Nejkrásnější věk

Klasická česká "Nová vlna", ale jakoby nic víc. Sotva bych zde tušil tvůrce Homolkových. Divný film. O ničem. Nebo přece? O "nejkrásnějším věku"? A který to tedy je? Z filmu se zdá, že žádný. Vidíme zde různé nositele věkových určení, ale žádnou postavu, které bychom se mohli chytit, natož pak hrdin(k)u. Film je o ničem - záměrně. Sympatické prostředí mladých umělců - kandidátů sochařství nijak nevybočuje z okolní šedi. Nevidíme v nich "tvůrce", jen ty momentální šťastlivce, kteří jsou ještě mladí. To je totiž ten nejkrásnější věk, ale představuje se zde jen jako jeden úsek života od nikud nikam. Vynikající je střídání scén, kdy se mezi sebou baví mladí sochaři a staří kandidáti na model. A taky různé fáze života hlíny, z níž je hněten člověk. "Sochaříci" se - coby učňové v ztvárňování formy člověka - denně konfrontují s lidským věkem. A co z toho? Celkem nic. Z druhé strany jsou konfrontováni i jejich modely (stařec, mladá žena se "závazkem", uhlíř). Jsou tu drobné průhledy do života těchto modelů, jak tato skutečnost (bytí-objektem-umění) na moment zasáhla jejich živůtky a zasadila do jejich myslí nepatrné zpochybnění každodenní samozřejmosti. Že by se tu přece jen něco dělo? Nevím. Nudný film, ale nepostradatelný a přece jen jaksi krásný. (04.03.2011)

Trochu slabší alternativa Formana - hlavně po stylistické stránce, co se týká narace, film není tak ucelený, spíše skáče mezi jednotlivými epizodami a polohami, které sami o sobě fungují, ale dohromady působí trochu letem světem, pod kůži postav se zde nedostaneme až na světloou výjimku Hany Brejchové, kde se to povedlo ve vý- razné zkratce. Neherci zde opět nezklamali, Křesadlová je jednoznačně živel a Růžičková tu předvádí´skvělý "taneček" na schodišti. A té malé holčičky, co pořád zapomínala mi bylo hodně líto. (27.01.2009)

Nejlepší formanovka bez Formana. Formanův oblíbený scénárista Jaroslav Papoušek se tentokrát posadil i do sesle režisérské, obvovlal pár Formanových oblíbených herců (Brejchovou, Šebánka, Ježkovou), mnoho osvědčených Formanových neherců (v čele s jako vždy výborným panem Kolbem) a vytasil se s formanovsko-papouškovsky lidskými postavami a přirozenými dialogy prodchnutými formanovským humorem a poetikou. Celé to oblékl do slušivého černobílého munduru a ve výsledku představil světu výborné umělecké dílo, které rozesměje, rozesmutní i rozněžní... a sem tam navodí i onen proslulý formanovský pocit trapnosti. Jen jsem bohužel nezjistil, jaký věk je ten nejkrásnější. (08.03.2016)

Myslíte si, že (mile) absurdní ukecané scény vymyslel až Quentin Tarantino? I kdepak, nejspíš se učil u českých filmařů 60. let. Na rozdíl od Tarantina však české filmy téhle doby těmi rádoby nesmyslnými dialogy něco říkají. Nejenže se tak na perifériích mluvilo a často mluví, ale posunují i onen vnitřní děj kupředu. Vnitřní děj, na rozdíl od vnějšího, akčního, se posouvá v oblasti hodnot, psychologizace postav a prostředí. Ve svém režijním debutu se Jaroslav Papoušek vrací do doby svých studií na fakultě sochařství a představuje různorodou směs penzistů, kteří se nechávají za drobný obnos portrétovat studenty, mladou dívku na mateřské, i tři uhlíře středního věku, kteří už ani nemají o čem si povídat. Plus samozřejmě osazenstvo školy. Film sestává z různých miniepizod, které jsou ale vzájemně provázány (malá holčička, která neustále zapomíná, co šla koupit, dilema mladé dívky stát nahá pro akt, když vedle brečí v kočárku dítě a manžel je žárlivý, dialogy důchodců na téma koní a žen, neustálé telefony učitele ročníku, že jeden ze studentů pořád nemá holku...) a gradovány po malých kouscích v jemných humorných nuancích, jaké známe z pozdějších Homolků stejného režiséra. Vzhledem k tomu, že chybí ucelený děj vnější, bude asi mnoha současným divákům připadat film nudný. Proto upozorňuji, že je určen jen vnímavému divákovi, který se dokáže naladit na podobně mírně absurdní vlnu jako režisér a užít si mnoha vtipných narážek skrytých tak trochu pod povrchem. I když - nahá Hana Brejchová (sestra slavnější Jany) je opravdu k nakousnutí. :-) Disk načíná uřvaný protipirát, v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii (1:33) a rozhovory. Architekt Karel Černý (2:30) a dramaturg Václav Šašek (8:10) mají moc hezké a obsažné vzpomínky na Jaroslava Papouška, Věra Křesadlová (6:11) neřekne nic moc, kromě toho, že natáčení bylo příjemné s příjemnými lidmi, jen trošku víc připomene neherce Josefa Šebánka. Obraz filmu sice vykazuje filmové kazy, ale v rámci podkladů jde asi o lepší obrazový přepis. (10.08.2019)

"Že si nedáte pokoj. Vždyť jsme tady všichni lidi… Penzisti. Copak penzisti nejsou lidi? Starý penzisti to budou taky lidi". Jaroslav Papoušek si s těmi neherci asi nikdy nedá pokoj... A já si opětovně uvědomil, že můj šálek kávy tedy ten jeho režijní styl vážně není a asi ani nikdy nebude. Místy je to možná i vtipné, ale celkově jako moc nevím, o čem, že ten film vlastně měl být. O tom, že "nejlepší  věk" je pojem relativní? No nevím. Spíše bych podle těch všech vybraných "figurek" stojících modelem (usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené a zraněný uhlíř středních let) řekl, že žádný věk není nejlepší. Ale ono je to taky dost těžké činit nějaký závěr o nejlepším věku, když střední věk je prezentován zrovna poněkud bizardní postavou  zraněného zavalitého chlapíka (v podání Josefa Šebánka), který na povel sochaříků huláká "hurááá". Nebo když stáří je představeno věčně se handrkujícími důchodci čekajícími na chodbě sochařského ateliéru. A když už je na scéně nádherně vnadná Hana Brejchová), musí být poblíž žárlivý manžel, jemuž se tedy ani není moc co divit. Zkrátka a dobře Papoušek se vybral do filmu postavy tak bizarní, že se sice občas člověk neudrží smíchy, ale po většinou spíše kroutí hlavou. (16.08.2022)