Il Boemo

Film pro ty, co se rádi ponoří do dobové atmosféry, doprovázené vynikajícím soundtrackem Collegia 1704. Podobnost s Amadeem mohou sugerovat jen ti, co rozeznají, že jsou ve filmu kostýmy a zpívá se opera. Není to film o genialitě, archetypech, vášni či hloubce, ale fragmentovaný vhled do muzikantské kariéry, ve které mezi tucty stejně talentovaných rozhoduje štěstí, známosti a osobní šarm. Abyste si mohli těch pár sezon na výsluní užít, než vás semele historie a syfilis. Oscara fakt ne, ale v našich podmínkách je to unikátní počin. (26.10.2022)

Nečekaný majstrštyk. Vtahující důvěryhodné dílo, nabité emocemi, ale přitom zrežírované nevydíravě a s klidným rozmyslem. Úžas budí téměř neskutečný soulad herců s jejich rolemi, operní, pěvecké i hudební výkony, finální propojení Myslivečkova osudu s jeho dílem, ale též nenásilné, avšak nikterak okrajové vykreslení různých úskalí sociálních poměrů dané doby, a zejména postavení žen, jejichž inteligence a vlohy byly v lepším případě přehlíženy, ignorovány a podceňovány, v horším se pro ně stávaly terčem všemožných příkoří a násilí, a jež si pro své talenty a touhy musely nacházet spletité cestičky a mnohdy se smířit s nenaplněním a spokojit se s tím, že svou přízní a vynalézavostí pomohou nadanému muži, jehož úspěchů se mohou znale a porozumivě účastnit alespoň v pozadí... Vlastně mám dojem, že právě postavení schopných žen bylo při vší nenápadnosti jedním z hlavních motivů filmu, a dost možná i tím nejhlavnějším. *** Je asi možné, že dílo by stejně lehce uneslo i delší stopáž, pokud by dovolila sledovat srozumitelněji skladatelův pád a více podrobností z jeho životopisu, ale osobně vlastně nemám pocit, že by něco podstatného chybělo či bylo odbyto - nejspíš právě proto, že za hlavní linii a sdělení filmu nepovažuji Myslivečkův osud jako takový, ale osud různých žen, jež Myslivečka dokázaly tak či onak ocenit a snažily se samy uplatnit či osvobodit alespoň tím, že budou nápomocny jeho úspěchu a aktivně účastny jeho osudu. A právě tahle perspektiva, klíč a pointa vyprávění mi na filmu připadají suverénně geniální. (Třetí sál Světozoru, s R.) *~ (29.10.2022)

Těžko říci, o čem vlastně tahle sbírka výjevů ze života jednoho z bezesporu největších českých talentů vypráví. Podstatnou úlohu hraje samozřejmě hudební dílo, jehož úryvky také vyplňují podstatnou část nemalé stopáže, avšak ústředním motivem se zdá být spíše skladatelův nepříliš uspořádány život, za nějž si zřejmě vysloužil své přízvisko, v kontextu zhýralosti společenských vrstev, v nichž se musel prosadit nejen svým uměním, a jejich do jisté míry absurdních zákonitostí, jež mu prakticky neumožňovaly zcela se zbavit chudoby. To podporuje i místy trochu bulvárnější pojetí s využitím některých poněkud bizarních scén, upozaďující možná jiné zajímavé okamžiky mistrova života, včetně jeho odchodu z domova do daleké cizí země, a nesnažící se příliš o bližší pohled na komponování samé. 75 % (05.11.2022)

Petr Václav natočil téměř scorseseovský příběh o vzestupu a pádu s dokonale vystiženou atmosférou 2. poloviny 18. století, který bych nesrovnával s Formanem ani Kubrickem, ale s Jáklem. Vysněné, dekádu připravované historické projekty českých tvůrců, z nichž jeden je ukázkou nadšeného amatérismu a jeho PR začínalo a končilo u obsazení "slavných" zahraničních herců, druhý, který nabízí uměleckou vizi, zajímavá témata a jistou pokoru (Interview ČT24), s níž je dílo divákovi předkládáno. V obou pak účinkuje Karel Roden a za způsob, jakým se zjeví na plátně, přihazuju tu pátou hvězdičku. (24.10.2022)

Ačkoli se v souvislosti s novým životopisem Josefa Myslivečka hovoří o objevení zapomenutého, jde spíše o připomenutí jeho osoby a tvorby širší veřejnosti. Myslivečkův příběh žije v romanetu Jakuba Arbese, v životopisném románu Sonji Špálové, v opeře Stanislava Sudy a dávno před Petrem Václavem Myslivečkovi věnoval dokument Jaromil Jireš a televizní inscenaci Zdeněk Kubeček. Přesto jde v případě nového počinu o radostnou událost navazující na Václavův dokument ze zkoušek nového uvedení Myslivečkovy opery Olimpiade. Navíc Il Boemo přichází do kin souběžně s jiným českým životopisem Arvéd, což mě činí ještě spokojenější, protože domácí životopisy patřily k žánrům nejzanedbávanějším. Je skvělé, že projekt vyšel jako koprodukční a bylo možné naplno zobrazit italská léta z Myslivečkova života. Souhra Dyka a italských herců (a především hereček) je ideální, dialogy jsou převážně v italštině, ale zaznívá i němčina, čeština a angličtina. Jednotlivé obrazy jsou silné v mnoha emocích, opera je neskutečně živá a energická, naposledy se něco tak výjimečného podařilo snad jen ve Farinellim. Dokázala bych si představit ještě půlhodinu navíc, abychom mohli vidět některé kapitoly z dětství a dospívání a cosi navíc z toho pádu na dno, který byl sice nevyhnutelný, ale důvod pro něj jen naznačený. Čekala jsem hodně a dostala jsem ještě víc. (23.10.2022)