Andělin popel

Silně sociálně kritické drama režiséra Alana Parkerera, který si vždy cíleně pro své filmy vybíral jak kontroverzní témata (a když už ne rastrem sociálního cítění, tak proirsky vyznívající snímek z pohledu Angličana jím jistě musí být), tak i silné příběhy se silnými hrdiny. Andělin popel spojuje víceméně obě dvě volby, i když je jasné, že akcentuje především volbu silného hrdiny vzešlého z nuzného prostředí a špatných sociálních poměrů. Tenhle smutný příběh z ponuré chudinské čtvrti je velmi realistický, ale zjevně se vyhýbá naturalistickým obrazům i determinaci z tohoto pojetí skutečnosti plynoucí - společenská předurčenost tu neplatí a hlavní hrdina svou determinaci může (a nemusí) zlomit, to podle toho, jak kdo bude chápat otevřený konec... Film je adaptací románu Franka McCourtha, který rozvíjí realistickou linii světové prózy a je dosti blízký jinému velkému příběhu chlapce pocházejícího z drsných podmínek postiženého sociálním vyloučením, jímž je legendární Dickensův Oliver Twist. I přes samozřejmé rozdíly (Frank není narozdíl od Olivera sirotek, Oliverovi schází autobiografický rozměr atd.) se v obou příbězích dá vystopovat především dimenze sociální a oba se dočkaly důstojných filmových zpracování. Alan Parker takto natočil další ze svých působivých filmů...byť jako vždy je jeho poselství dosti depresivní... (29.12.2011)

,,BOLO TO NESKUTOČNE ŤAŽKÉ DETSTVO. ŠŤASTNÉ DETSTVO ANI NESTOJÍ ZA REČ. HORŠIE NEŽ AKO ŤAŽKÉ DETSTVO JE ÍRSKE DETSTVO A EŠTE HORŠIE JE ÍRSKE KATOLÍCKE DETSTVO." __ Pohľad do biednych írskych pomerov je úchvatný. Taká chudoba je dnes už v Európe nepredstaviteľná. V mojom povedomí je horšie opísaná už iba v Zolovom románe ,,Germinal", ktorý sa odohráva približne o 70 rokov skôr. Vizuálna stránka diela mi pripomenula moje promočné oznámenie. Jediný rozžiarený záber je až v závere na Sochu slobody. Zvyšok je vo vynikajúcom súlade s atmosférou filmu, kde jedna tragédia strieda druhú a obsahuje iba minimálny počet pozitívnych momentov, hoci žiadnu depresívnu náladu - ako podaktorí píšu - som z neho nemal. Akurát cynický humor je v kontraste s bigotným írskym katolicizmom (Na zmytie hriechu treba normálnu alebo svätenú vodu?). Možno je ozaj istou chybou filmu, že sa nijako hlbšie neponoril do niektorých postáv členov rodiny. V zásade napr. rozumiem alkoholizmu Roberta Carlyla, ale pre jeho ľahostajnosť postarať sa o vlastnú rodinu a žiť ako príživník na sociálnych dávkach by som ho rúbal ako rešeto. Pretože kvalita soundtracku je aj podľa iných komentárov nespochybniteľná, preto záverom ešte dodám ako ma zaujala ľahkosť v smrti postáv, taká prirodzene uveriteľná ako život, akoby len stačilo ukázať prstom a je to. __ ,,POČÚVAL SOM MRZKÉ VECI O DIEVČATÁCH Z MESTA, KTORÝM JE JEDNO ČO S NIMI ROBIA CHLAPCI, LEBO TO UŽ ROBILI SO SVOJIMI BRATMI." (1276, hodnotenie, 66. komentár k filmu) (03.08.2017)

Ach ti Irové není nad kouzlo poblitých uliček věčně smrdících kanálů a baráků do kterých 7 dní v týdnu zatéká přebije to snad už jenom oblak uhelného prachu v očích adolescenta živícího rodinu místo věčně ožralého fotra,který v zaplivané putyce používá jako podtácek rakev svého právě zemřelého dvouletého syna,ale nic se neděje tatínku sice nám děti umírají jak na běžícím pásu my si ovšem stíháme vyrábět stále nové.No řekněte lidi není v tom kus romantiky skoro jako bych se díval na rozkvetlou louku plnou čtyřlístků. (04.06.2013)

Očividně do filmu kecali víc Irové než Amíci, a tak tu, naštěstí, máme silné drama zcela prosté jakéhokoliv hollywoodského plačtivého balastu. Ten film je tvrdej jak pěst irskýho boxera, nelítostnej jak jejich počasí, přesto, nebo právě proto, opravdovej jako Irsko samotné. Není nad to si jej v jednom upršeném podzimním dni vychutnat jako doušek Guinnesse... oukej, už těch přirovnání nechám :-) Krásný film, u kterého jsem si po celou dobu říkal, jak moc skvělá musí být i knižní předloha, přestože bych se musel obejít bez Roberta Carlyla nebo Emily Watson, a to by byla škoda. (14.09.2018)

Velice pěkný a koukatelný film, který bych definoval jako takové "parkerovské Lásky mezi kapkami deště". Škoda, že obsahoval jednu scénu, která mě přišla jedím slovem debilní. Když patnáctiletý fakan udeří matku, tak mu snad už jen z principu vrátí tři a ne že s pláčem uteče, tomu prostě jsem tak strašně nevěřil a ta scéna mi přišla tak sentimentálně debilní, že jsem kvůli tomu chtěl dát hvězdičku dolu a furt si nejsem úplně jistý, to prostě Parker trošku ulítil. Když pojmu tento fakt, tak mrazivá a deštivá atmosféra opravdu temného prostředí mi sedla 80 - 85 %. (08.05.2014)