1917

Čekal jsem na Imax uvedení, ale nakonec od toho Verticalové upustili a mně tak film sklouznul do koronavirových časů. Takže jsem na sebe vylil kýbl dezinfekce, do jedný kapsy dal rejži, do druhý hovězí v konzervě, na záda si dal balíček hajzl papírů a vydal se do kina. Musím ale říct, že za svou odvahu opustit mou jeskyni a jít mezi vašnivé lyžaře z Itálie do kina jsem nebyl dostatečně odměněn. Mendesova snaha dát do blockbusteru co nejvíc artových metafor k pochopení davu těžce narazila na své limity. Film se plouží jak cajdák z Hříšnýho tance, to je strašný, neschopnost skopčaků trefit na 2 cm v úzké uličce chlapa je úplně trapná. V jednu chvíli to vypadalo, že hlavní hrdina to koupil, ale po chvíli se zvedne a běží, to jsem si fakt říkal, že jestli náhodou není z hlediska koronáče pacient nula Sam Mendes a ten dramatický běh uprostřed dělostřelecký palby nepřítele, kdy by byl spíš zasáhnut mravenec než hlavní hrdina, to už byl přepal jak kráva. Jako vizuálně Sam umí, výpověď obrazem taky dobrá, ale tomu podání bych nevěřil ani kdybych měl dva koronáče najednou. (09.03.2020)

Vizuálně dokonalé. Deakins znovu překonal sám sebe. Rejža/scenárista/producent Mendes, který poslepoval vyprávění svého dědečka a sestavil kolem něj příběh, do 1917 vložil srdce. Technická preciznost a iluze nepřetržitého záběru dělají z celého snímku neuvěřitelně intenzivní zážitek, který ukázal, že má válečná tématika stále co říct i modernímu publiku. Přesto, ale nezapomíná přednést hluboce lidský děj v němž nejsilnější scénou je recitování básničky kojenci v temném sklepě kdesi ve Francii. Newmanova hudba silná až z ní místy mrazí. (29.02.2020)

Bol som úprimne prekvapený, aké skvelé to bolo. Bál som sa artovej jazdy vyžívajúcej sa v ilúzii jedného záberu, ale tá kamera (zďaleka nie statická a divadelná!) je úplne úchvatná. Vôbec to nepôsobí samoúčelne, naopak absencia strihu a dynamická kamera tomu dodávajú riadne tempo. Príbehovo to pravda nie je nič prevratné, ale je to skvelá zmodernizovaná žánrovka o Veľkej vojne, ktorá filmársky ostala v tieni neskoršej Druhej svetovej vojny. (20.06.2020)

Je to gimmick, nebo ne? Tahle otázka se vkrádala už od zveřejnění prvních informací o Mendesově (a ve snad ještě větší míře Deakinsově) uchopení jedné prvoválečné epizody. No, a pravda je taková, že bohužel to tak opravdu je. Příběh je sám o sobě banální, což by vůbec nemuselo vadit, neboť i na značně úsporné ploše ukazuje velké množství válečných hrůz, s nimiž se tehdy museli (nejen) vojáci potýkat. Jenže za mě je problém v tom, že Mendesova zákopová momentka nepřidává do ranku kvalitních válečných snímků nic moc nového. Opět se dozvíme, že válka je špinavá a nečestná, nikdy nekončící a nesmyslná, prolezlá byrokracií, ale možná i skýtající určitou naději a nový život. V zásadě tedy totéž, co se dozvíme už někdy od 60. let. Zde je tedy v hlavní roli Deakinsova kamera, která se celou dobu snaží balancovat mezi vysoce inscenovanou uměleckostí (dávající vzpomenout třeba na Bélu Tarra či Hou Hsiao-Hsiena) a zdánlivě realistickou přirozeností, jak ji známe ze standardních hollywoodských válečných bijáků. Vyznění je proto někde na půli cesty, ale nutno uznat, že od Lubezkiho jízd v Birdmanovi si nikdo v Hollywoodu nedal takovou práci s komponováním záběru a konstantním posunem napříč mizanscénou. Zdá se tedy, že mám trochu problém s konceptem a tím, jak se snaží hrát na efekt. Jenže přestože toho pod hezkou skořápkou moc nenacházím, musím uznat, že vytyčený styl byl dodržen a cíl naplněn. Mendes udělal přesně to, co chtěl, a pomohli mu i výborní George MacKay a Dean-Charles Chapman v hlavních rolích. Potěší i camea Firtha, Cumberbatche, Scotta, Stronga a Maddena, kteří i velmi omezený prostor dokážou ovládnout. Výsledkem je velmi povedený film a od A do Z napsaná učebnice pro kameramany – a to vlastně asi i stačí. (01.04.2020)

Na počátku byla výzva, po ní přišlo čarování.. Počin dvojice Mendes, Deakins, čerpající z Weirova Gallipoli a držící se technikou natáčení Hitchcockova Provazu, brilantně zrcadlí skutečnost, že v každé válce vládne forma nad obsahem. Od stromu po strom skrz peklo nikoho, kolem sinalých tváří, z nichž odchází život a přes těla, z kterých už dávno vyprchal. Absence bitevní vřavy dodává na působivosti, protože strach je vždycky živen budoucností, nikoliv okamžikem přítomnosti.. Jedna věc mně ale neštymuje. Proč rozkaz k zastavení útoku neshodili nad svým postavením z letadla, což mimochodem bylo během 1. světové války běžnou praxí? Nebo to alespoň mohli zkusit s Kropenatým Jimem.. (27.01.2020)