P.U.L.S.E. Live at Earls Court 20.10.94, London

7.září 1994 byli Floydi na Strahově a následně je v Londýně kočíroval David Mallet při tomto koncertě. Kdo to neviděl, o moc přišel. Hudba Pink Floyd, sama o sobě fantastická, inspirující a krásná a co terpve, když se k ní přidají světýlka, zrcátka, ohně, kouře, výbuchy, barvy a projekce. Každá skladba je důkladně propracovaná, choreografie efektů není nahodilá, všechno je precizní, nikoli však sterillní. Vtáhne vás to tak, že nedýcháte, jen myslíte na to, že už to ani nemůže být lepší. Omyl. Každá další skladba je o stupínek výš. Koncert graduje jak výběrem skladeb, který sestával převážně z mé milované Dark side of the moon a ze Zdi, nechybí ani skladby z v té době nové desky Division Bell, tak i odvazem efektů. Neotupíte, nezvyknete si, neuklidníte se. Při Pigs se objeví nezbytné nafukovací potvůrky (v té době velkými produkcemi v oblibě), během On the Run proletí halou letadlo, při Comfortably Numb se obří kolo, na kterém šla celý koncert projekce, začne pokládat a když už myslíte, že vás nic dalšího nemůže překvapit, rozzáří se pod stropem koule měnící se během Gilmourova sóla na jakýsi bizarní, leč krásný květ. Konec? Nikoliv! Konec přijde, až si řeknete "...a teď by mohl nastat konec světa..." A to je při poslední skladbě Run Like Hell, kdy se vzedme veškerý světelný, zvukový i lidský potenciál a snad ve snaze zlikvidovat vše živé dovalí koncert do extatického konce. UF! Wish you are here....Again, again, again. (30.01.2005)

Odpusťte puntičkářské žbrblání pravověrného fandy. Reprezentativní průřez celou ´floydovskou´ tvorbou na prvním disku bych zhodnotil slovy jako skvělou audiovizuální podívanou, kde ale nepochopím - "žbrblání č.1" - proč z 11 skladeb jsou ve více jak polovině zastoupeny poslední 2 alba (která už nemají ten typický floydovský sound, spíš je beru jako taková Gilmourova sólová alba) a zbylá bohatá tvorba Pink Floyd - "barrettovskými začátky" počínaje, přes psychedelické období, rockový přelom až k "Watersovké éře" - je zastoupena pouhými 5 skladbami. Na 2 disku je pak koncertní zpracování celého asi jejich nejproslulejšího alba THE DARK SIDE OF THE MOON (které dodnes drží rekord ve Guinessově knize rekordů jako album, jenž se celých 741 (!!!) týdnů drželo v žebříčku 200 nejprodávanějších alb ve Spojených státech, prodalo se ho na 40 milionů kusů a je společně s albem Thriller Michaela Jacksona nejprodávěnějším albem všech dob), přesně v tom pořadí skladeb, jako je na samotném albu. K němu se právě váže mé "žbrblání č.2": Kdyby se doprovodné vokalistky ve svém jediném sólovém výstupu tak těžce nemíjely s orig. vokálem ve skladbě ´The Great Gig in the Sky´, kdyby ve skladbě ´Money´ nebyla ta podivně ztišená improvizační pasáž, a kdyby se v ´Any Colour You Like´někde záhadně neztratilo to výrazné hypnotické klávesové sólo (Wright se tam o něco pokoušel, ale nebylo skoro vůbec nic slyšet), tak by to byl 100% zážitek. Takhle teda jenom......98% :o)) Každopádně pro ´floydovské´ fandy vydatná potrava, která - viděna naživo - rovná se kuřecím medailónkům s kaviárem, rakvičkami se šlehačkou a Chardonnay - ročník 2003 :o) (25.05.2007)

One of these days, I'm going to cut you into little pieces. ~ Pink Floyd Mě provází v tomto životě od samotného narození a od chvíle, kdy rodičům přistálo doma pulsující dvojalbum, tak s velkou radostí sjíždím i tyhle dva kotouče a nyní je znám již dokonale nazpaměť. O dekádu později přišlo i DVD, které ale mělo taktéž neúplný tracklist jak VHS a skutečně nerozumím, proč je tak složité vydat kompletní kolekci i bez chybějícího Astronomy Domine (a dalších tracks) u edice s obrazem s nezkrácenými verzemi některých dalších skladeb. Na CD verzi zasejc chybí například One of These Days, což je absolutně neodpustitelné, přesto ale stále zanedbatelné, protože i současný výsledný produkt, jenž už asi nebude z technických důvodů završen fešnou blu-ray edicí, jest Vrcholně kouzelný. Ze všech zaznamenaných živáků se na mé stupnici drží stále na úplném Vrcholu, vysoko nad vším ostatním. Nikdy jsem si také úplně neoblíbil The Dark Side of the Moon LP (tehdá kvůli lyrics především), čili disk dva zůstával dlouhou dobu více bokem; nutno ale dodat, že po Eclipse přijde úžasně složená trojka a k zakončení celé show by se těžko výbíralo něco epičtějšího; taktéž celá odvrácená strana měsíce je na jevišti odehrána tak božsky, že je až zázrak, jak všichni diváci přežili tu nepopsatelnou multi-smyslovou nádheru. Pro Mne hudebním vrcholem je ovšem už hned začátek, Shine On You Crazy Diamond. Koncertní verze zní samozřejmě lépe než na LP a ta z P.U.L.S.E. zní lépe než z jakéhokoliv jiného živáku, k tomu všemu se jedná o moji nejoblíbenější skladbu od Pink Floyd vůbec; plus to, jakým způsobem působí, Mne taktéž nikdy nepřestane fascinovat. Po celý koncert jsme svědky úžasného hudebního talentu, podtržený překrásným hlasem Gilmoura, nechybí samozřejmě ani ikonická laserová show a mnoho dalších vychytávek, včetně filmových projekcí a světelných krás. Při encore, během Comfortably Numb, pak přijde něco, co je zaručeně třeba vidět na vlastní oči a navíc ta dokonalá performance, ahhh... P.U.L.S.E. je mimozemsky geniální dílo, jenž až s vizuálním aspektem dokonale prozáří Naše existence a navždy se vměstná do Našich pozemských životů. ∞ ...nobody knows where you are, how near or how far... (14.05.2016)

přes 130.000 tisíc srdcí tepajících v naprosto stejném zrychleném rytmu (počítám i ty, co stáli na strahově za plotem) .. pohupování v bocích a mávání vztyčených paží v naprostém souznění s hudbou .. v přátelské atmosféře plné nadšeného okouzlení z přítomnosti na živém vystoupení jedné z největších hudebních legend naší éry .. zelené laserové paprsky kmitající oblohou zařezávajíce se někde na obzoru a mířící pořád dál, až někam do nekonečna (jeden reportér později napsal, že ze strahovského stadionu zářily až nad kolín, vzdálený přes 40km) .. wow!!! .. zažili jste někdo později něco takového .. kapela našich snů a my s ní … (10.05.2010)

Neskutečně působivá surrealistická hudba poskládaná a rafinovaně koncentrovaná ve velkolepém show. Nejúžasnější jsou instrumentálky bez textů, to je výtvarné umění v tónech! (přiznám se, že texty raději nechci znát). Pink Floyd pro mne zůstávají absolutně nejlepší, nejzajímavější rockovou skupinou mého mládí... se všemi výhradami a nebezpečími, kterých je třeba se vyvarovat. (26.12.2013)