Evita

Muzikály mám veľmi rád, či už v divadle, alebo na filmovom plátne. Obzvlášť tie, kde sa hudba naozaj vydarí a neškrípe. Tu to vyšlo naozaj super, výborná symbióza obrazu a krásnych skladieb, ešte k tomu krásne odspievaných. Minimum hovoreného slova (a keď aj boli nejké vety hovorené, tak v takej spevavej nôte), Dej bol vykladaný pekne, v postupnom slede udalostí, s podporou výborne napísaných textov piesní, z ktorých každá opisovala určitú fázu zo života Evity. Madonnu moc nemusím, no v tomto filme bola jej účasť znesiteľná, priam by som povedal, že sa dala hodnotiť pozitívne. A musím povedať, že aj napriek výborne zvládnutému a dojemnému koncu, pre mňa film dosiahol vrchol približne vo svojej polovici scénou, kde sa Evita prihovára ľudu z balkónu Casa Rosady piesňou Don't cry for me Argentina. (02.12.2011)

Lepší muzikál prostě není. Evita u mě bude vždy na prvním místě. Trochu tomu asi i nahrává má oblíbenkyně Madonna, ale když na to opravdu kouknu bez zaujetí, nemám co tomuto filmu vytknout. Na zpívajícího Antonio Banderase jsem si zvykal asi trochu dýl... ale to neznamená že by film nebyl perfekní. Docela mě štve že Madonna nebyla ani v nominaci na Oscara. Madonna v tomto filmu podala úžasný výkon, nejlepší za její kariéru. (05.06.2010)

Výtečný muzikál, kde opravdu nečekaně dobře hraje Madonna (ano, je to až k nevíře), skvěle zpívá a hraje i Antonio Banderas. Naprosto perfektní písně z pera Andrew Lloyd Webbera jsou vkusně zakomponované do děje. Jako adaptace Broadwayského muzikálu se mi jeví tenhle film jako jeden z těch vydařenějších. (28.04.2003)

Převést muzikál na plátno je vždycky oříšek, ale Alan parker ho rozlouskl dobře. Navíc se jedná o kompletně převedený jevištní muzikál, což zase až tak typické není. Madonnu nemusím, ale zahrála to fakt dobře, akorát její mladá léta bych přece jen svěřil mladší herečce. Ze čtyřicítky šestnáctku přece jen udělat nelze :-) (20.12.2006)

Všechno to mohlo vyznít sladkobolně, ale Parker se nezpronevěřil svému stylu a Evita nemá daleko ke zbožštělému The Wall...vždyť hrdinka se od začátku do konce prakticky nezměnila a její soucit s Argentinou jako by byl jen další forma plnění si svého chudinského snu. A v tom je ten film tak trochu podvratný - Evitě nešlo o argentnskou chudinu, jako spíš dostat se od ní co nejdál. Dala jim druhotně naději sledováním její stoupající hvězdy. Řekla lidem, že i oni mají šanci, když přestanou ctít pravidla a budou se hnát za svým snem. Źe ani oni nemusí zůstat v bahně chudoby, kterou od dětství tak mocně nenáviděla. Jako by to byla právě Evita, kdo do Argentinců zasel věčného ducha revoluce... A ještě jedna drobnost - všiměte si, že se celý film točil prakticky v jedné dekoraci. Kromě paláce nevidíte skoro žádné budovy, kamera se vždy orientuje dolů, na lidi. Lid stojí v cestě záběrům na okolní prostor. S trochou nadsázky by se dalo říci, že lid stojí vždy v cestě těm nahoře. (09.10.2010)