Il Boemo

+3* Až po Českém Lvu jsem se dostal k tomuto vyzdvihovanému a oceňovanému životopisného filmu. Trochu jsem tentokrát krotil očekávání a vyplatilo se, protože jsem nebyl tolik zklamaný. stejně jako u nedávno viděného Zátopka, protože nenaplnil moje naděje. Tentokrát byly však k tomu jiné důvody. Na první pohled bylo vidět, že film neměl dost velký rozpočet jak by si podobný historický film zasloužil. Ani mi to nepřišlo ohledně kostýmů, masek či interiérů, ale spíš mi k němu nesedla zejména kamera. Herecké obsazení průměrné, ale dostatečné a možná jen camea známých tváří byla zbytečná. Myslím, že i s příběhem se dalo víc pohrát, protože mě přišel děj dost utahaný a bez výrazné "šťávy". Porno to rozhodně nepřipomíná, jak se objevilo v některých recenzích na internetu a erotika je zobrazována decentně, takže si chlípníci moc neužijí. Ale je vidět, že i v dávných dobách šla cesta k úspěchu přes postele, tak bych z toho zas nedělal takové aféry, jak je to dnes módou. Barokní styl mám rád, tak si užily oči i uši a myslím, že můžu hodnotit lehce lepším průměrem, ale bohužel ke čtvrté hvězdičce se to nedostane. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (20.03.2023)

Petr Václav natočil téměř scorseseovský příběh o vzestupu a pádu s dokonale vystiženou atmosférou 2. poloviny 18. století, který bych nesrovnával s Formanem ani Kubrickem, ale s Jáklem. Vysněné, dekádu připravované historické projekty českých tvůrců, z nichž jeden je ukázkou nadšeného amatérismu a jeho PR začínalo a končilo u obsazení "slavných" zahraničních herců, druhý, který nabízí uměleckou vizi, zajímavá témata a jistou pokoru (Interview ČT24), s níž je dílo divákovi předkládáno. V obou pak účinkuje Karel Roden a za způsob, jakým se zjeví na plátně, přihazuju tu pátou hvězdičku. (24.10.2022)

Amadeus z chudobince a se souchotinami. Docela by mě zajímalo, co by dnes Pepouš řekl na to, že jej po dvě stě čtyřiceti letech vyobrazil nějaký sluníčkářský čecháček místo jako božského, cílevědomého a šarmantního klasicistního génia, razícího si zářnou cestu Itálií, která mu ležela u nohou, až se z toho roztomile pohlavně roznemohl, jako slizce bezpáteřního klasicistního genitála, promrdávajícího se s vervou kariéristického parazita nemytými klíny bohatých či vlivných klasicistních Italek, až si umrdal lues. To by ale možná ještě rozdýchal. Ovšem za to, že jeho památku krutě zostudil bezprecedentní neherec a ochrnutý bezlýtkáč Vojtěch Sakmaj, mimicky se projevující výhradně v případech, kdy nosil benátskou škrabošku nebo syfilitickou masku, tak za to by dozajista někomu nasraně vrazil do prdele čembalo. Velmi úsměvné je také to velkohubé označení distributora - „velkofilm“. Ty „velkolepé“ záběry Benátek (cca deset minut baráků ze dvou metrů) v této televizní inscenaci dost připomínají slavný Trhák pana Boufingra. Počítám, že takhle za soumraku a mimo sezónu jezdili tamní člunotramvají za deset éček na hlavu Kanálem Grande, a když náhodou narazili na nějaké liduprázdné zákoutí, vyfuckovali Dicka z lodi, flákli mu na držku škrabošku, aby neplašil holuby, a nechali jej pár minut jako obvykle bezradně nehrát na goupročko, přičemž Václav akorát tak hlídal, aby je odněkud nezmerčili karabiníci a nenapálili jim pokutu dvojnásobně převyšující rozpočet filmu. „Velkokrásně“ oprýskané interiéry „velkošlechtických“ sídel, tipuji na nějaký ten squat v Braníku s pár narychlo nalepenými antickými tapetami z fotošopu a vyloupený sekáč s cigánskými napodobeninami Ludvy Šestnáctky, zase dost nápadně připomínají klasicistní holobyty, jejichž majitelé byly klasicistní socky, tudíž neměli na nábytek. Operní lóže a kukaň desetihlavého orchestru počítám vypapundeklovali někde v Karlíně a nechali mezi nimi pobíhat pár druhořadých italských a ruských!!! (dezoláti zkurvení) herců, kteří patrně makali za jídlo a prohlídku Prahy s ilegálním průvodcem, a jímž místy vkládali do huby dialogy jako z logopedické poradny. Nasraně druhé, ač je to evidentní malofilm a těžký zhovnabitch, musím připustit, že genitální Pepoušovy kompozice udělaly svoje, což spolu s kulantním nasvícením, beznadějnou strohostí, solidní etudou s malým Mozartem a jakýms takýms, byť prudce diskutadebilním, příběhem tomu jistou atmosféru i spád vnukli, a já se u toho příliš neotravoval a zas tolik nezlobil. Takže krásných 2,5000000000132. (26.02.2023)

Strohý a uměřený. A to jak v celkovém způsobu vyprávění, tak v představení světa skladatele Myslivečka. Zprvu mi to přišlo trochu úmorné, ale postupem času, když člověk přistoupí na pomalejší tempo a snad až dokumentární způsob snímání příběhu, přijde odměna v podobě opravdu dotažené dobové fresky. Fungovaly jednotlivé postavy, dialogy - nebylo tu nic zbytečného ani hloupého. A vypadá to celé tak poctivě - člověk prostě musí napsat tu otřepanou frázy - na český film je to opravdu úspěch. (12.01.2024)

To je tak, když se na nový český historický film těšíte a režisér Petr Václav Vám ho pojme po svém. Takže absolutně nepřístupně k divákově duši. Přitom Vojtěch Dyk je fantastický, originální znění v itálii odvážné, ale 140 minut neděje je i na mě docela dost. A bohužel to jednotlivé momenty, jako třeba setkání s Wolfgangem Amadeem, prostě nezachrání. Když máte ve filmu půl hodiny nedění na deset minut zajímavých scén, dojde vám, že takhle kvalitní historický film nemá vypadat. (04.03.2023)