Andělin popel

"-Podívej se, jí jako prase! -Ne, jí jako presbyterián..." Tak tento hlod mne naprosto rozsekal, nicmene zbytek filmu ani zdaleka neni tak vtipny a komicky, ba prave naopak. A jak postavy E.Watson, tak R.Carlyle jsou v tomto filmu pouze doplnujici a tudiz ani jejich herecke vykony, ac tradicne solidni urovne, nejsou zde stezejni. Vse stoji a pada s vykony mladych protagonistu hlavniho hrdiny a zejmena scenare tohoto drsneho pribehu, ktery se povedl. Na plne hodnoceni to jaksi sice neni, ale ty ctyri hvezdy co davam, jsou naprosto zaslouzeny. Skoro se mi chce rici ono otrepane "must-see"... (17.12.2009)

Drama.Na začátku jsem si říkala že to snad vzdám a nedodívám .Přemohla jsem nechuť a dobře jsem udělala !Příběh rodiny v bezvýchodné situaci dané beznadějí a chudobou.Tu beznadějnost jejich života tvůrci nevnucují vy sami jste do ní vtaženi a žijete s nimi máte na ně vztek když byste něco udělali jinak a " lépe "....atd.Film je opravdu natočen trochu odlehčeným stylem což není na škoduDo 140 min je vtěsnáno dětství chlapce který si dokázal najít svoje místo v životě.Tvůrci si pohráli s detaily.Masky,kostýmy,interiéry výběr herců to opravdu vše zachytila ještě dobrá kamera.Jenom těmi filtry na ní měli šetřit.Ale už se stalo nešvarem ,že když se má podtrhnout to které prostředí tak je vše modrozelené nebo do hněda nebo do zlatova a to ubírá na přirizenosti (01.08.2017)

Tenhle film má obrovský problém, není v něm snad ani jedna jediná pozitivní scéna, i když vhození sešitu se jmény dlužníků do řeky by se za pozitivní možná označit dalo. Proto tento snímek bude určen jen úzkému okruhu diváků, kteří jsou ochotni dvě a půl hodiny sledovat bezútěšnou sociální sondu do života irského hocha. (27.04.2019)

To není chladný odstup, to je chvályhodná snaha nedělat z toho všeho tragického, co se na plátně stane, slzopudný kýč. Jak jinak přežívat takovýhle osud, než že se člověk mírně zatvrdí a bere život bez velkého patosu, místy až trochu cynicky – s posunutým pohledem na to, co je a není k nepřežití. Pro mě jeden z filmů, kterým se mimořádně daří zprostředkovávat „jaké by to bylo žít jako…“ v tomto případě jako chudý klučina v Irsku třicátých let 20. století. Přesné, věcné, psychologicky věrohodné, emoce tam rozhodně jsou a je jich tak akorát, aspoň v první cca. polovině; pak to chytne náběh do takové té líbivé amarcordové lidičkovské laskavosti, která mi odjakživa poněkud leze krkem, takže i když jsem (taky pro svou lásku ke všemu irskému) pošilhával po páté *, zůstávám protentokrát u čtyř. (08.09.2012)

Víme, že na vzpomínky (vlastní promluva o minulých událostech) nemají žádnou hodnotu co do pravdivosti děje ani osob na nich zúčastněných. Jsou modifikovány tak, jak se to právě hodí, až nakonec petrifikují do jakéhosi "představovacího" kodexem, sbírky představ, kterou sám o sobě člověk má, a která ho líčí tak, jak se sám chce vidět. Proto "zpochybňování pravdivosti vzpomínek F. McCourtha" je absurdní, neboť se zpochybňuje zpochybněné. Takže knihu (film) zpochybněme ještě potřetí: třeba...., že té protivné vody bylo přece jen méně.... (22.06.2019)