Kolize

Nikola Šuhaj se zase blýskl v dramatu, jemu šitém na míru. Navíc, dle skutečných událostí. Miluju dánskou kinematografii, ale jejich postoj k rodině a výchově dětí a hlavně sociálce a soudnictví o opatrovnictví, to nepochopím nikdy. Tady to zas pěkně ukázali, co umí. A hlavně, jak během pár minut a sledu nešťastných událostí můžete přijít o dítě. No zas mi slušně tekly nervy a špačkovala jsem celej film, obvzlášť, když mi neprávem trápí mého miláčka. Hlavně ta jeho pidlooká, hysterická ženuška, předváděla slušnej tyjátr, ruka mě svrběla neuvěřitelně, má štěstí, že se nakonec probrala. Ta její famílija byla celá zralá na průplesk a nejvíc bratříček vymytej s Afgánistánu, kterej byl zralej rovnou zavřít. Tento to teda zajebal extrémně. Tady, ani nepřišly slzy a dojetí, jako spíš vztek, bezmoc a bezpráví. Samozřejmě skvěle natočeno, jak se na ty severský čubky sluší. Postupně vybudovaná atmosféra a pro mě velice zvláštní konec. Já bych ho asi udělala jinej. Když, už drama, tak pořádný, bez šance na přežití na vozíku. To je asi jediná výtka. (31.05.2022)

Niekoľko filmov v jednom. Až sa mi nechce veriť ako film začal a ako končí a že to vôbec drží pokope. Stále je to Škandinávia, Dánsko a herci mne dobre známi z nanajvýš autentických filmov. No Kolízia ide svojim razením skôr do Ameriky. Milión zvratov, samoúčelne akčné scény a napokon teatrálne súdne pojednávanie. V jednotlivostiach je to však stále kvalitná Škandinávia. Ak by som to hodnotil v období, keď si pozriem maximálne jeden film mesačne, tak by išli tri hviezdičky. No v poslednom čase som videl veľa filmov, dokonca škandinávskych a tri hviezdy som dal oveľa väčším ftákovinám, preto v súčasnom nastavení dávam vďačné štyri hviezdičky. (13.08.2023)

"Vy ste len otec. Nemáte žiadne práva." Zaujímavý pokrokový právny systém. Silná dráma, pri ktorej niekto miestami zaplače a niekto ako ja sa často dosť naserie. Hlavne na toho pošuka z Afganistanu (nepochopiteľné správanie retarda) a hysterické správanie jednej ženskej, ktorá to celé spôsobila. Film končí smutným happy endom. Oxymoron, ale je to tak. Film o vzťahových tragédiách s pochmúrnym dejom, presne takým, ktorý vedia Škandinávci najlepšie uchopiť. (19.12.2022)

Po většinu času velmi slušně vystavěné rodinné drama pravidelně hází diváka do těžké deprese, z níž zdánlivě není úniku. Trpká událost v rodině, kolize v pracovním zaměstnání, krize v manželském vztahu... neproplouvalo se mi tou depresí s hlavní postavou zrovna snadno, ale zvládl jsem to, často mě přikoval napínavý děj, v patřičné míře mě naštvalo konání některých postav a na oplátku potěšila každá jiskřička naděje. Vše by relativně hrálo, jednotlivé neshody a trpké příhody tu lze většinou vnímat jako propojené a navazující na sebe s evokací postupně spouštějícího se domina do několika stran, ale závěrečné minuty shodily můj dojem o celý stupeň níž. Tolik nahromazených zvratů za krátký čas, ve chvíli krátkého záblesku happy endu totálně extrémní vyhrocení konfliktu z jiné strany a pak zase obrat do (hořkého) happy endu se skokem v čase, mezi tím vypjatě patetické slzy a také spomalené záběry s hrou na city... tak tuhle část prudce drtivé jízdy jsem už nedával, nepřijal a na povrch z Kolize ve finále vyplouval především dojem rafinovaného kalkulu na diváka. Škoda, až do akční scény v soudní síni jsem měl (až na pár lehce přehnaných záblesků v budování oné deprese) hodně pozitivní dojem. Vynikající určitě zůstává výkon Nikola Lie Kaase. Z něj lze tady vyčíst tolik emocí už jen z výrazů obličeje, ať už je to trpkost, lítost, zlost, nervozita, dojetí, že mě každou chvíli k osudu jeho postavy přikoval a nevzpomínám, kdy jsem naposled v současném filmu z posledních pár let viděl nějakého herce hrát takto sugestivně... Bohužel s dánskými dramaty ze současnosti, jak si opět potvrzuji, nejsem kompatibilní, až se pomalu neumím rozhodnout, zda vězí „chyba“ ve filmech a tvůrcích nebo ve mně, když z většiny z nich cítím neuvěřitelný kalkul s přílišnou hrou na city (také Hon), příp. jiný extrém v podobě absolutního chladu (viz. Tísňové volání). [65%] (22.05.2023)

Miluju dánskou kinematografii a Nikolaje Kaase s ní. Tenhle snímek je ale pro mě zklamáním. Lehce předvídatelná dějová linie je obšlehnutá už z nespočtu jiných podobně laděných snímků. Až mě zaráží, že režisér nehledal jiné dějové zákruty. Říznout do toho, bořit tabu - to Dánové přece umí! Připadá mi, že se  u tohoto dílka jedná o chladný kalkul na city, až se divím, že na to Kaas kývnul. No, asi taky musí platit složenky. Kaas je jako vždy skvělej, ale v tom závěru bych ho fakt raději neviděl. Takže za ten závěr hvězda dolů. (04.03.2022)