Kolize

Kolize je výborně zpracované psychologické drama jedné lepší dánské rodiny, ve které zničehonic dojde k nečekané smrti jednoho z dětí. Nikolaj Lie Kaas v roli otce zemřelého je jako vždy úžasný. Radost mi udělalo i obsazení hereckých es (Nicolas Bro, Bodil Jorgensen) do vedlejších rolí. Film je dramatický a má spád. Během jeho sledování jsem se vůbec nenudil, filmu zcela chybí jakákoliv hluchá místa. Podmanivá hudba mě okouzlila a dotvořila velmi specifickou, možná až depresivní, atmosféru filmu. Stejně okouzlující je i kamera a prostředí ropné plošiny v Norsku. Jediné, co mě ve filmu zklamalo, je závěr, který je na můj vkus trošku moc a působí jako rušivý element. (01.11.2023)

Po většinu času velmi slušně vystavěné rodinné drama pravidelně hází diváka do těžké deprese, z níž zdánlivě není úniku. Trpká událost v rodině, kolize v pracovním zaměstnání, krize v manželském vztahu... neproplouvalo se mi tou depresí s hlavní postavou zrovna snadno, ale zvládl jsem to, často mě přikoval napínavý děj, v patřičné míře mě naštvalo konání některých postav a na oplátku potěšila každá jiskřička naděje. Vše by relativně hrálo, jednotlivé neshody a trpké příhody tu lze většinou vnímat jako propojené a navazující na sebe s evokací postupně spouštějícího se domina do několika stran, ale závěrečné minuty shodily můj dojem o celý stupeň níž. Tolik nahromazených zvratů za krátký čas, ve chvíli krátkého záblesku happy endu totálně extrémní vyhrocení konfliktu z jiné strany a pak zase obrat do (hořkého) happy endu se skokem v čase, mezi tím vypjatě patetické slzy a také spomalené záběry s hrou na city... tak tuhle část prudce drtivé jízdy jsem už nedával, nepřijal a na povrch z Kolize ve finále vyplouval především dojem rafinovaného kalkulu na diváka. Škoda, až do akční scény v soudní síni jsem měl (až na pár lehce přehnaných záblesků v budování oné deprese) hodně pozitivní dojem. Vynikající určitě zůstává výkon Nikola Lie Kaase. Z něj lze tady vyčíst tolik emocí už jen z výrazů obličeje, ať už je to trpkost, lítost, zlost, nervozita, dojetí, že mě každou chvíli k osudu jeho postavy přikoval a nevzpomínám, kdy jsem naposled v současném filmu z posledních pár let viděl nějakého herce hrát takto sugestivně... Bohužel s dánskými dramaty ze současnosti, jak si opět potvrzuji, nejsem kompatibilní, až se pomalu neumím rozhodnout, zda vězí „chyba“ ve filmech a tvůrcích nebo ve mně, když z většiny z nich cítím neuvěřitelný kalkul s přílišnou hrou na city (také Hon), příp. jiný extrém v podobě absolutního chladu (viz. Tísňové volání). [65%] (22.05.2023)

Niekoľko filmov v jednom. Až sa mi nechce veriť ako film začal a ako končí a že to vôbec drží pokope. Stále je to Škandinávia, Dánsko a herci mne dobre známi z nanajvýš autentických filmov. No Kolízia ide svojim razením skôr do Ameriky. Milión zvratov, samoúčelne akčné scény a napokon teatrálne súdne pojednávanie. V jednotlivostiach je to však stále kvalitná Škandinávia. Ak by som to hodnotil v období, keď si pozriem maximálne jeden film mesačne, tak by išli tri hviezdičky. No v poslednom čase som videl veľa filmov, dokonca škandinávskych a tri hviezdy som dal oveľa väčším ftákovinám, preto v súčasnom nastavení dávam vďačné štyri hviezdičky. (13.08.2023)

"Vy ste len otec. Nemáte žiadne práva." Zaujímavý pokrokový právny systém. Silná dráma, pri ktorej niekto miestami zaplače a niekto ako ja sa často dosť naserie. Hlavne na toho pošuka z Afganistanu (nepochopiteľné správanie retarda) a hysterické správanie jednej ženskej, ktorá to celé spôsobila. Film končí smutným happy endom. Oxymoron, ale je to tak. Film o vzťahových tragédiách s pochmúrnym dejom, presne takým, ktorý vedia Škandinávci najlepšie uchopiť. (19.12.2022)

Je tu sice pár nelogičností (např. 1/ když se v prvním stání u soudu JEJÍ advokát uchyluje k podpásovkám, proč protistrana nevytáhne JEHO fyzické napadení a ohrožování střelnou zbraní jejím bratrem?, 2/ jak se možné pronést do soudní síně pistoli?, v Dánsku se to nekontroluje?), ale jinak se jedná o zajímavé téma a dobře rozvíjený příběh. (24.06.2023)