Všichni prezidentovi muži

Nehollywoodsky neatraktivní vylíčení mravenčí novinářské práce vedoucí k propíchnutí jedné z největších amerických politických kauz. Jelikož člověk už dopředu ví, jak to celé dopadne, je vysloveně trýzněn pomalým rozplétáním celého případu zahrnujícího desítky jmen, ke kterým nám mnohdy nejsou dodány tváře, ale zase sdílí radost z každého dílčího úspěchu těch dvou, kteří se hledali až se našli a sám by tohle dobrodružství velkých malých kluků žádný z nich neustál. Konec může působit useknutě, ale hoši se vlastně dočkali satisfakce už před ním, kdy je začali všichni respektovat a bát se jich. Jen ty obavy o vlastní život tam moc nejsou a hlavní postavy mohly být více rozkresleny. Konspirační schůzky v podzemní garáži či bránění se proti odposlechu ve vlastním bytě puštěnou hudbou a psaním si vzkazů dnes působí jako ohraná klišé, což ale není chyba filmu a záběr s oslavujícím Nixonem v televizi a Bernsteinem a Woodwardem osaměle zaujatě datlujícími v pozadí mi přišel úsměvný. (29.08.2010)

Doba, kdy ještě mainstream zvládal plnit svou roli. Dnes nás zaplavuje titulky, které jsou často zavádějící, jen aby si to člověk přečetl, či rozklikl. Často řeší, kdo si nevzal kam podprsenku, komu se narodila čivava, co Kalousek řekl, nebo kdo kam komu kopl gól. Informace z OSN, Evropského parlamentu, nebo zásadní prohlášení vůdců velmocí, nebo přenos ze světových fór, kde se mluví o současném a budoucím světě se nekoná. Pro nás běžný lid asi stačí chléb, hry a marmeláda. A ti co se zajímají, musí číst amatérskou alternativu a pak jsou odsuzováni za hoaxy, Ruskou propagandu a konspirační teorie. Koho je to vina ? (24.03.2018)

Jak je možné, že laskavý a jindy nedotknutelný „Rýša“ Nixon měl najednou z ostudy kabát a musel se poroučet z Bílého domu?! To bylo tak, dnes to vypadá jako čirá utopie, ale věřte nebo ne, byly doby, kdy slovo novinář neznamenalo nadávku a investigativní žurnalistika nebyla jen pseudobulvární portálovou věštírnou na objednávku. Pakulův film je brilantní (leč ne úplně snadno stravitelnou) oslavou práce hlídacích psů demokracie, kteří když se zakousli, tak nepustili… Zápal, notes, cigára, telefény, levárny, konspirace a neskutečná kvanta dat. Ale hlavně KOULE! Woodward & Bernstein – nezbytná součást učebních osnov na každé katedře žurnalistiky :) Sólokapra holt z prstu nevycucáš. To není jako moderní verbální zvratky z i-děsu a hov-novinek… (31.05.2010)

Velmi dobrý konverzační film mapující jeden z největších skandálů, co se kdy v americké politice udál. Na snímku mi mírně vadila chvilková nepřehlednost ve jménech a po nich následných souvislostech. Po zjištění že kniha od dvou skutečných novinářů (podle níž vznikl film) byla ještě podrobnější, mě přivádí k faktu, abych před scénáristou (pomyslně) smekla. Ukončím to úryvkem z Forresta Gumpa který nelze nezmínit: ''V protějším hotelu asi vypli proud, protože tam chodí nějací lidé s baterkama'' :)). Podobné filmy- JFK, Duel Frost/Nixon. (31.07.2012)

Velmi komplikovaný triler, ktorý vyžaduje maximálnu pozornosť, prípadne druhé pozretie. Scenáristi to majú perfektne premyslené, všetko do seba zapadá, všetky mená, dátumy a udalosti. Ale ako hovorím, možno budete po prvom vzhliadnutí mierne rozčarovaní a všetko si do seba nezložíte. V roku 76 vznikol film, ktorý ostro kritizoval spôsoby iba nedávno rezignovaného prezidenta a tým aj princípy slávnej americkej demokracie. V komunizme sa diali sto razy horšie veci a ani po 20 rokoch sme adekvátny film od našich uznávaných režisérov nevideli. Toto je sebareflexia. Film umne zobrazuje ťažkú prácu novinárov, ktorí vďaka odhaľovaniu pravdy musia robiť veľmi rozpačité veci, ako neustále prehováranie tých istých ľudí k rozhovorom, napríklad aj pomocou malých klamstiev a fígľov. Ak chcete byť investigatívny novinár, tento film vám to odporúčať nebude. Okrem iného vám môže ísť aj o život. (16.09.2009)