Dům bláznů

Ač je film popisován jako romantické drama, moc dramatičnosti jsem tam nepostřehl. Spíš mi to přišlo jako smutná komorní komedie. Když se člověk nad tím vším zamyslel, muselo to být opravdu kruté, ale zde to zachyceno nebylo. Nejvíce mne zaujala postava Žany, která víceméně táhla celý film. A nejvíce mne překvapil Bryan Adams, který si tu zahrál její sen. 70% (20.01.2014)

║Rozpočet $2,5milióna║Tržby USA $57,722║Tržby Celosvetovo $254,000║ škoda že obsah zanikne pod vizuálom, ako námet pútavý len sa s tým chcelo troška viac pohrať aby to malo skutočnú razanciu a nie len to tak povrchne lízlo vnemy /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) (26.07.2010)

Nočnou krajinou uháňa vysvietený vlak. Skupinka pacientov z neďalekej psychiatrie ho pozoruje, pričom mladá harmonikárka spomedzi nich si predstavuje jej vysnívaného milého Bryana Adamsa, cestujúceho nočnou krajinou. Psychiatria sa nachádza na Kaukaze, v ohnisku čečensko-ruskej vojny. Vďaka lokalizácii ústavu sa dej presúva od poetického úvodu k dunivým výbuchom, otriasajúcim nielen ústavom ale aj dušami pacientov. Uvoľnené väzby medzi osadenstvom a žoviálnym lekárom nahrádza po úteku lekára a všetkého personálu z psychiatrie nutnosť postarania sa o seba. Výsledok pripomína štandardizovaný typ sovietskeho umeleckého filmu – chce veľa povedať, hlavne symbolikou, typizovanými postavami pacientov i vojakov (intelektuál s batôžkom, drsný čečenský vojak, antikomunistická bábuška, modliaci sa islamista, ľudomilný ruský kapitán). Film sa zároveň snaží o smutný romantický film, vojnovú drámu i bláznivú komédiu. Vyznenie o nenormálnosti „normálnych vojakov“ v konfrontácii s pacientmi psychiatrie je v poriadku, len maškarno-deklamačný spôsob, snažiaci sa ukázať všetko možné je nadbytočný. Herecký výkon harmonikárky si zasluhuje uznanie. (19.10.2004)

Dramatický, komický i tragický příběh, navíc natočený údajně podle skutečné události. Andrej Končalovskij tu (po kolikáté už?) znovu dokazuje, že jeho filmy stojí hodně neprávem ve stínu tvorby jeho mladšího bratra Nikity. "Dům bláznů" má navíc jednu neooddiskutovatelnou devizu - bezprostřední herecký projev režisérovy čtvrté (a téměř přesně o 36 let mladší) manželky Julie Vysocké v roli pomatené harmonikářky Žany. Její výkon si u mne vysloužil jednu * navíc. Ta holka hraje vážně dobře, je roztomilá a její postavě není možné zazlívat ani to, že miluje Bryana Adamse. Jak ví každý fanoušek South Parku, za toho se přece Kanaďané omluvili už dávno :-)) . (17.05.2009)

Zajímavý ale poněkud nevyrovnaný film. Má řadu kladů, ke kterým patří protiválečné zaměření, řada scén ve stylu magického realismu a la Kusturica, slušné herecké obsazení a pochopitelně námět zasazený do šílené doby v šílící zemi. Válečné snímky obecně mají obrovský potenciál a pokud režisér dokáže správně pracovat s emocemi, může vzniknout hodně zajímavé dílo. Určitý problém je v tom, že Končalovskij je za zenitem, není to zkrátka Sibiriáda. Jeho film je poznamenaný určitou artovou manýrou, postavy jsou příliš typizované, některým dialogům moc nevěřím a především se v Domě bláznů projevují takové ty klasické neduhy ruské (sovětské) filmové školy, tzn. příliš velká tendence k lyričnosti a neochota prostříhat zbytnělé scény. Osobně mně přišlo neetické i obsazení naturščiků, tzn. skutečně postižených pacientů ve filmu. Místy režisér okatě diváka vydírá, záběry na společenství nervově nemocných. Co naopak funguje dokonale, jsou např. absurdní scény obchodování mezi ruskými vojáky a čečenskými povstalci nebo záběry na vystresované a vyčerpané vojáky. Celkový dojem: 60 %. (19.05.2009)