P.U.L.S.E. Live at Earls Court 20.10.94, London

Ač jsem fanoušek Pink Floyd již dlouho, tak jsem čekal na originál od Ježíška a tak se podíval na P.U.L.S.E. až teď a nemůžu říci nic, než že to byla BOMBA! Dokonalé souznění hudby a show, které se možná už nikomu nikdy nepodaří zopakovat a které se nedá popsat slovy v komentáři. Ze záznamu je také dobře vidět i slyšet těžko zastupitelná výrazná role klávesisty Ricka Wrighta na hudbě Pink Floyd. Důrazně doporučuji k poslechu použít kvalitní prostorovou aparaturu, protože hudbě to dá naprosto odlišný rozměr, skoro jakoby člověk byl přítomen. Skoro. (05.01.2010)

Naprosto dokonalé video s tak neuvěřitelnou atmosférou, že se ani nechce věřit (nejen Gilmourovo sólo v Comfortably Numb, které považuji za jedno nejlepších, co jsem kdy slyšel). Orgie jak zvukové tak vizuální - světla a laser show, jaké jsem ještě nikde neviděl. Naprosto specifická hudba s bezchybnými hudebníky. A to vše činí tento DVD koncert tím nejlepším, který kdy byl stvořen. K tomu není moc co dodat, to se nedá vyjádřit slovy, na to se musí koukat, to se musí prožít. (16.09.2010)

One of these days, I'm going to cut you into little pieces. ~ Pink Floyd Mě provází v tomto životě od samotného narození a od chvíle, kdy rodičům přistálo doma pulsující dvojalbum, tak s velkou radostí sjíždím i tyhle dva kotouče a nyní je znám již dokonale nazpaměť. O dekádu později přišlo i DVD, které ale mělo taktéž neúplný tracklist jak VHS a skutečně nerozumím, proč je tak složité vydat kompletní kolekci i bez chybějícího Astronomy Domine (a dalších tracks) u edice s obrazem s nezkrácenými verzemi některých dalších skladeb. Na CD verzi zasejc chybí například One of These Days, což je absolutně neodpustitelné, přesto ale stále zanedbatelné, protože i současný výsledný produkt, jenž už asi nebude z technických důvodů završen fešnou blu-ray edicí, jest Vrcholně kouzelný. Ze všech zaznamenaných živáků se na mé stupnici drží stále na úplném Vrcholu, vysoko nad vším ostatním. Nikdy jsem si také úplně neoblíbil The Dark Side of the Moon LP (tehdá kvůli lyrics především), čili disk dva zůstával dlouhou dobu více bokem; nutno ale dodat, že po Eclipse přijde úžasně složená trojka a k zakončení celé show by se těžko výbíralo něco epičtějšího; taktéž celá odvrácená strana měsíce je na jevišti odehrána tak božsky, že je až zázrak, jak všichni diváci přežili tu nepopsatelnou multi-smyslovou nádheru. Pro Mne hudebním vrcholem je ovšem už hned začátek, Shine On You Crazy Diamond. Koncertní verze zní samozřejmě lépe než na LP a ta z P.U.L.S.E. zní lépe než z jakéhokoliv jiného živáku, k tomu všemu se jedná o moji nejoblíbenější skladbu od Pink Floyd vůbec; plus to, jakým způsobem působí, Mne taktéž nikdy nepřestane fascinovat. Po celý koncert jsme svědky úžasného hudebního talentu, podtržený překrásným hlasem Gilmoura, nechybí samozřejmě ani ikonická laserová show a mnoho dalších vychytávek, včetně filmových projekcí a světelných krás. Při encore, během Comfortably Numb, pak přijde něco, co je zaručeně třeba vidět na vlastní oči a navíc ta dokonalá performance, ahhh... P.U.L.S.E. je mimozemsky geniální dílo, jenž až s vizuálním aspektem dokonale prozáří Naše existence a navždy se vměstná do Našich pozemských životů. ∞ ...nobody knows where you are, how near or how far... (14.05.2016)

Odpusťte puntičkářské žbrblání pravověrného fandy. Reprezentativní průřez celou ´floydovskou´ tvorbou na prvním disku bych zhodnotil slovy jako skvělou audiovizuální podívanou, kde ale nepochopím - "žbrblání č.1" - proč z 11 skladeb jsou ve více jak polovině zastoupeny poslední 2 alba (která už nemají ten typický floydovský sound, spíš je beru jako taková Gilmourova sólová alba) a zbylá bohatá tvorba Pink Floyd - "barrettovskými začátky" počínaje, přes psychedelické období, rockový přelom až k "Watersovké éře" - je zastoupena pouhými 5 skladbami. Na 2 disku je pak koncertní zpracování celého asi jejich nejproslulejšího alba THE DARK SIDE OF THE MOON (které dodnes drží rekord ve Guinessově knize rekordů jako album, jenž se celých 741 (!!!) týdnů drželo v žebříčku 200 nejprodávanějších alb ve Spojených státech, prodalo se ho na 40 milionů kusů a je společně s albem Thriller Michaela Jacksona nejprodávěnějším albem všech dob), přesně v tom pořadí skladeb, jako je na samotném albu. K němu se právě váže mé "žbrblání č.2": Kdyby se doprovodné vokalistky ve svém jediném sólovém výstupu tak těžce nemíjely s orig. vokálem ve skladbě ´The Great Gig in the Sky´, kdyby ve skladbě ´Money´ nebyla ta podivně ztišená improvizační pasáž, a kdyby se v ´Any Colour You Like´někde záhadně neztratilo to výrazné hypnotické klávesové sólo (Wright se tam o něco pokoušel, ale nebylo skoro vůbec nic slyšet), tak by to byl 100% zážitek. Takhle teda jenom......98% :o)) Každopádně pro ´floydovské´ fandy vydatná potrava, která - viděna naživo - rovná se kuřecím medailónkům s kaviárem, rakvičkami se šlehačkou a Chardonnay - ročník 2003 :o) (25.05.2007)

Tak tomuto nemůže už nic konkurovat. I když chybí do dokonalosti Roger Waters, tenhle koncert mě totálně uzemnil a potvrdil, která kapela má na světě nejlepší koncerty. Skvělý tracklist obsahující celé Dark Side of the Moon doplněný o nejlepší hity z let minulých a naopak o songy z jejich nejnovějšího alba The Division Bell(1994). Snad už jen při Eclipse si mohl dát Rick Wright na klávesách volume doprava. A Gilmourův majstrštyk v Comfortambly Numb? To je pro mě nejlepším kytarovým sólem všech dob. (23.04.2007)