Pohled společnosti Parallax

V historii Ameriky usazeno do čerstvých ran plných soli deziluze, v Pakulově trilogii politické paranoie usazeno mezi Klute a All the President's Men. Je tady pár zajímavých věcí. Třeba montáž, která ve stylu praktik známých z Mechanického pomeranče reflektuje post-kennedyovský stav společnosti spojený s úpadkem hodnot a nebo způsob zabírání postavy Fradyho, který má evokovat pocit sledování, ale i když vezmu na milost režisérův typický styl a ocením jistou nadčasovost situace, kdy lidé v pozadí mile rádi kříží obětní beránky s vlky samotáři, je tu jeden zásadní problém. Scénář zmetkem myšlenky.. (15.01.2021)

Po obsahové stránce jde za mě spíše o průměrný (a občas i zmatený) konspirační thriller 70. let, u něhož jsem ze začátku dlouho ani nepřepokládal, že ho ohodnotím tak vysoce. Střihy ve vyprávění mi občas připadaly podivné a nedomyšlené, např. po dlouhé honičce, kde hlavní hrdina projede s autem přes skleněnou zeď, utíká a zašpiní se, ho najednou vidíme ve svém bytě čistého, odpočatého a odhodlaného do další akce. Ale ta kamera, ta si tentokrát vážně zaslouží hvězdičku navíc. Spousta velkých celků zabíraných povětšinou statistickým způsobem, k tomu s přímo geometricky promyšleným aranžmá snímaného prostředí, přináší fascinující vizuální podívanou a zároveň pomáhá vytvářet jedinečnou pohltivou atmosféru. Už kvůli té atmosféře a poslední 20-timinutovce ve velkém amfiteátru se budu chtít podívat na film znovu, byť zdaleka netvoří jedinou filmařskou atrakci v tomto pomalém politickém thrilleru. Krátký experimentální snímek složený z jednoduchých titulků a fotografií, který je promítán hlavní postavě při vstupu do společnosti Parallax, se režiséru Pakulovi rovněž povedl, a to i pokud jde o působivost z něj pramenící myšlenky. [70%] (12.06.2021)

Politický triler so zaujímavou zápletkou, ktorá však v polke trochu stráca dych, ale (aj keď predvídateľný) koniec to znova posúva na vyššiu koľaj. S detailami sa snímok nepiplá, čo je trochu na škodu. Zaujímavé, že mi sedeli všetky vedľajšie role, len nie tá hlavná :) a kinovsuvka vo filme mohla byť o dosť kratšia. Naopak, hudba je kvalitka. Hodnotenie: 70% (16.01.2014)

Hudba: Michael Small *Malou roli poslední oběti atentátu hraje Jim Davis (John Ross 'Jock' Ewing Sr). *Warren vypadá dobře ve všem, proč jenom nehrál ve více filmech? V Parallax view se prohání v ukradeném šerifském voze, když před tím šerifa pohladil kamenem po hlavě a utopil v řece. Ve rvačce dokáže skvěle zdemolovat hospodu a pak to s třesoucí se rukou zapije sklenicí mléka:-) *Výborné krimi s ještě lepší hudbou, která mi chvílemi stylově dost připomínala Planetu opic (ovšem verzi 1968). Některé záběry jsou lehce syrové, nejsou v nich propracovány detaily, především u rvačky Josepha Fradyho se šerifem pod přehradou vidíme jen náznak jeho útoku. Myslím, že je to tak autentičtější, více to vtahuje diváka dovnitř. To podobné platí i o téměř ikonickém záběru v závěru v okamžiku, kdy Joe běží do světla a ve dveřích se objeví postava se zbraní.... *Test v Parallaxu je dost dobrej masakr, působí to velmi obřadně, jak se Warren na konci zvedá ze židle. A Fidela kupodivu zařadili do kapitoly "Enemy", hned po bok Adolfa Hitlera.. *Jedná se o poměrně náročný film, který nutí diváka naplno přemýšlet, i tak jsem se ale chvílemi ztrácel a například nechápu, proč Joseph nejprve napíše mýdlem na zrcadlo záchodku "v tomhle letadle je bomba", pak to rychle smaže, podstrkává letušce popsaný ubrousek s touže zprávou, což se taky nepovede, ale přesto se letadlo vrátí a k výbuchu dojde až "bezpečně" na zemi. *Atmosféra jednoznačně vítězí nad narací. ///Ten rychlý nástup bez letenky už vysvětlil ripo. Nesouhlasím zcela s komentářem bouncera, u nás zabili Aloise Rašína, 5. ledna 1923.-) Podle zorra bylo zabito 18 svědků atentátu, já jsem však vyrozuměl, že jich bylo 6. (18.06.2008)

Parallax a mnoho ďalších trilerov zo sedemdesiatych rokov vyvracia zaužívané tvrdenie, že americké filmy sú reklamou na americký spôsob života. Lenže sme v sedemdesiatych rokoch, keď kritika moci bola divákmi akceptovaná v plnej miere. Navyše tá atmosféra tohoto obdobia svedčí ako francúzskym, tak americkým trilerom, ku ktorým sa všetci vraciame radšej, ako by sme mali pozerať podobne ladené novinky. Pakula, Polack, alebo Schlesinger boli omnoho zaujímavejší. Dôraz na chladnú odosobnenú architektúru, dokonalé veľké celky, v ktorých sa odohráva viacero akcií naraz, Beatty s klasickým výrazom amerického hrdinu ale neposkytuje satisfakciu v podobe samozrejmého víťazstva nad systémom, ktorú by pri pohľade naňho dnešný divák očakával. Ani sex. (16.01.2014)