Hogo fogo Homolka

Homolkovi strikes back! Druhý díl z Homolkovic trilogie je slabší než první díl, není-liž pravda? Homolkovic jsou opět vtipní, prostě stará klasická Česká rodinka. Jejich radost z nového auta je nezměrná. Bohužel, vtipů a hlášek je tu méně než v prvním díle a je znát, že scénáristovi v závěru už trochu docházel dech. Navíc je tady zbytečná linie, nebo spíš, zbytečné scény s umírajícím pradědou. Je to sice smutné, ale do Homolkovic univerza se to nehodí. Dále mě trochu dráždili nudné scény ze psího cvičáku. Ovšem jako plus beru, že se film odehrává na venkově a ne jako první díl v jednom bytečku. Bohužel to na víc jak na 3 hvězdy nemá. (13.12.2010)

Druhý film z trilogie Homolků zavede rodinu Homolků na vesnici, kam jedou všichni navštívit babičku a dědu, který (prý) umírá. Už to není jen o dialozích, ale taky o smrti, smutku, … Přibude další generace a jiné prostředí. Režisér Jaroslav Papoušek do toho chtěl tentokrát vpasovat i nějaký ten přesah. V některých záběrech a myšlenkách se to povedlo, nicméně ve většině případů mi to moc nesedělo. Celý film se rozsypal na menší části. Stejně jako v prvním film se i zde dočká divák třeskutých dialogů. Není jich ovšem tolik a občas musí přepnout do tichých záběrů naplněných jakousi nostalgií. Záběry ze soutěže norníků a myslivců jsou pak už hodně mimo. Nebo by alespoň nemusely být tak dlouhé. Film má sice jen 77 minut, přesto jsou v něm hluchá místa, což je škoda a ubírám za to jednu hvězdu dolů. (19.12.2023)

O poznání lepší, než první díl. Opět to má myšlenku, tentokrát i trochu jinou, než pouhé poukázání na idiocitu českých rodin tohoto ražení. Idea sice není bůhvíjak hluboká, ale můžeme bejt vděční aspoň za to. Stejně tak se tvůrci trefili do atmosféry takových těch rodinných výletů za senilními příbuznými na vesnicích. (17.01.2008)

Druhý díl je o něco méně povedený než předchozí. Prvky jsou tu však stále stejné, i když děj se trochu vleče do doby než rodina Homolkových dorazí na venkov. Pak už se zas všechno rozjíždí - rodinné šarvátky, hádky, vtip atd. Helena Růžičková skutečně uměla svá "kila" nosit a udělala z nich svou přednost, kalhotový kostým s různými doplňky jí skutečně sekne. Nezapomenutelná scéna je ta závěrečná, která se odehrává u rybníku a ve které Heduš skáče šipku do vody, aby z ní vylovila kloubouk a brýle. Spoiler - Smutek však nastane, když umírá "chudák tatínek", kvůli kterému se celá výprava na venkov vůbec uskutečnila... (15.09.2007)

Není jednoduché nastavovat vlastní práci, když si to vynucují všechny okolnosti. Jaroslav Papoušek to naštěstí zvládl obstojně, byť již film Hogo fogo Homolka není tou úchvatnou společenskou satirou a balancuje pouze na jejím okraji a přibližuje se více k ironickému komediálnímu dílu. Herecké projevy jsou opět chloubou a stylovým rozpoznávacím znakem. Vyjadřovacím jazykem je ironie, sarkasmus a dotýká se i cynismu. Ve středu událostí jsou opět malichernosti všedního dne. Příběh je sice zčásti roztříštěnější, ale jeho vrcholy s přehledem dokáži uspokojit svou zábavou. Méně konfrontačně-satirické, přesto stále nadprůměrné. Všemu opět vládne děda Homolka (velmi dobrý Josef Šebánek), věčně reptající nespokojenec, který se jen neochotně podvoluje rodinnému nátlaku. Krok s ním drží jeho manželka (skvělá Marie Motlová), u které končí každý odpor neúspěchem a nevybíravým zastrašováním. Jejich syn Ludva (dobrý František Husák) se již nepokouší prosazovat svůj vlastní názor. Rozkošnou postavou je otec babi Homolkové (pozoruhodný Josef Kolb). Svérázný stařec miluje les, rošťárny a život. Pozadu nezůstává ani jeho rázná manželka (dobrá Josefa Pechlátová), která s nedůvěrou pohlíží na všechny pražské turisty bez rozdílu. Z dalších rolí: Ludvova panující manželka Heduš (příjemná Helena Růžičková), neposedná a zvídavá dvojčata Péťa (Petr Forman) a Máťa (Matěj Forman), ochotný Francek Petrlík (Jiří Čutka), vitální stařík s rozdávajícím životním optimismem (zajímavý Václav Žižka), či neomalený motorista (Jiří Hálek). Arogance i laskavost doprovázejí životy lidí společně ruku v ruce. Ve smíšených pocitech tepe život v malicherných rozepřích omezené lidskosti. Lze se divit, když se nebývale dobře přizpůsobujeme měnícím se životním podmínkám v té nejpřízemnější podobě? (06.01.2017)