Režie:
Petr VáclavScénář:
Petr VáclavKamera:
Diego Romero Suarez-LlanosHrají:
Vojtěch Dyk, Elena Radonicich, Barbara Ronchi, Lana Vlady, Alberto Cracco, Antonio De Matteo, Dario Iubatti, Fabrizio Parenti, Achille Brugnini (více)Obsahy(1)
Historický velkofilm je inspirovaný skutečným příběhem jednoho z nejvyhledávanějších hudebních skladatelů druhé poloviny 18. století – Josefa Myslivečka. Zavede diváka do slunné Itálie, kde Mysliveček žil, tvořil, stal se legendou, ale také zemřel v zapomnění. (Pilot Film)
Videa (3)
Recenze (270)
Historický film o sexuálním životě dávného českého skladatele mne zklamal na celé čáře. Po technické stránce (kostýmy, masky, výprava, hudba, zvuk) je všechno v pořádku, sázka na Vojtu Dyka také vyšla, jenže se toho o životě skladatele dozvídám velice málo, a navíc jen z pár dialogů. Líbily se mi inscenace árií Myslivečkových oper nebo krátké setkání s mladičkým Mozertem, ale většinu přehnaně dlouhého filmu jsem se hlavně nudil. (Po diskusi s pár známými doplňuji fakt, že jsem viděl česky dabovanou verzi.) ()
Řemeslně hezky natočené, ale příběh jako takový mi přišel dost o ničem. Jasně, je to ztvárnění života jednoho reálného člověka, takže si tam toho prostě moc nevymyslíte, ale filmů o tom, jak se chudý týpek chtěl v Itálii v 18. století stát úspěšným, u toho vymetl pár bordelů, a nakonec umřel na syfilis, už bylo natočeno fakt hodně. Jediný co je tu navíc je to, že se to tentokrát týká někoho z Česka. Prostě se tam toho moc neděje. Samozřejmě ve srovnání s tím, co běžně plodí česká kinematografie je to pořád dost nadprůměr. ()
Petr Václav nerezignoval na sociální témata ani v prostředí italské smetánky 18. století a předkládá starosvětský, zároveň však unikavý životopis o jedné pozapomenuté osobnosti. Výsledkem je zdařilý, i když v řadě ohledů poněkud neuspokojivý snímek. Více zde. ()
+3* Až po Českém Lvu jsem se dostal k tomuto vyzdvihovanému a oceňovanému životopisného filmu. Trochu jsem tentokrát krotil očekávání a vyplatilo se, protože jsem nebyl tolik zklamaný. stejně jako u nedávno viděného Zátopka, protože nenaplnil moje naděje. Tentokrát byly však k tomu jiné důvody. Na první pohled bylo vidět, že film neměl dost velký rozpočet jak by si podobný historický film zasloužil. Ani mi to nepřišlo ohledně kostýmů, masek či interiérů, ale spíš mi k němu nesedla zejména kamera. Herecké obsazení průměrné, ale dostatečné a možná jen camea známých tváří byla zbytečná. Myslím, že i s příběhem se dalo víc pohrát, protože mě přišel děj dost utahaný a bez výrazné "šťávy". Porno to rozhodně nepřipomíná, jak se objevilo v některých recenzích na internetu a erotika je zobrazována decentně, takže si chlípníci moc neužijí. Ale je vidět, že i v dávných dobách šla cesta k úspěchu přes postele, tak bych z toho zas nedělal takové aféry, jak je to dnes módou. Barokní styl mám rád, tak si užily oči i uši a myslím, že můžu hodnotit lehce lepším průměrem, ale bohužel ke čtvrté hvězdičce se to nedostane. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Těžko říci, o čem vlastně tahle sbírka výjevů ze života jednoho z bezesporu největších českých talentů vypráví. Podstatnou úlohu hraje samozřejmě hudební dílo, jehož úryvky také vyplňují podstatnou část nemalé stopáže, avšak ústředním motivem se zdá být spíše skladatelův nepříliš uspořádány život, za nějž si zřejmě vysloužil své přízvisko, v kontextu zhýralosti společenských vrstev, v nichž se musel prosadit nejen svým uměním, a jejich do jisté míry absurdních zákonitostí, jež mu prakticky neumožňovaly zcela se zbavit chudoby. To podporuje i místy trochu bulvárnější pojetí s využitím některých poněkud bizarních scén, upozaďující možná jiné zajímavé okamžiky mistrova života, včetně jeho odchodu z domova do daleké cizí země, a nesnažící se příliš o bližší pohled na komponování samé. 75 % ()
Galerie (24)
Zajímavosti (14)
- Krátký dokumentární film Il Divino Boemo (1974) natočil Jaromil Jireš. (NinadeL)
- Ve filmu účínkují v operních scénách skuteční operní pevci, například Sophie Harmsen, Philippe Jaroussky nebo Emöke Baráth. (Mantis)
- „Rok, kdy jsem se připravoval na roli, byl dost intenzivní. Snažil jsem se naučit italštinu, ale zjistil jsem, že film bude o něco náročnější, takže jsem se začal učit spíš scénář, protože jsem potřeboval vědět správné intonace a motivace. Ale dal jsem si předsevzetí, že v italštině budu pokračovat, protože je to krásný jazyk,“ prohlásil Vojtěch Dyk. (Duoscop)
Reklama