Oběť

Už na začátku jsem si říkal, že se tvůrci nechali volně inspirovat případem někdy z konce 90. let, kdy dva desetiletí kluci bezdůvodně ubili dvouleté dítě, odseděli si deset let a pak šli ven s novou identitou. Na kterou ovšem média celkem rychle přišla. Tady ale věci nejsou zdaleka tak jednoduché, jak by se mohly zdát. Motivace spousty postav je nejasná, někdy pro zmatení diváka, někdy z jiných důvodů. Trochu jsem si říkal, jestli to nemělo být původně delší a pak se rozhodlo o zkrácení, takže tam třeba postava je, ale není moc jasné, proč, případně u ní chybí další info (za co třeba bývalý manžel seděl?). I tak je ale nejsilnější složkou téhle série scénář, který funguje a udrží pozornost. Výborná je i kvalita herců a technické zpracování. Zbytek už je pak na divákovi, protože prostoru k úvahám tu je spousta. Co dělá z člověka oběť? Co by bylo spravedlivé? Má společnost směřovat spíš k nápravě a odpuštění, nebo k pomstě? A jak snadné je udělat chybu a vyrobit novou nespravedlnost? Hodně záleží, jestli jsou divákovi mentálně blíž třeba brazilský policajti v Tropa de Elite (oko za oko), případně Bronson v Death Wish (spousta očí a dalších orgánů za oko), nebo spíš filmy jako Mrtvý muž přichází (trest smrti není správný). Řekl bych, že tady byl tvůrcům blíž ten druhý přístup, ale je sympatické, že to necpou moc. (17.04.2021)

Jemná sympatická tvář Kelly Macdonald na sebe bere podobu Nemesis i soudce Lynche, aby prosadila své pojetí spravedlnosti a znovu našla klid. Jak podotýká její manžel, o vině i trestu člověka, který kdysi krutě ublížil její rodině, rozhodl soud. Své si odseděl, tak nač ještě jitřit rány? Jenže způsob, jakým se britská justice vyrovnala se ztrátou jejího malého syna, ženě připadá zcela nedůsledný a nedostatečný. Chce konfrontaci. Chce stanout tváří v tvář pachateli vraždy a nebojí se otevřít staré rány, aby mohla nové zasazovat za cenu toho, že i jí pár jizev přibyde. Obeť je znepokojivá britská minisérie o tíži viny a hranicích trestu, která v psychologické rovině zachází dál, než jsme zvyklí u žánrové produkce. A je zatraceně dobrá, vyvolává emoce a vede k přemýšlení. Pravda, trošku mi překážela snaha posunout sérii do thrillerové polohy, některé postavy byly možná navíc, viz přítel dcery a jeho prazvláštní vztahová motivace. Ale to jsou jen drobné kazy na opravdu zajímavé práci. Celkový dojem: 90 %. (05.04.2021)

Potom, co jsem se dodíval na tuto minisérii, okamžitě zamířila do sestavy mnou oblíbených seriálů. Nejenže mi tvůrci nabídli pobyt ve Skotsku, oni ještě vytvořili skvělý příběh o vině, trestu, svědomí i touze po pomstě, který obsadili výborně zvolenou hereckou sestavou, doplnili ho fantastickou atmosférou, dohlédli na to, aby děj ubíhal v opravdu svižném tempu, a tohle všechno pak vypustili na mé nic netušící já, čímž mě úplně posadili na zadek. Závěr byl dokonalý. (02.09.2020)

Kdo je vlastně ta oběť. Ten zabitý, jeho matka nebo ten, kdo ho zabil? Ona to je vlastně zajímavá záplatka, je tu jedna matka, která se ani po letech nevyrovnala se smrtí syna a pak je to ten, který ho zabil nebo měl zabít, ale dnes pod jinou identitou. Takže se tu řeší, kdo dal info na internet o jeho identitě, ne jestli je to pravda, ale kdo to udělal. Byť se tvůrci snažili to pojmou a takovém to skandinávsky temném tónu, tak je to dost vatozní. Ale závěr to tak trochu narovná. 5/10 (03.04.2021)

Ukázka toho, že abyste si mohli užít mimořádné herecké výkony, nejsou k tomu potřeba hvězdná hollywoodská jména. A výborné herecké výkony jsou něčím, co tuhle minisérii dosti charakterizuje, rozhodně to ale není to jediné, co si zaslouží vyzdvihnout. Nejen díky skvělým hercům, ale určitě i díky chytrému scénáři, režijnímu vedení, skvělé práci s časovými rovinami a střihu či vhodné doprovodné hudbě se tomuhle dílu daří držet diváka v napětí, přimět ho, aby cítil s jednotlivými postavami, aby mu byly sympatické, protivné, aby jich litoval nebo cítil směsici všeho uvedeného, aby přemýšlel nad tím, co je a není správné, kdo je oběť, kdo je zločinec. Všechno je to přitom velmi uvěřitelné, nenásilné (ač o násilí vyprávějící). Několikrát už si myslíte, že víte, kdo je oním Eddiem J. Turnerem, abyste vzápětí zjistili, že to zase nebude tak jednoduché a napínali se dál. Celé to výborně graduje od možná trochu pomalejšího ale zajímavý další vývoj slibujícího začátku až do drásavého finále, při kterém vám možná i ukápne slza. A asi nebudete ani v tom finále vědět, kdo je zde vlastně obětí a kdo viníkem, protože to prostě není tak černobílé. Ale budete mít pocit, že jste si to s těmi lidmi prožili a že vás to obohatilo. Moje vůbec nejoblíbenější scéna (k onomu procítění i přemýšlení nad tím, co jak má správně být) - rozhovor Anny a Lennyho v jejich domě na téma odpuštění. 85 %. (22.03.2021)