P.U.L.S.E. Live at Earls Court 20.10.94, London

Ač jsem fanoušek Pink Floyd již dlouho, tak jsem čekal na originál od Ježíška a tak se podíval na P.U.L.S.E. až teď a nemůžu říci nic, než že to byla BOMBA! Dokonalé souznění hudby a show, které se možná už nikomu nikdy nepodaří zopakovat a které se nedá popsat slovy v komentáři. Ze záznamu je také dobře vidět i slyšet těžko zastupitelná výrazná role klávesisty Ricka Wrighta na hudbě Pink Floyd. Důrazně doporučuji k poslechu použít kvalitní prostorovou aparaturu, protože hudbě to dá naprosto odlišný rozměr, skoro jakoby člověk byl přítomen. Skoro. (05.01.2010)

No samozřejmě. Mistrovské zpracování dokonalé hudby, mých nejmilovanějších písní stejně milované skupiny. Ne, není to jejich nejlepší koncert. Já osobně preferuji ty starší nahrávky, watersovskou a barrettovskou éru. Ale protože Waters spolupracoval (aspoň trochu) i na tomhle turné, protože jejich hudbě roky nijak neubírají, a protože i světelná show byla bezchybná, plný počet je na místě. (23.07.2007)

Odpusťte puntičkářské žbrblání pravověrného fandy. Reprezentativní průřez celou ´floydovskou´ tvorbou na prvním disku bych zhodnotil slovy jako skvělou audiovizuální podívanou, kde ale nepochopím - "žbrblání č.1" - proč z 11 skladeb jsou ve více jak polovině zastoupeny poslední 2 alba (která už nemají ten typický floydovský sound, spíš je beru jako taková Gilmourova sólová alba) a zbylá bohatá tvorba Pink Floyd - "barrettovskými začátky" počínaje, přes psychedelické období, rockový přelom až k "Watersovké éře" - je zastoupena pouhými 5 skladbami. Na 2 disku je pak koncertní zpracování celého asi jejich nejproslulejšího alba THE DARK SIDE OF THE MOON (které dodnes drží rekord ve Guinessově knize rekordů jako album, jenž se celých 741 (!!!) týdnů drželo v žebříčku 200 nejprodávanějších alb ve Spojených státech, prodalo se ho na 40 milionů kusů a je společně s albem Thriller Michaela Jacksona nejprodávěnějším albem všech dob), přesně v tom pořadí skladeb, jako je na samotném albu. K němu se právě váže mé "žbrblání č.2": Kdyby se doprovodné vokalistky ve svém jediném sólovém výstupu tak těžce nemíjely s orig. vokálem ve skladbě ´The Great Gig in the Sky´, kdyby ve skladbě ´Money´ nebyla ta podivně ztišená improvizační pasáž, a kdyby se v ´Any Colour You Like´někde záhadně neztratilo to výrazné hypnotické klávesové sólo (Wright se tam o něco pokoušel, ale nebylo skoro vůbec nic slyšet), tak by to byl 100% zážitek. Takhle teda jenom......98% :o)) Každopádně pro ´floydovské´ fandy vydatná potrava, která - viděna naživo - rovná se kuřecím medailónkům s kaviárem, rakvičkami se šlehačkou a Chardonnay - ročník 2003 :o) (25.05.2007)

Nádhera - jednoduše nepopsatelná nádhera, o které tady můžu psát romány, oslavovat ji ódami i nejrůznějšími superlativy a stejně to bude málo. Nádherná čistota a originalita hudby Pink Floydů zhmotněná na pódium prostřednictvím náherného hlasu Davida Gilmoura, skvělých kytar a geniálních kytarových sól. Tohle je opravdu hodně silný zážitek. (26.08.2007)

Tak tomuto nemůže už nic konkurovat. I když chybí do dokonalosti Roger Waters, tenhle koncert mě totálně uzemnil a potvrdil, která kapela má na světě nejlepší koncerty. Skvělý tracklist obsahující celé Dark Side of the Moon doplněný o nejlepší hity z let minulých a naopak o songy z jejich nejnovějšího alba The Division Bell(1994). Snad už jen při Eclipse si mohl dát Rick Wright na klávesách volume doprava. A Gilmourův majstrštyk v Comfortambly Numb? To je pro mě nejlepším kytarovým sólem všech dob. (23.04.2007)