Panoptikum Města pražského

Antonín Moskalyk přebírá štafetu po ve svém oboru nedostižném Jiřím Sequensovi a pohříchu ji nepouští, ba naopak, nese ji hrdě a důstojně, co ale naplat, když s panem radou Vacátkem je pryč i to nejdůležitější - ona neopakovatelná atmosféra Sequensových snímků a seriálu... Pan Moskalyk ovšem na své trati několikrát povážlivě zaškobrtl, poprvé tím, že z ryze vážně míněných detektivek s výrazně sociálním rozměrem udělal humorně laděný seriál bez větší míry sociálního ponoru, podruhé tím, že na uvolněné místo pana rady Vacátka dosadil policejního radu Korejse, tedy Jiřího Adamíru, a při vší úctě k němu, není to plnohodnotná náhrada, a potřetí tím, že točil svůj seriál na barevný materiál, černobílý obraz totiž dával tomuto výjimečnému seriálu mimořádně sugestivní patinu. Mohl bych ještě želet ztráty Liškovy nezaměnitelné hudby atd. atd., ale dál hořekovat nemá cenu. Pan rada je mrtev. Česká detektivní škola umírá s ním...Podobné seriály: Hříšní lidé města pražského, Hříšní lidé města brněnského, Četnické humoresky (23.11.2006)

Hříšní lidé města pražského byli výborní a rada Vacátko prostě chybí. Tak velké charisma, při vší úctě k tomuto jinak vynikajícímu herci, Jiří Adamíra prostě neměl. Navíc Ondřej Havelka místy působí spíše jako amatér a ne jako vyšetřovatel, což samozřejmě bylo záměrem filmařů, protože se teprve učí, ale některé dialogy svědčí o jeho opravdové hlouposti nebo absenci uvažování, kdy se opakovaně ptá na to, na co už bylo odpovězeno apod. Úvodní melodie je povedená, ale zbytečně dlouhá. Pořád mám rád starou Prahu, ale v závěru již vidíme první náznaky blížícího se nebezpečí nacismu. Ton kouzlo původního seriálu je pryč. Chybí větší smysl pro humor a v té kombinaci s kriminálními případy, což se v prvním případě povedlo prakticky dokonale. (17.06.2021)

Hodně se zde srovnávají Hříšní lidí a Panoptikum. Byť se jedná o volné pokračování a až na jednu výjimku jsou všechny hlavní postavy zde, snese Panoptikum srovnání s jiným seriálem. Nota bene od stejného autora. Seriál má mnoho společných prvků s pozdějšími Četnickými humoreskami. Nejenže sama kancelář o dvou místnostech, z nichž v jedné sedí pan rada a v druhé jeho věrní podřízení, je podobná té, kde sídlí brněnská pátračka v čele s Arazímem. Oba seriály se odehrávají ve třicátých letech, oba končí nacistickou hrozbou. Jako by režisér Moskalyk bazíroval na ostrém kontrastu mezi poetickou První republikou a válečnými léty, během kterých lidi přišli o víru v lidskost. Rozdíl je jen v tom, že četníci řešili povětšinou banální případy, pražská mordparta měla v jurisdikci mnohem závažnější delikty. Náhledy na postavy, prostředí i události jsou si nápadně podobné. Oba seriály silně reflektují Moskalykovo dětství. (06.05.2012)

Není to sice pan rada Vacátko, ale není to zas taková katastrofa. A co se barevnosti týče - filmy jako Partie Krásného Dragouna přece taky byly barevné. Pravda, už tu nejde o výjimečné příběhy a lidské osudy, žije se už jen z té dobové atmosféry, a tak seriál jako celek nemůže ve srovnání se svým černobílým předchůdcem obstát. To ale neznamená, že nejde o kus dobře odvedené práce - třeba pohraniční díl s henlajnovskými špacírkami je vyloženě libový. A Panoptikum jako takové si svých 80% zaslouží. (08.04.2003)

Jeden z lepších českých seriálů. Popravdě mě baví víc, než původní Hříšní lidé města pražského, ke kterým jsem si vypěstoval dost rozpačitý vztah. Nejslabší článek Panoptika je bohužel hlavní postava rady Korejse, který na mě působí jako dřevěný panák. Bohatě to ale vynahrazují postavy Brůžka, Boušeho a hlavně Souček Ondřeje Havelky, který hraje snaživého ale poněkud neobratného vyšetřovatele na výbornou. (31.05.2009)