Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Karel MarešHrají:
Marie Motlová, Josef Šebánek, Helena Růžičková, František Husák, Josef Kolb, Josefa Pechlátová, Petr Forman, Matěj Forman, Václav Žižka, Jiří Čutka (více)Obsahy(1)
Ve filmu se setkáváme se všemi členy rodiny: s dědou a babi, jejich synem Ludvou s manželkou Heduš a dvojčaty Péťou a Máťou. Navíc poznáváme stařičké rodiče babi Homolkové, kteří žijí v jihočeské vesnici. Homolkovi se za nimi jedné neděle vypraví novým vozem, aby se rozloučili s údajně na smrt nemocným pradědečkem. (Ateliéry Bonton Zlín)
Videa (2)
Recenze (281)
Takoví jsme byli a bylo to pěkné. Jaroslav Papoušektu sice vtipnou formou ironizuje českou povahu, ale je to příběh ze života. Sestava Homolkových, to je jedna báseň - Husák, Šebánek, Růžičková, Motlová a kluci Formanovi, ovšem i pan Kolb a Pechlátová pomohli režiséru udělat svým způsobem nesmrtelný film. Právě v tomhle pokračování jsem se nikdy už nesoustřeďoval na samotné Homolkovy (i my jsme byli nadšeni, když jsme v roce 1961 měli první oktávku), v nichž bylo lze poznat některé naše příbuzné či sousedy, ale hlavně na tu dvojici stařečků. "Hostí přijeli..." Tak dostali po zásluze padavky, protože je nikdo nečekal. To přenádherné opakování "On už ani tu kozu neuhlídá" (chudák moje sklerotická maminka) a "do švestek nevydržím" (z toho se stalo obecné úsloví). A ovšem světová věta: "Život je krásnej, i když stojí za hovno." No, není to pravda? ()
Jestliže jsme byli v prvním dílu o roztomilé rodince Homolků seznámeni s jednotlivými povahami, charaktery a prostředím kde žijí, prožívají rodinné strasti i radosti a neustále se handrkují, pak jím musel režisér v pokračování logicky nasadit křídla, aby se odlepili od země a vyrazili trochu do světa. Koupil jim proto nové auto, což v oné době nebyla zase taková samozřejmost a z našich hrdinů se rázem stala hogo fogo rodina! Kdyby ho neměli, nemohl by se děj rozvinout do více linií, což byl přece jenom malý krůček do průměru, ale nemohli bychom tak poznat pradědečka s prababičkou z malé jihočeské vesničky a to by byla věčná škoda. Jejich prostinké a přirozené výkony dávají druhému filmu nový půvab a rozměr, díky němuž nehodlám pitvat trochu komerčnější schéma a už vůbec snižovat nejvyšší hodnocení. To by si totiž zasloužila už jen typicky „česká“ reakce sousedky Suchánkové na nové auto… ()
Výborná situační komedie, prostřední díl trilogie, co je mobilní. Rozhodně silnější dějová linie než v prvním, úvodním filmu, palba slov a improvizací se stejně velkou intenzitou. Tento film, stejně jako celou trilogii, spousta lidí nemusí - už jen proto, že takových nás za socialismu byla většina a neradi na to mnohdy vzpomínáme. Čecháčkovství, vyvedeno do extrému, v tomto díle s rodinkou nemístně sobeckou a " pražskou " , co pro řešení svých problémů nevidí nic kolem sebe. Opět nejen komediální nota, daleko cyničtější podkres co není vidět na první pohled. Josef Kolb opět, stejně jako v kultovní Formanovině, nezklamal a předvádí nezapomenutelné scény s nakonec smutným, svým způsobem ale zcela spokojeným koncem. Konec koupající se rodiny, co to všechno i díky okolnostem vzdala a naskákala jako " jeden muž " do vody a s tichým pohledem na smrt tatínka, kvůli kterému se to všechno seběhlo aniž by se potkali až zemřel šťastný uprostřed své PRAVÉ RODINY je pro mne nezapomenutelný. Silnější, než většina dnešních " bláznivých komedií " režisérů, co by to radši měli zabalit. **** ()
Super hlášky: On je ten život pěknej, i když stojí za hovno. Co z těla vychází, to rozkoš provází. A nespočet dalších. Tuhle trilogii považuji opravdu za vrchol české ironie a satiry a zároveň dokáží velmi dobře vystihnout lidská přání a různé druhy absurdností. Po shlédnutí i 3. dílu musím uznat, že nejvíc se mi líbí tento druhý díl. Je jaksi nejvíce poetický, má něco do hloubky. Nejen vtipno-trapné vtipy, ale vtipno-trapnou atmosféru až geniální. Jako by tento díl natáčel někdo jiný. ()
Galerie (9)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (13)
- Natáčelo se ve vesnici Čimelice, na Vrábsku - rybník Zhoř a v Praze - Ruzyni. (M.B)
- Homolkovi bydlí na adrese Bořivojova 97, Praha-Žižkov. (sator)
- Ve scéně v lese se objevuje záď vozu Škoda Octavia Combi z roku 1970, což byla v době natáčení filmu horká novinka, vůz se vyvážel i do valutové ciziny. (sator)
Nechápu, co se později stalo, a nikde jsem se to nedočetla, ale k nějakému zásahu shora po natočení prvních dvou dílů dojít muselo. *** První dvě části trilogie o Homolkových mě přikovaly do křesla a zmrazily mi na hodinu a půl úsměv, dech i tep a řadím je bez váhání na vrchol československé kinematografie všech žánrů a dob nejen jako plnokrevnou existenciální podobenku tragické lidské komedie v našich poměrech, ale i umělecky. *** Filmařsky nepřekonatelná na světové úrovni je pro mě např. v Ecce homo Homolka hned ona dlouhá úvodní scéna, kdy se v lese, prošpikovaném čsl. rodinami na "nedělním romantickém výletě do přírody", začne ozývat volání o pomoc a nepřestává a divákovi, jak plynou minuty a kamera přenáší z hemžení v lese víc a víc, postupně dochází, že se nikdo ze všeho toho lidu, jehož tam celou dobu pohromadě bylo jak na Václaváku, ač si navzájem decentně dopřávali iluzi intimity a samoty, nezvedá z deky, neopouští mlází a nezrychluje krok proto, aby se vydal za hlasem, ale aby utekli, nezapletli se, pročež si to osobní zbabělství vůči bližním v nouzi před blízkými i před sebou všelijak neomaleně - a neomluvitelně - obhrouble a ramenatě zakrývají, nebo naopak úplně závěrečná scéna v bytě o několik krušných hodin později, když se dvě generace manželů pustí zoufale do tance na Ódu na radost, aby si nemusely připustit hrůzu svých nikam nesměřujících životů - a v druhém díle, Hogo fogo Homolka, je to pak jednoznačně nelidsky krutá metaforická scéna soutěžního norování lišky v bednění, pak scéna hádky u stolu u podřimující staré matky a nakonec scéna koupání celé rodiny Homolkových na rybníce, kdy nevědomky zakoušejí určitou volnost, zatímco opodál leží svalený na cestě mrtvý starý pantáta. *** Třetí díl trilogie už nicméně nemá s tou dosavadní svrchovanou výpovědí o malosti a nízkosti obecně lidské a specificky československy buranské nic společného ani hloubkou, ani kumštem. Je mizerně nasnímaný i sestříhaný, jako by snad původní snímek po dokončení cenzoři zrekvírovali a v návalu vzteku hodili do stoupy a Papoušek pak musel místo toho sflikovat něco ze zbytků pozametaných ve střižně, aby to aspoň trochu dávalo hlavu a patu a drželo jakžtakž na nějaké tezi, přičemž vzniklé dílko je ve výsledku jakousi splichtěnou lacinou barevnou komedií, ani ne nijak třeskutě vtipnou, ani mrazivou. Ostatně pokles úrovně ducha díla je patrný už z názvu - předchozí satirické odkazy k existenci na dřeň odkryté v její nízkosti "ecce homo" či následně předstíraně vznešené "hogo fogo" jsou doplněny zcela triviálně se koncovkou rýmujícím slovem "tobolka", které má zřejmě znamenat peněženku, ač je to hodně násilně posunutý význam, a odkazovat na československé škudlení a přepočítávání, které také na horách Homolkovým všechno pokazí. Třetí film je však stejně banální, povrchní, doslovný a upachtěný jako sám jeho název, a pokud autoři za ty dva roky mezi druhým a třetím dílem neprodělali lobotomii či mozkovou mrtvici, dá se jedině usuzovat, že u nich na základě nějaké domluvy shora proběhla zcela autentická autorská kritická sebereflexe. Mrzí mě jen, že už nikdy nezjistíme, jak měla trojka vypadat - či skutečně vypadala - původně. Jisté je, že ten neodvážný paskvil poskládaný ze špatně sestříhaných gagů nesahá svým dvěma předchůdcům ani po kotníky. *~ () (méně) (více)