Všichni prezidentovi muži

Pro mě nezapomenutelné. Před filmem jsem o aféře Watergate slyšela jen útržkovitě a o to víc pro mě bylo napínavější společně s hrdiny pátrat "kdo za tím krucinál je". Perfektně zpracovaný scénář podle knihy dvou novinářů, kterým se podařilo rozkrýt složitý propletenec intrik a podvodů sahajících až na nejvyšší místa v americké politice. Škoda, že je dnes takových novinářů jako šafránu a všichni se jen honí za krátkodobou senzací. Herecké výkony dvou Pánů Herců Redforda a Hoffmana netřeba vychvalovat, ocenění jejich práce jsou jistě dost výmluvná. Skvostná ovšem byla i režie A. J. Pakuly, nadchlo mě jak chytře za sebou inscenuje jednotlivé scény (například za každou noční temnou scénou následuje scéna z novinářské kanceláře s ostrým bílým světlem). "Všichni prezidentovi muži" jsou dnes již klasikou politického thrilleru a já si vlastně teď zpětně uvědomuji, jak moc z ní dnes ostatní filmaři čerpají. (05.07.2005)

Carl Bernstein a Bob Woodward v tak symbolicky americkém spojení "židovský mládenec po boku plavovlasého anglického protestanta riskují vše, nač jen pomyslíte, v zájmu pravdy a spravedlnosti," že to mohl vymyslet jen jediný scénárista - život - a obohaceni o protikladný šarm Roberta Redforda a Dustina Hoffmana dokazují platnost slov jedné španělskými tradicemi inspirované písně: "Není chlap, kdo býka skolí, pravý muž zápasí s voly!" Dokumentární ráz filmu může na někoho působit suše a zdlouhavě, pro mě je spolu s velmi dobře dýchatelnou atmosférou sedmdesátých let se všemi psacími stroji na kancelářských stolech, pevnými linkami a zápisníky v kapsách důvodem, proč na mě působí daleko víc než nějaké nadlidské výkony žurnalistických supermanů zdrhajících s notebookem v jedné ruce, kompromitujícími dokumenty v druhé a mobilem přidržovaným u ucha ramenem před bandou najatých zabijáků, pověřených umlčet jejich smělý hlas. Roberte, proč ses při natáčení Hrdinů a zbabělců nezkusil na chvilku ohlédnout těch třicet let zpátky a nevzpomenout si, jak vypadá pořádný kopanec na solar systému? A moji milí čeští žurnalisté, kdy se nějaký Bernstein nebo Woodward objeví mezi vámi? Hledám, hledám, nenacházím... (15.01.2008)

Novinařina tak trochu jinak. Precizní režie a soustředěné herecké výkony, jenže leckoho odradí poměrně uhoupané tempo. Střídmý, takřka dokumentaristický přístup pomáhá autenticitě, výsledek se nakonec na Oscarech musel sklonit před boxerskou pohádkou Sylvestera Stallonea. Nedokážu úplně radit, jak by šlo hledání pravdy udělat pružněji a pro diváka přitažlivěji, nicméně beru spíš jako viděno, splněno, odškrtnuto. (15.03.2015)

Síce je film z dnešného pohľadu pomerne nezáživný a navyše úmyselne antiklimatický (či už absenciou hudby po väčšinu času alebo koncom, ktorý vlastne koncom ani nie je), napriek tomu je to skvelý príklad toho, ako vyzerajú skutočné konšpirácie, že je veľmi ťažké ich utajiť, lebo sú do nich namočené desiatky ľudí a toho, ako vyzerá poctivá novinárska práca, kde vidieť zásadný rozdiel medzi internetovým žvástom a poriadnou žurnalistikou. V tomto ohľade je film mimoriadne nadčasový. (30.08.2016)

Je to jako zabloudit v labyrintu s Timesy v rukou. Divákovi, který chce najít cestu nezbývá nic jiného, než spolu s hrdiny pobíhat sem tam a vstřebávat informace. Všichni prezidentovi muži jsou jistě užitečný film pro každého, kdo se chce něco dovědět o aféře Watergate, ale po více než dvou hodinách jsem byla všemi těmi fakty a výpověďmi vyčerpaná jako prezident Nixon. (25.01.2010)