Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Karel MarešHrají:
Hana Brejchová, Jan Stöckl, Josef Šebánek, Milada Ježková, Vladimír Šmeral, Jiří Sýkora, Ladislav Jakim, Věra Křesadlová, Milan Kříž, Otakar Marcin (více)Obsahy(1)
V sochařském ateliéru AVU si přivydělávají modely: důstojný, ale stále usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené, která se bojí žárlivého manžela, a zraněný uhlíř středních let. Mezi studenty se diskutuje o tom, který věk je ten nejkrásnější… (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (91)
Úsměvný film, velmi a stále velmi dobrá zábava i po více jak čtyřiceti letech..První Papouškova samostatná práce, po předešlých úspěších s Formanem a Passerem, kde Papoušek byl v roli scénáristy, pozorný divák si jistě všiml toho že zde hráli herci známí právě pod vedením tohoto úspěšného tria z ať už to bylo z filmů "Černý Petr", Lásek nebo Hoří má panenko, potažmo později z Papouškových Homolků. Šebánek opět neměl chybu, zdatně mu zde sekundovali další dva uhlíři Jiří Hálek a Ladislav Adam. Hana Brejchová byla krásná a zde po Láskách opět zcela nahá! Tyhle ty film prostě miluji, v jednoduchosti je síla, tak to prostě bylo, žádná faleš a zbytečná přetvářka, žádné manýry a vyumělkovanost, dialogy, tak jak pusa narostla a především skvělé situace-momentky (pivnice, 2 metry piv, malá holčička, zvědavá babka v okně, Voštův dialog s manželkou o řvaní huráá a vaně, Vošta s Růžičkovou, nebo tajná šmíra sochařského ateliéru), někdy opravdu k zbláznění. Skvělý. Tak huráá že jsem to konečně viděl:-)! ()
Více ještě rozverná experimentální črta než plnohodnotný film, jaké pak Papoušek geniálně vystřihl v sérii o Homolkových, než mu je utnula komunistická cenzura, ale rozhodně stojí za vidění. Sledovat tenhle snímek navíc promítaný z 16mm filmu ve venkovském hospodském sále s místními vesničany, kteří vám pak vyprávějí, jak ty promítačky zachránili a teď je učí obsluhovat svoje potomky, má nezpochybnitelné kouzlo, v němž se realita (zahajovací fanfáry tria malých kluků, zahrané na saxofon, pozoun a trumpetu, které měly u publika takový úspěch, že je museli o přestávce uprostřed filmu ještě zopakovat) volně prolíná s formanovsko-papouškovskou poetikou a ještě zvýrazňuje její nesmazatelný punc, který 60. letům oba dva vtisknuli. ***** Kino Verneřice, s R. a s Evou. *~ ()
Film, který mi v mnohých směrech připomínal Formanova Černého Petra. A v čem? Možná v tom, že nemám ten správný věk na to, abych tyhle filmy pochopil, co bylo vlastně smyslem. Anebo že by to byla symbolika životního nesmyslu? Ne, asi to moc kombinuju… :-) Každopádně Brejchová byla fakt kus. ()
Červené hodnocení plné otazníků. Uznávám pár hereckých velikánů co se zde objevili - třeba Růžičková, Šebánek, Křesadlová a v neposlední řadě také Ladislav Jakim. Nechápu ale proč jako hlavní dva xichty na plakátě jsou postavy, které vůbec nebyly hlavní. Zajímavé části pózování v ateliéru a rozhovory studentů, ale rozhovory duchen(důchodců) byly nudné a o ničem. Nejvíce mě asi pobavilo neustálé : Máš už holku?? na Ladislava Jakima a pak uhlíři co přelézají plotek aby viděli mladou Brejchovou :-D. Mimochodem Hana Brejchová(nevím jak je na tom teď)mi tam vůbec neseděla a jako herečka se mi nezdá obzvláště v tomto filmu. ()
Film s velmi jemným humorem, který tématizuje zejména plynutí času. Stáří a mládí zde stojí vedle sebe a v mnoha případech je stírán rozdíl mezi oběmi životními etapami. Pan Hanzlík hlasitě chrápe, čímž ruší sochaře. Podobně je pak také ruší křik malého dítěte v kočárku. Penzisté, kteří čekají na to, zdali budou vybráni jako model se handrkují a pošťuchují podobně jako malé děti ve škole. Když přijde sochař jednoho vybrat, tak se div nepoperou o to, kdo u něj bude nejblíže, podobně jako když něco půjčujete malým dětem a ony se mohou skoro přetrhnout, aby byly první. Scény, kdy Hana Brejchová mluví na své dítě v kočárku, jsou střihnuty se scénami, kdy mluví pan Hanzlík se starými babkami v obchodě. Když jde malá holčička pro pivo, tak o ní Josef Šebánek říká, jak vyroste do krásy své matky. Ten samý pak vidí mladé slečny a vzpomene si na mládí a krásu své manželky. Neustále se zde hovoří o nejkrásnějším věku, ale nikdo sám o sobě v něm není, vidí v něm jenom ty druhé. Do toho hudební podkres tvoří jazz (mládí) a hudba klasická (stáří). Celým filmem se tím pádem nese nostalgie až sentimentální lpění po starších časech. Je zde však nástroj, který dokáže zachytit prchavost okamžiku a tím nástojem jsou právě sochy! Hlava pana Hanzlíka bude stále mezi námi, ikdyž už z něj zůstane jen lebka. Šebánek bude stále řvát, ikdyž už nebude ani moct otevřít pusu. Postava Brejchové bude stále vzrušovat muže, ikdyž již bude na smrtelné loži. S odstupem času se pak tato funkce uchování času přenesla i na film samotný, který podobně jako sochy zakonzervoval určitý prchavý moment. Můžeme tak i dnes vidět pana Hanzlíka ve svém junáckém výkonu a budeme jej moct vidět stejně i v dalších desetiletích (stoletích, tisíciletích). ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
- Režijní debut Jaroslava Papouška. (M.B)
Reklama