Vlak života

Primitívne, hlúpe, cielene uražajuce bez akehokoľvek zmysluplného vtipu. Asi dám natočiť film plný vtipu o norskom vrahovi Breivikovy ako vtipne vraždí svoje obete, čo Vy nato ? Ale premňa predsa len vynikajúca správa, ked som sa dozvedel, že tento rumunský cigánsky degeš ani nie rok po skončení natačania načisto umrel, ked na jedno posedenie skonzumoval celého psa dobrmana, nech mu je zem ťažká. (30.07.2012)

První část odehrávající ve štatlu, kdy si naši milí Židé snaží zachránit svůj život před deportací do lágru bláznivým nápadem zorganizovat vlastní deportaci a utéci tak, pod přísnou kontrolou svých sousedů převlečených za nacisty do Palestiny, je svěží, vtipná a těžko ji lze něco vytknout. Druhá část, odehrávající se ve vlaku, je naopak toporná, nudná a plná bezradnosti svých tvůrců. Mihaileanu bere za vděk kýmkoli a čímkoli, jen aby se film posunul o kousek dál. Vtipy najednou nejsou vůbec vtipné, ti blbí Němci jsou ještě blbější než v jiných válečných filmech a zcela zbytečné epizody s partizány, či romským taky falešným transportem ... Snad konec, kdy Šlomo dovypráví svůj příběhza ostnatým drátem koncentračního tábora, mě vytrhl z určité letargie z tohoto filmu. A srovnávat Vlak života s Benigniho "La Vita e Bella"? Ale jděte :) To můžeme srovnávat Třicet případů majora Zemana s Easy Rider, protože tam taky nějaký chlapi jezdí na motorkách. (13.05.2015)

Námet na komédiu je to skvelý, ale nepodarilo sa z toho vymačkať veľa srandy. Hudba Gorana Bregoviča i režijný štýl určite pripomenú divoké jazdy Emira Kusturicu, ibaže on do svojich balkánskych koktailov pridáva humoru podstatne viac. Film je viac zaujímavý ako vtipný, i keď občas zaznie hláška, ako keď dcéra vraví otcovi : "Už som sa zamilovala do iného muža, cigána..." a on na to : "Radšej by som bral nacistu!". Podobných vtipných dialógov je tu však veľmi málo, zvlášť, keď poniektorým ide huba nonstop. Počas celého filmu a hlavne na jeho konci som sa nemohol zbaviť pocitu, že tvorcovia prepásli možnosť ako urobiť nesmrteľnú - kultovú komédiu. Tesne vedľa, škoda. 60%. (25.11.2011)

Francúzsky bláznivý humor s balkánskou hudbou aj atmosférou v spracovaní ťažkej témy holokaustu je veľmi netradičná kombinácia. Tu sa to všetko výborne spojilo, nezostane jediná vec, z ktorej by si film neurobil srandu, a tradičná židovská chamtivosť je to najmenšie. Neviem posúdiť, či film uráža židovskú obec, ako tu niektorí tvrdia, ale účasť Izraelského štátu takéto tvrdenie vyvracia. Počas filmu, aj keď sa zdá, že už je všetko vyčerpané, prichádzajú stále nové nečakané nápady, herci sú zamaskovaní geniálne a nájdu sa aj scény, keď napätím tuhne krv v žilách. (09.09.2013)

Schliemel neboli schmuck, zřejmě již před svým konečným řešením, spřádá v KZ své fantazie o spáse své židovské komunity skrze řízenou deportaci přes Rusko do Palestiny. Čím více bláznivých nápadů, tím lépe. Nakonec jich ale je přece jen příliš málo. Domnívám se, že z pohledu židovského (a cikánského) holocaustu je tento film zcela oprávněný a legitimní. Kolik fantazií, útěšných představ, spravedlivých vendet a zázračných úniků se muselo odehrát v myslích těch, kteří už zřejmě nemohli pochybovat o tom, kam směřují. Není to nakonec jeden z příběhů podle skutečné události? (12.03.2015)