Oběť

Vzdálené od našich představ, co je správné a špatné, je jedno místo. Tam se všichni sejdeme. Nebýt na můj vkus trochu přetwistované zápletky, šel bych snad s hodnocením ještě výš. Emociálně silné drama o důležitosti svědomí a odpuštění funguje téměř dokonale. Můj obdiv má obligátně velmi solidní BBC produkce jako celek, skvěle šlape jak dobře namazaný stroj, všechny nadstandardně kvalitní složky slouží celku, žádná příliš nevyčnívá, a to je pak radost sledovat. (05.04.2021)

Dechberoucí scénář, zápletka, vypointovaný děj, skotská angličtina, herecké výkony. Neskutečná hra na zločin, trest, vinu, pokání a odpuštění, kdy nevíte, komu fandit, komu nefandit, koho nesnášet, koho milovat a s kým soucítit. Ten seriál nejde jinak než shlédnout v jedné řadě. Chytne vás to, nepustí a musíte nutně vědět, jak to dopadne a zda to dopadne vůbec dobře. Jestli vlastně jde, aby to dopadlo dobře? Zároveň se mi líbí, jak je to anglicky strohé bez toho patosu, který by tam stoprocentně narvali Amíci, kdyby to točili. (22.03.2022)

Výborná záležitost na téma viny a neviny. Musím přiznat, že jsem věřil v nevinu hlavního hrdiny a Kelly MacDonald už mi lezla na nervy, ale! Scénář je prostě výborně napsaný a závěr maže naprostou většinu záležitostí, které mě vedly k nespokojenosti. Perfektně vykreslené postavy, úspornost, uvěřitelnost, to jsou výrazné devizy snímku. Hrozně mi leze na nervy skotský přízvuk, připadá mi naprosto dementní, ale to je pochopitelně subjektivní záležitost. Druhá výtka se týká faktoru, že hlavní hrdina není černobílý a do jisté míry vychází až pozitivně. Je to naprosto v pořádku, ale svět se stále více potýká u těchto mladých vrahů s úplně jiným problémem a to je nemožnost jejich resocializace. Ty děti jsou zničené hned na počátku jejich života, nemají soucit, empatii, věří jen v násilí, nejsou ochotny respektovat pravidla společnosti a především, je jich většina. Pachatel v tomto seriálu je naprostou výjimkou, takže svým způsobem je to až slabina celé záležitosti. (28.05.2020)

Už na začátku jsem si říkal, že se tvůrci nechali volně inspirovat případem někdy z konce 90. let, kdy dva desetiletí kluci bezdůvodně ubili dvouleté dítě, odseděli si deset let a pak šli ven s novou identitou. Na kterou ovšem média celkem rychle přišla. Tady ale věci nejsou zdaleka tak jednoduché, jak by se mohly zdát. Motivace spousty postav je nejasná, někdy pro zmatení diváka, někdy z jiných důvodů. Trochu jsem si říkal, jestli to nemělo být původně delší a pak se rozhodlo o zkrácení, takže tam třeba postava je, ale není moc jasné, proč, případně u ní chybí další info (za co třeba bývalý manžel seděl?). I tak je ale nejsilnější složkou téhle série scénář, který funguje a udrží pozornost. Výborná je i kvalita herců a technické zpracování. Zbytek už je pak na divákovi, protože prostoru k úvahám tu je spousta. Co dělá z člověka oběť? Co by bylo spravedlivé? Má společnost směřovat spíš k nápravě a odpuštění, nebo k pomstě? A jak snadné je udělat chybu a vyrobit novou nespravedlnost? Hodně záleží, jestli jsou divákovi mentálně blíž třeba brazilský policajti v Tropa de Elite (oko za oko), případně Bronson v Death Wish (spousta očí a dalších orgánů za oko), nebo spíš filmy jako Mrtvý muž přichází (trest smrti není správný). Řekl bych, že tady byl tvůrcům blíž ten druhý přístup, ale je sympatické, že to necpou moc. (17.04.2021)

Ukázka toho, že abyste si mohli užít mimořádné herecké výkony, nejsou k tomu potřeba hvězdná hollywoodská jména. A výborné herecké výkony jsou něčím, co tuhle minisérii dosti charakterizuje, rozhodně to ale není to jediné, co si zaslouží vyzdvihnout. Nejen díky skvělým hercům, ale určitě i díky chytrému scénáři, režijnímu vedení, skvělé práci s časovými rovinami a střihu či vhodné doprovodné hudbě se tomuhle dílu daří držet diváka v napětí, přimět ho, aby cítil s jednotlivými postavami, aby mu byly sympatické, protivné, aby jich litoval nebo cítil směsici všeho uvedeného, aby přemýšlel nad tím, co je a není správné, kdo je oběť, kdo je zločinec. Všechno je to přitom velmi uvěřitelné, nenásilné (ač o násilí vyprávějící). Několikrát už si myslíte, že víte, kdo je oním Eddiem J. Turnerem, abyste vzápětí zjistili, že to zase nebude tak jednoduché a napínali se dál. Celé to výborně graduje od možná trochu pomalejšího ale zajímavý další vývoj slibujícího začátku až do drásavého finále, při kterém vám možná i ukápne slza. A asi nebudete ani v tom finále vědět, kdo je zde vlastně obětí a kdo viníkem, protože to prostě není tak černobílé. Ale budete mít pocit, že jste si to s těmi lidmi prožili a že vás to obohatilo. Moje vůbec nejoblíbenější scéna (k onomu procítění i přemýšlení nad tím, co jak má správně být) - rozhovor Anny a Lennyho v jejich domě na téma odpuštění. 85 %. (22.03.2021)