry. Pes kterého jeden škrtí a druhý utlouká baseballovou pálkou a potom dalšího a dalšího. Štěně, které se zloději rozhodnou zabít upálením. Zoofilie atd. A to co si dospělé osazenstvo vesnice dělá navzájem ( a každý sám sobě) mně už bylo tak nějak jedno. Bylo mi líto jenom těch psů. (04.01.2006)

Hmatatelná syrovost v tragédii na pokračování. Kim nedává příležitost vydechnout ani na chvíli a každým dalším dějovým posunem zabředává hlouběji do všudypřítomného chladného bahna. Nejde ale o depresi a brutalitu bez ladu a skladu, naopak. Všechna neštěstí se ukazují na podkladu potlačované lidskosti nebo hlubokých křivd a svou věrohodností téměř až zabolí. (02.08.2009)

Spinave prostredi Korejskeho venkova, kde splet brutalnich vescnicanu predvadi show svych agresivnich choutek. Typicka storyline tohoto filmu vypada asi takto: zakomplexovany misenec doma reze prsa sve matce za to, ze ho splodila s US cernochem, to se nelibi jejimu kamosovi, takze ho za to zavira do klece pro psy a mlati k smrti, to se ale zase nelibi te porezane matce, ktera ma kazdou chvili screaming amok a mlati vsechny okolo. Do toho tam obesuji, strileji, sexualne zneuzivaji a baseball palkou mlati kazdeho psa, ktery se jen objevi na scene. Znasilnuje se ve velkem, tuzky vrazene do oka, strileji se lukem do rozkroku atd. atd. Jinak receno - klasicky Ki-duk Kim. 7/10 (21.06.2010)

Kim Ki-dukův jediný skutečně politicky angažovaný film zachycuje život na malém městě během sedmdesátých let. Tematizuje nejen korejské problémy a reálie (rasizmus, trauma z války, psi v pozici zvířat na porážku), ale zachycuje především americkou okupaci a aroganci amerických vojáků. Adresát neznámý je plný kimki-dukovských postav, které se střetávají na jednom prostoru, ale jejich příběhy jsou individuální a nestřetávají se, případně se střetávají pouze okrajově (hrdina jedné dějové linie pomůže hrdinovi druhé dějové linie přemoci šikanující spolužáky). Ve filmu se objevují pro tvůrce typické artefakty (roztrhané fotografie) a motivy (voayeurizmus). Postavy si z lásky ubližují (syn bije matku), ženy jsou ochotny být mužům nápomocny jen do chvíle, kdy se necítí být otročeny (dívka si raději znovu probodne oko, než aby zůstala vojákovým dlužníkem, a dávala mu tak důvod chtít po ní vděk). A ačkoliv film občas odlehčí napjaté vztahy černým humorem, zůstává nejdepresivnějším Kimovým dílem. (13.01.2006)

Adresát neznámý byl druhý film v rámci mého „dne s Kim Ki-dukem“. Naštěstí. Bylo to něco jiného, než další filmy, které jsem viděl. Takové panoptikum zvláštních lidí -každý má nějakou tu svou úchylku- na korejském venkově u americké vojenské základny. Násilí probleskává méně než v Drsňákovi, zato je film plný, jak to říct, „gagů“ – ne přímo „veselých“, jak spíše mrazivě černohumorných. 95% (14.04.2005)