Homolka a tobolka

Prostředí se mění, postav je zase trochu více, ale charaktery zůstávají. U mě je to možná nejoblíbenější Homolkovina, i když režisér Papoušek už tento film údajně vůbec nechtěl točit, nelíbil se mu scénář. Ale dobře, že tento film vznikl, ať už jen kvůli postavě Jiřího Hrzána či dvojici Janžurová - Jegorov. O Homolkových ani nemluvě. Film má spád, i když už rozhodně tolik netepe charaktery, jedná se o čistější zábavu. (19.02.2012)

Slabší (a konformější) než silná jednička, ale zábavnější a divácky vděčnější než dvojka s nudnými momenty. Papouškovi se opět daří rozjíždět civilní dialogy končící kolektvní hádkou na jedničku, výborný je kulturní referent Hrzán. Trojka už není krutou sondou do maloměštáckého živoření, spíš lehkou komedií s občasným náhlédnutím do hlubin české povahy. Ač na dovolené, ne a ne bejt spokojenej, že.. (30.04.2013)

Na horách se odehrávají další příhody Homolkovic rodiny. Objevuje se tu i minipříběh věčného smolaře kulturního referenta v podání Jiřího Hrzána. Scéna "když někdo tluče a někdo na něj zatluče, tak tluče proto, aby netlouk" je naprosto vítězná. Tento film má trochu jinou atmosféru než první a druhý díl trilogie, ale zůstavají skvělí herci, takže je to zase skvělá komedie. (27.10.2005)

Smutný doklad toho, jak destruktivní vliv na český film měl nástup normalizace - tenhle film neměl nikdy vzniknout a představuje v podstatě zpronevěru vůči všemu tomu, co představoval původní snímek ECCE HOMO HOMOLKA. Oproti předchozím dvěma filmům o osudech klanu Homolků zde Papoušek své satirické ostří otupil na minimum, přibylo naopak postav a politiky - ze všech těch soudruhů a soudružek a povinného optimismu kolektivní rekreace mi je na blití, stejně jako z postavy vedoucího zotavovny (v hereckém podání Stanislava Dytricha), který nechá ostříhat "kulturního referenta" (Jiří Hrzán), protože ho irituje jeho "chuligánský" účes. Scéna, v níž ti dva přihlížejí bavícímu se davu a vedoucí vysvětluje svůj přístup k jejich práci, je symptomaticky příznačná pro ducha nejen této komedie, ale v podstatě i celé normalizační filmografie: "Lidi se chtěj' smát. Starostí maj' dost doma. My jim musíme tady dát zábavu, i kdybysme u toho měli krev potit, člověče." Bože, to je tak dokonalý boží čůrák, že postava fotříka Šebka (Miroslav Donutil) z filmu PELÍŠKY je proti němu doslova sympatickej chlápek odvedle! Na filmu rovněž zamrzí použití barevné kamery, už to prostě není ono, a ačkoli je Miroslav Petříček mistr svého řemesla, barevný film zde jednoduše nemá žádné opodstatnění. Při sledování tohoto pokleslého dílka si nelze nevzpomenout na to, co o Papouškovi píše Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Žádný z filmů, který natočí poté, kdy po Formanově a Passerově odchodu přestane působit tlak jejich příkladu, nesnese srovnání s jeho předchozími pracemi. I když odečteme to, co tu bude spadat na vrub znormalizované kulturní politiky, zbude pořád dost důvodů pro názor, že to byla hlavně absence těch dvou, co způsobilo, že Papouškovy filmy ztratily srdce i ducha a utonuly v šedi běžné produkce." (s. 146). (01.04.2013)

Herecký koncert v rozmáchlejším a výpravnějším stylu a ještě více uvolněnějším díle přidává kouzelného Jiřího Hrzána. Tento třetí díl trilogie je komediálně asi nejjasnější pro širší publikum, nonstop zábava bez uměleckých dlouhých relaxačních uměleckých pasáží jako v předešlých dílech. Mám ho asi ze všech nejraději a viděl i nejvíce krát. 100% (viděl jsem: mnohokrát) (28.01.2023)