Hořící Mississippi

„S blbosťou sa nerodíme. Získavame ju.“ Možnože na konci to Alan Parker s citovým vydieraním jemne prehnal, ale to je skutočne len drobná, nepodstatná vada na dokonalej kráse. Strašne neznášam pozerať filmy, v ktorých skupina organizovaných hajzlov ubližuje nevinným ľuďom. A to v tomto filme je. Ale. Ale proti týmto hajzlom veľmi rýchlo napochoduje možno prehnane idealistický, ale nakoniec si ruky vediaci ušpiniť agent FBI (skvelý Willem Dafoe). V tesnom závese za ním do južanského rasistického mesta nabehne brutálny buldog (famózny Gene Hackam v možno najlepšej úlohe svojej kariéry). A ani to nie je všetko - následne sa udalosti vyhrotia do takej miery, že do mesta vletí niekoľko DESIATOK agentov FBI a začnú si dávať miestnych rasistov na raňajky. Tamojší grázli začnú od dobre organizovanej FBI dostávať tak na búdku, až ich začnete ľutovať. Mám rád túto "obrátenú šikanu", zbožňujem takto "otočené" trilery. (03.09.2017)

Film z posledního zlatého období Ku-Klux-Klanu, kdy byla společnost na Jihu pevně rozdělena a každý dobře věděl, kam patří. Gene Hackman a Willem Dafoe jako dva dva pohledy na tématiku boje za práva barevných. Hackman nemůže souhlasit se zbytečným a nepromyšleným násilím, avšak prostředí, v kterém vyrostl, ho nutí nezaujímat jednoznačný postoj a zachovávat si značný odstup. Willem Dafoe v jedné ze svých řídkých lidských rolí je naproti tomu stoprocentní idealista, který se domívá, že stačí jednou seknout a gordický uzel bude navždy zapomenut. Celému příběhu možná trochu škodí závěrečné absolutní zosobnění představovaných hodnotových směrů, kdy jakmile je zápletka rozřešena, je vše jakoby v pořádku a problémy zmizely. (26.01.2005)

V Mississippi berou holky ze střední za nastávající jako první ty, kteří je dokáží prostě jen pobavit a v Mississippi může černoch mávat pálkou na bělocha jenom při baseballu. Zatímco jiné kousky označované za „klasiky“ mě dost často neuvěřitelně zklamávají, Hořící Mississippi považuji za jeden z nejsilnějších filmů o rasismu vůbec. Každý tu moc dobře ví, kde je jeho místo a co si může dovolit, proto je vyšetřování trojnásobného zmizení (vraždy) ochránců občanských práv pro dvojici dosti odlišných detektivů dost silnou kávou. Náraží totiž na silnou zeď mlčení a strachu, a každý z nich se s tím vyrovnává po svém. Rozporuplnosti snímku dodává navíc také fakt, že příchod státních úředníků nenávist mezi lidmi ještě víc rozdmýchává. Tak či onak má tohle jižanské drama vynikající atmosféru, několik šokujících momentů, pozoruhodnou kameru, pevné režijní vedení a především výborné herce. (27.10.2011)

Parker je jeden z mála režisérů, který má jasný názor a hlavně se ho nebojí ve svých filmech sdělit. Ne vždy se s jeho názorem ztotožním (to, když glorifikuje pašeráky drog), ale pokaždé mi nechá něco k zamyšlení. Tahle filmová paráda má neuvěřitelné grády. Možná někdy potkám film s tématem rasismus, který bude lepší, ale příliš tomu nevěřím. V tomto snímku není nic, co by nefungovalo. Postesknu si, že akademici mají zřejmě nějaké problémy se sluchem, neboť Jonesovu úžasnou hudbu ani nenominovali na Oscara. Škoda. Přiznám se, že mi Parker s Hackmanem připravili těžkou chvilku. Když Anderson sedí v kině a ironizuje jeho velikost, žvýká sendvič a navrhuje, že by mohli být další agenti na balkoně, velice připomíná šerifa Raineyho na známé fotografii časopisu Life ze skutečného procesu. A já stále dumám, co mi tím odkazem tihle dva okupanti mého filmového srdce chtěli říct. Třeba na to jednou přijdu, zatím si budu vychutnávat scénu příchodu Andersona do nemocnice, filmovými prostředky, bez zbytečných řečí, jen mezi dveřmi je vyjádřeno vše. (22.04.2019)

Sugestivně ztvárněné drama o rasové segregaci vůči černé komunitě, které má hned několik es v rukávu. V první řadě těží z prostředí, kde se odehrává. Sluncem rozpálené Mississippi navozuje dojem drsného prostředí, v němž panuje pouze nenávist a touha zabíjet. Atmosféra 60. let je též působivá a nejen díky ní vyniká autentičnost filmu. Duo Hackman-Dafoe je znamenité a charakterově pečlivě promyšlené. Démonická hudba umocňuje tvrdost tamních podmínek a pokud je vše vedeno Parkerovou dynamickou režií, nezbývá vytknout téměř nic. 80% (13.03.2014)