1917

Úvodní třetina oplývá natolik strhující energií a nábojem, že něco takového pamatuji naposledy u posledního Šíleného Maxe. Žene to vpřed, nápad střídá nápad, nevíte zda více obdivovat technickou stránku, mizanscénu či nezaostávající obsah a... A nevyhnutelně následuje upadnutí tempa. Jakkoli technické mistrovství zůstává, tak čím více se to proměňuje ve variaci na Jdi a dívej se, tím odtažitější a navzdory "jakože jednozáběrové celistvosti" epizodičtější to je. Nakonec se to rozpadne ve slet výjevů zcela; někdy nebývale působivých, někdy viděných, někdy poněkud kolovrátkových. Být výjevů o pár více či méně; je to jedno. Cesta (fyzická i niterní) hrdiny/diváka by byla nemlich shodná. Špatné ani nudné to není ani na moment. Pouze to již nikdy není tak dobré jako zpočátku. Což u je u zážitkového filmu problém. Nejedná se tedy přímo o vítězství formy nad obsahem, ale je to tomu nebezpečně blízko, ne že ne. Ovšem s ohledem na to, na jaké über-úrovni ta forma je, by se i tak nejednalo o zápor. (17.02.2020)

Myslím si, že Sam Mendes si pro toho Oskara trošku šel. Nevím proč není více filmů z první světové války, ale asi to bude tím, že většina času se bojovalo v zákopech s nudou, než na zemi o území. Sam Mendes tu ale přestřelil a realističnost zaměnil za absolutní filmařinu. Takže v praxi to znamená, že setu setkáte se záběry, na které coby fanoušek filmu pravděpodobně nikdy nezapomenete. Domnělá představa, že vše je natočeno na jeden záběr, dotváří samotným scénám výrazný surrealistický náhled. Vše začíná pádem německého letadla na rozpadlou stodolu, pokračuje přes světlicemi nasvícené ruiny městečka a končí přímo v zákopech, pár vteřin před vyběhnutím do bitevní vřavy. Nedýchal jsem, byl fascinován vykonstruovanými scénami a užíval si jeden z nejlépe natočených válečných filmů posledních několika let. Poctivá britská herecká trojka (Firth, Cumberbatch, Strong) v důležitých rolích je pomyslnou třešničkou na dortu, která Vás vtáhne do válečného dění a připomene Vám, že se jedná „jen“ o film. (17.02.2020)

Na počátku byla výzva, po ní přišlo čarování.. Počin dvojice Mendes, Deakins, čerpající z Weirova Gallipoli a držící se technikou natáčení Hitchcockova Provazu, brilantně zrcadlí skutečnost, že v každé válce vládne forma nad obsahem. Od stromu po strom skrz peklo nikoho, kolem sinalých tváří, z nichž odchází život a přes těla, z kterých už dávno vyprchal. Absence bitevní vřavy dodává na působivosti, protože strach je vždycky živen budoucností, nikoliv okamžikem přítomnosti.. Jedna věc mně ale neštymuje. Proč rozkaz k zastavení útoku neshodili nad svým postavením z letadla, což mimochodem bylo během 1. světové války běžnou praxí? Nebo to alespoň mohli zkusit s Kropenatým Jimem.. (27.01.2020)

Pamatujete na scénu vylodění v Normandii v Zachraňte vojína Ryana... No tak to roztáhněte do dvou hodin a přidejte ještě pár naprosto srdcezastavujících scén (běh vedle zákopu, hra světel ve vesnici). Vizuální a hlavně technická stránka nemá obdoby, muselo to být šílený natáčení, a je tam tolik kamerových vychytávek, že se vyloženě těším, až to vyjde na blůčku a bude tam komentář Deakinse. Jedenkrát v kině to vidět nestačí, aspoň tak 5x! (01.01.2020)

Do maniakálních detailů promakaná výprava (všechny ty zákopy s válejícími se mrtvolami, vystříleným střelivem, ostnatými dráty a rozbořenými hořícími městy), mistrovská práce s mizanscénou, skvělé triky, které ale na sebe neupozorňují a nebijí do očí. Zkrátka produkce, jakou jsem ještě u žádného filmu s tématem 1.světové války nezažil. A taky Mendesova virtuozita, působivá kamerová ekvlibristika a od setkání s mladou francouzkou i potřebný příval emocí. Upřednostnit plytkého Parazita před tímhle majstrštykem považuji za smutné selhání filmové Akademie. (21.03.2020)