1917

1917, aneb cesta dvou mladých vojáků mezi Colinem Firthem a Benedictem Bumberbatchem působí jako něco, co jsme už mnohokrát viděli. Ale i když se to může stát, válka zkrátka hraje a její boje, emoce a dilemata vás strhnou. Sam Mendes má na tomhle příběhu osobní zainteresovanost a je to poznat, přistupuje k němu poctivě a emotivně. Válečný žánr nevyhledávám, ale tímhle snímkem jsem se nechal strhnout rád. A rád jsem aspoň jednomu z velkých filmů roků 2019/2020, které jsem zhlédl o prázdninách, dal nadprůměrné hodnocení. (17.08.2020)

Kolega gudaulin použil termín zážitková kinematografie, což je naprosto výstižný termín. Dokonce jde o tak zážitkový film, že sledování filmu není pocitově bezpečné... - jdete totiž s oběma vojáčky přes výmoly, hromady mrtvol, přes opuštěné zákopy, přes opuštěný statek i rozbombardované město, cítíte únavu, obavy, smrad rozkládajících se kdysilidí, prostě zážitek skoro jako ve skutečnosti. Fenomenálně natočeno. Případnou nereálnost situací či historickou nevěrohodnost ponechávám orgánům činným v historickém bádání. Moje vědomosti o 1SV se rovnají středně pozornému studentovi střední školy, kterého sice děják baví, ale snaží se hasit zapalující se lejtka... každopádně jméno George MacKay si poznamenávám do notýsku, protože tomuhle herci věštím slibnou budoucnost. Jeho výkon byl přesně podle mého gusta, nepřehrával, ale vdechnul své postavě správné emoce. Závěrečný song v lese mě přikurtoval do sedačky. A shledání s bratrem kamaráda bylo emočně silné. Jestli má film předat divákovi nějaké poselství skrze obraz a zvuk, tady se to povedlo na výbornou a nějaké logické (asi)díry mě nechávají zcela klidným. (30.03.2021)

Dva vojáci se proplétají zmateným labyrintem zákopů, vystrkují hlavu a vydávají se mrtvou krajinou kamsi... A já je jenom nesleduji, kdepak, já jdu s nimi, přesně takový mám pocit, když se přistihnu, jak se v sedadle instinktivně krčím a jak se snažím vidět víc než kolik mi film právě ukazuje. Protože jsem si takřka jistý, že tam za tím horizontem něco nebo někdo číhá, a mám strach. Takže i když bych na 1917 mohl najít nějakou mušku, ten zážitek, který mi pánové Mendes, Deakins a Newman zprostředkovali, ten zážitek je nade vše. Zpracování filmu bere dech (spíše než Zachraňte vojína Ryana se mi vybavovalo Gallipoli) a velký podíl na tom mají i herci a jejich nesmírně autentické emoce a vyděšené tváře. Po Dunkerku další válečný snímek s klasicky pojatou zápletkou a originálním zpracováním, ze kterého se podle mě rychle stane klasika. (13.02.2020)

Úvodní třetina oplývá natolik strhující energií a nábojem, že něco takového pamatuji naposledy u posledního Šíleného Maxe. Žene to vpřed, nápad střídá nápad, nevíte zda více obdivovat technickou stránku, mizanscénu či nezaostávající obsah a... A nevyhnutelně následuje upadnutí tempa. Jakkoli technické mistrovství zůstává, tak čím více se to proměňuje ve variaci na Jdi a dívej se, tím odtažitější a navzdory "jakože jednozáběrové celistvosti" epizodičtější to je. Nakonec se to rozpadne ve slet výjevů zcela; někdy nebývale působivých, někdy viděných, někdy poněkud kolovrátkových. Být výjevů o pár více či méně; je to jedno. Cesta (fyzická i niterní) hrdiny/diváka by byla nemlich shodná. Špatné ani nudné to není ani na moment. Pouze to již nikdy není tak dobré jako zpočátku. Což u je u zážitkového filmu problém. Nejedná se tedy přímo o vítězství formy nad obsahem, ale je to tomu nebezpečně blízko, ne že ne. Ovšem s ohledem na to, na jaké über-úrovni ta forma je, by se i tak nejednalo o zápor. (17.02.2020)

První půle 9/10, druhá 5/10. Úvodní exkurze do postapokalypticky nasáklých zákopů a kráterů je přesně to, v co jsem dlouhá léta doufal - tedy sugestivní trip napříč peklem První světové, která dlouhodobě zůstává filmově nevyužitá. Atmosférou prosáklá cesta blátíčkem v končinách, kde jsou jedinými kamarády ostnatý drát a hnijící mrtvoly koní i lidí, je pro smysly fenomenální pastvou (speciální dík patří i ambientní hudbě) a jednozáběrová forma přidává veškeré sugesci řádné turbo. Dialog dvou mladých vojáků vše dle potřeby podtrhuje / odlehčuje / zaobaluje. Je fajn, že do válečných dekorací někdo napumpoval pořádnou porci peněz i zájmu, aby věrohodně oživil kolosálnost a hrůzy konfliktu, na nějž je lepší nezapomínat. No. Od havárie skopčáka se bohužel začne chleba lámat a všechno se rozmělní do čehosi... ničeho. Sice pořád ještě zaujme malebnost nočních záběrů hořících ruin a závěrečný "bombing run" dokonce přinese náznak vzruchu, jinak se ovšem odehrává rutinní survival, neschopný kamkoliv posunout své ambice. Což je u daného tématu (a v rukou daných tvůrců) strašná škoda. Btw, němečtí vojáci byli zjevně předkové stormtrooperů. (12.02.2020)