The Commitments

Nádherný zážitok. O to krajší, keď ho vidíte na plátne. Nič nevedieť sa vyplatilo. To, že pôjde o komediálnu drámu, moju obľúbenú kombináciu, som vedel a nesklamalo. Ale že budem do nebies vychvaľovať hudbu, som netušil. Netušil som, že tam vôbec nejaká bude, preto je asi moje nadšenie také veľké. To dokonalé predstavenie hercov ako muzikantov a hudobníkov, ten rytmus, živočíšnosť piesní. Ten soul! Paráda. Trhalo ma zo sedačky, behal mi mráz po chrbte, pri niektorých piesňach mi šlo srdce vyskočiť a tak som šiel s rytmom, že som kýval v kine celým radom. K hudbe dosť, už len pre tú samotnú sa to oplatí pozrieť, ale že ide aj o silný útok na bránice, práve to si vybojovalo piatu hviezdu a takmer dokonalý verdikt. 95%. (23.06.2008)

Jeden z těch lepších hudebních filmů, byť určitě ne nejlepší. Navíc ono se to má u mě se soulem tak, že bych si moc přál, aby se mi líbil (tak jako třeba jazz), ale prostě... nějak jsem do něj pořád nedorostl (a se zahanbeným výrazem diletanta se jdu vrátit k tomu špinavému rocku a ještě špinavějšímu punku :-). Ale atmosféra tehdejšího Dublinu musí okouzlit každého, přestože na ní vlastně nic moc krásného nebylo. Jenže filmy, kde se to hemží životními lůzry, pro které je hudba vším, mě nepřestanou bavit asi nikdy. O to spíš, když tu jednu z rolí hraje tehdy dvacetiletý Glen Hansard. Kromě skvělých hudebních čísel zaujal ještě zajímavý finiš a parádní přízvuk irské angličtiny. (18.09.2014)

"I'd like to introduce you to the hardest-workin' band in the world. On bass, Derek "Meatman" Scully. On piano, Steven "Soul Surgeon" Clifford. Dean "Mr Nipple" Fay on sax. Joey "The Lips" Fagan on trumpet. Our gorgeous chanteuses are Bernie, Imelda, and Natalie. Deco "Deep Throat" Cuffe on vocals. On lead guitar, Outspan "Fender Bender" Foster. Finally, on drums, Mickah "Don't Fuck With Me" Wallace. Ladies and gentlemen, The Commitments." Je to film, u kterého se budete smát, budete si zpívat, budete chtít tančit. :) Ale hlavně..nebudete chtít z kina odejít! Přistihl jsem se, že se někdy v polovině snímku přihlouple usmívám (možná to je můj normální stav, ale posuďte sami..hlášky jako "Do you not get it, lads? The Irish are the blacks of Europe. And Dubliners are the blacks of Ireland. And the Northside Dubliners are the blacks of Dublin. So say it once, say it loud: I'm black and I'm proud."..tomu se nejde nesmát:). K tomu všemu si pohupuji nohou do rytmu a zpívám si Jamese Browna. Let's soul! :) (14.04.2006)

Ačkoliv tento styl hudby není úplně můj šálek kávy, moc se mi líbil příběh jako takový, svou podstatou, dále filmové zpracování, a v neposlední řadě nadšení a zápal, jež z muzikantů přímo prýštělo. :-) Dávali do toho vše, šlo to od srdce. A vůbec - všechny ty radosti i starosti, překážky, rozmíšky, vztahy, touhy..., se kterými se členové kapely potýkali, působily přirozeně, ze života. Totéž se dá říci o hereckých výkonech. Pobavily i drobné nenápadné odkazy na další Parkerovy filmy, např. Hořící Mississippi. ["Filmová hudební výzva" - Snorlax; a zároveň "Virtuální retro kino" Willyho Kufalta] (08.05.2023)

Nejlepší irský film všech dob? URČITĚ ne! Vítěztsví zajistila Commitments zřejmě vysoká míra diváckosti, jiank si tento triumf nelze vysvětlit (zvlášť když vezmeme v potaz konkurenci: Moje levá noha, Ve jménu otce, Michael Collins). Commitments jsou postaveni na modelu "filmu o vzestupu hudební skupiny", tento model pak v jistých ohledech přetváří po svém. Silný (a typicky ostrovní) je akcent na sociální problematiku, originální je výběr hudebního žánru (soul) stejně jako ironizující humor (nekonečné neshody a konflikty mezi členy kapely... Deco: "Co mám dělat, když nezpívám?" Bernie: "Já nevím, třeba si ho hoň."). (01.02.2006)