1917

Zachraňte poručíka Blake a k tomu dalších 1600 vojáků tentokrát v první světové. Originální koncept - válečný film (téměř) bez bojových scén. Lineární scénář a formát připomínající počítačovou hru - 3rd person. Vynikající kamera - úžasné dlouhé scény bez střihu, ty kamerové jízdy, zvláště v první části v zákopech, jsou opravdu fascinující. A úchvatná mizanscéna, naprosto autentický vjem... I cesta může být filmový cíl, zvlášť když jde skrze takovéto peklo... (28.01.2020)

„KDYŽ NEUSPĚJETE, BUDE TO MASAKR. PŘIJDEME O DVĚ JEDNOTKY. 1600 MUŽŮ VČETNĚ VAŠEHO BRATRA…“ /// Tak trochu jinak udělanej válečnej film. Nejde v něm o krev ani tuny vystřílených nábojů. Má na nás přenýst atmosféru z fronty a strach z věcí, který mohou během války nastat. Máme se stát součástí děje, vojáků a jakoby na vlastní kůži pocítit obtížnost jejich cesty a emoce si nechat až na závěr, když je hotovo. Díky kameře, kulisám, hudbě, zvuku… se to daří. Je to komorní válečný drama, které se bude líbit, protože je perfektně provedený, ale je v něm málo akce (většinou jde o souboj muž proti muži), málo emocí. Ne že by mi to bylo úplně jedno, ale třeba dramatickej a pocitově parádní závěr ukazuje, že Mendez měl v příběhu i hře na city přitvrdit. Nebo aspoň nechat finále vygradovat nějakou větší válečnou scénou. Víc jsem se rozepsal TADY! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bojoval jsem v 1. světový... 2.) Válka, to pro mě není masová vřava, ale „lidský“ intimčo. 3.) Chcu něco natočit na jeden záběr (jasně, klidně i péčlo…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.02.2020)

Je to gimmick, nebo ne? Tahle otázka se vkrádala už od zveřejnění prvních informací o Mendesově (a ve snad ještě větší míře Deakinsově) uchopení jedné prvoválečné epizody. No, a pravda je taková, že bohužel to tak opravdu je. Příběh je sám o sobě banální, což by vůbec nemuselo vadit, neboť i na značně úsporné ploše ukazuje velké množství válečných hrůz, s nimiž se tehdy museli (nejen) vojáci potýkat. Jenže za mě je problém v tom, že Mendesova zákopová momentka nepřidává do ranku kvalitních válečných snímků nic moc nového. Opět se dozvíme, že válka je špinavá a nečestná, nikdy nekončící a nesmyslná, prolezlá byrokracií, ale možná i skýtající určitou naději a nový život. V zásadě tedy totéž, co se dozvíme už někdy od 60. let. Zde je tedy v hlavní roli Deakinsova kamera, která se celou dobu snaží balancovat mezi vysoce inscenovanou uměleckostí (dávající vzpomenout třeba na Bélu Tarra či Hou Hsiao-Hsiena) a zdánlivě realistickou přirozeností, jak ji známe ze standardních hollywoodských válečných bijáků. Vyznění je proto někde na půli cesty, ale nutno uznat, že od Lubezkiho jízd v Birdmanovi si nikdo v Hollywoodu nedal takovou práci s komponováním záběru a konstantním posunem napříč mizanscénou. Zdá se tedy, že mám trochu problém s konceptem a tím, jak se snaží hrát na efekt. Jenže přestože toho pod hezkou skořápkou moc nenacházím, musím uznat, že vytyčený styl byl dodržen a cíl naplněn. Mendes udělal přesně to, co chtěl, a pomohli mu i výborní George MacKay a Dean-Charles Chapman v hlavních rolích. Potěší i camea Firtha, Cumberbatche, Scotta, Stronga a Maddena, kteří i velmi omezený prostor dokážou ovládnout. Výsledkem je velmi povedený film a od A do Z napsaná učebnice pro kameramany – a to vlastně asi i stačí. (01.04.2020)

Působivý výlet válečnou Francií. Mám rád tyhle filmy, kde hrdina jde a na každé zastávce se mu dějí zvláštní věci. Na mě asi nejvíc zapůsobil zpěv před útokem a příchod vojáka v nočním městečku. Malé role známých ksichtů jsou fajn, konec emocionální, hudba super a jednozáběrové frajeřiny bych si asi ani nevšiml, kdyby se to všude nepsalo. Beru to jako důkaz, že ten film je prostě dobrej a vtáhnul mě. (23.05.2020)

Progresivnější divák, kterého otravuje průměrnost a nezanícenost pro věc, by za normálních okolností jistě ocenil režisérovu snahu o ohýbání žánrových konvencí, avšak v případě Mendesova 1917 rozhodně nemůžeme hovořit o promyšlené inovaci. Jakožto zdejší hororový expert si netroufám fušovat do řemesla odborníkům na válečný film, ale přesto si dovolím tvrdit, že 1917 jako válečný film jednoduše neobstojí. Úkolem režiséra bylo, aby se pokusil o evokaci válečného traumatu a přenesl na nás náladu panující na frontě a vojenského života vůbec. Když však sleduji Deakinsovu poetickou kameru založenou na širokoúhlém záběrování a ladném proplouvání bitevním prostorem, tak si říkám, co vlastně bylo Mendesovým skutečným cílem? Proč se snaží navodit dojem, že se celý snímek odvíjí v jediném nepřetržitém záběru kamery, když tuto iluzi každý zkušenější divák nepochybně prohlédne během několika minut? Mám pocit, že Mendesovi nezáleželo na objektivní kvalitě snímku, ale především na tom, aby zapůsobil na akademiky, kteří budou rozhodovat o přiklepnutí Oscara, a vzhledem k tomu nemám jinou možnost, než této vykalkulované exhibici udělit odpad. (04.01.2020)