1917

Progresivnější divák, kterého otravuje průměrnost a nezanícenost pro věc, by za normálních okolností jistě ocenil režisérovu snahu o ohýbání žánrových konvencí, avšak v případě Mendesova 1917 rozhodně nemůžeme hovořit o promyšlené inovaci. Jakožto zdejší hororový expert si netroufám fušovat do řemesla odborníkům na válečný film, ale přesto si dovolím tvrdit, že 1917 jako válečný film jednoduše neobstojí. Úkolem režiséra bylo, aby se pokusil o evokaci válečného traumatu a přenesl na nás náladu panující na frontě a vojenského života vůbec. Když však sleduji Deakinsovu poetickou kameru založenou na širokoúhlém záběrování a ladném proplouvání bitevním prostorem, tak si říkám, co vlastně bylo Mendesovým skutečným cílem? Proč se snaží navodit dojem, že se celý snímek odvíjí v jediném nepřetržitém záběru kamery, když tuto iluzi každý zkušenější divák nepochybně prohlédne během několika minut? Mám pocit, že Mendesovi nezáleželo na objektivní kvalitě snímku, ale především na tom, aby zapůsobil na akademiky, kteří budou rozhodovat o přiklepnutí Oscara, a vzhledem k tomu nemám jinou možnost, než této vykalkulované exhibici udělit odpad. (04.01.2020)

Úvodní třetina oplývá natolik strhující energií a nábojem, že něco takového pamatuji naposledy u posledního Šíleného Maxe. Žene to vpřed, nápad střídá nápad, nevíte zda více obdivovat technickou stránku, mizanscénu či nezaostávající obsah a... A nevyhnutelně následuje upadnutí tempa. Jakkoli technické mistrovství zůstává, tak čím více se to proměňuje ve variaci na Jdi a dívej se, tím odtažitější a navzdory "jakože jednozáběrové celistvosti" epizodičtější to je. Nakonec se to rozpadne ve slet výjevů zcela; někdy nebývale působivých, někdy viděných, někdy poněkud kolovrátkových. Být výjevů o pár více či méně; je to jedno. Cesta (fyzická i niterní) hrdiny/diváka by byla nemlich shodná. Špatné ani nudné to není ani na moment. Pouze to již nikdy není tak dobré jako zpočátku. Což u je u zážitkového filmu problém. Nejedná se tedy přímo o vítězství formy nad obsahem, ale je to tomu nebezpečně blízko, ne že ne. Ovšem s ohledem na to, na jaké über-úrovni ta forma je, by se i tak nejednalo o zápor. (17.02.2020)

Dokonalá ukážka prečo sa filmy netočia na jeden záber. Skratka preto, aby to malo tempo, jednoducho to treba prestrihať. Presne tým trpí Mendesov vojnový film natočený na jeden záber. Keď som sa dopočul o tom, že Mendes plánuje natočiť filmy na jeden zaber a ešte k tomu vojnový, veľmi ma to potešilo. Vojnu mám rád a dlhé zábery obdivujem vo filmoch stále. Toto je v podstate splnený sen, že som niečo takéto mohol vidieť. Aj keď film trpí tým, čo som písal v úvode, je takmer bezchybný, v akciách vyráža dych a určite si zaslúžil byť nominovaný v toľkých kategóriach. Príbeh je len o tom, že treba priniesť správu s bodu A do bodu B, ale vojnové filmy nikdy neboli o zložitých príbehoch. Tu ide o to ako to je natočene a Mendes s Deakisom priniesli niečo, čo tu naozaj ešte nebolo. Aj keď film neobsahuje toľko akčných scén, kamera je stále s hlavnými hrdinami, prechádzame s nimi cez blato, vodu, krv, zákopy, frontu plnú živých alebo mŕtvych vojakov a to všetko a detailne kamera zachytáva. Pár roli si strihli aj väčšie ryby (Strong, Firth, Cumberbatch), čo vždy poteší a veľké plus patrí aj skvelej hudbe, ktorá perfektne navodí atmosféru alebo emócie. Rozhodne skvelý zážitok. Obľúbený soundtrack: Sixteen Hundred Men, Come Back to Us. 85% - 4* (15.02.2020)

Od začátku do konce formálně dokonalá podívaná, kde žasnu nad tím, kolik práce za každým záběrem je a kolik zákopů bylo potřeba vykopat pro tu kterou scénu. Jenže u strhujícího vizuálu to také končí. Za srdce mě bezútěšné putování nechytilo ani na moment, vyprávěcím stylem mě nutí vzpomínat na nejednoho žánrového předchůdce a na konci v něm vidím jen tu nejohmatanější válečnou vyprávěnku, kterou v nejprvotnějším základu i je. (06.02.2020)

První půle 9/10, druhá 5/10. Úvodní exkurze do postapokalypticky nasáklých zákopů a kráterů je přesně to, v co jsem dlouhá léta doufal - tedy sugestivní trip napříč peklem První světové, která dlouhodobě zůstává filmově nevyužitá. Atmosférou prosáklá cesta blátíčkem v končinách, kde jsou jedinými kamarády ostnatý drát a hnijící mrtvoly koní i lidí, je pro smysly fenomenální pastvou (speciální dík patří i ambientní hudbě) a jednozáběrová forma přidává veškeré sugesci řádné turbo. Dialog dvou mladých vojáků vše dle potřeby podtrhuje / odlehčuje / zaobaluje. Je fajn, že do válečných dekorací někdo napumpoval pořádnou porci peněz i zájmu, aby věrohodně oživil kolosálnost a hrůzy konfliktu, na nějž je lepší nezapomínat. No. Od havárie skopčáka se bohužel začne chleba lámat a všechno se rozmělní do čehosi... ničeho. Sice pořád ještě zaujme malebnost nočních záběrů hořících ruin a závěrečný "bombing run" dokonce přinese náznak vzruchu, jinak se ovšem odehrává rutinní survival, neschopný kamkoliv posunout své ambice. Což je u daného tématu (a v rukou daných tvůrců) strašná škoda. Btw, němečtí vojáci byli zjevně předkové stormtrooperů. (12.02.2020)